Jak hodnotíš uplynulou sezonu?

Pro mě to byla hodně vydařená sezona. Titul mistryně světa ITU a druhé vítězství v řade za sebou na Xterra France, k tomu celkové vítězství v European tour. Jen škoda, že v závěru už jsem neměla tolik sil, ale i tak si myslím, že ani moje letošní vystoupení na Havaji nebylo špatné.

Z čeho máš největší radost?

Cením si asi dvou výše zmíněných vítězství stejně, zisk titulu ITU i vítězství na Xterra France - je to neskutečný závod, taková atmosféra se moc často nezažívá.

Máš pocit, že jsi někde měla na víc a byly někde rezervy?

Myslím, že na všech závodech jsem ze sebe dostala maximum, spíš byly rezervy v přípravě a následném odpočinku, v příští sezoně na něj budu myslet trochu víc. 

S čím máš spojenou letošní světovou Xterru na Maui? Jak moc ovlivnily bolesti zad tvůj výkon v závodě? 

Já jsem letos před Havají ani v průběhu sezony žádné zdravotní problémy neměla. Záda mě z nepochopitelných důvodů začala lehce pobolívat, až když jsem na Havaj přiletěla. Myslím, že to bylo jen vyústění dlouhé a náročné sezony.  Myslím, že jsem tam ze sebe také dostala maximum toho, na co jsem měla. Jen to moje plavání. Ale  jsem realista, protože když já jsem se proháněla po horách na lyžích, tyhle holky se proháněly v bazénu. Je to prostě moje největší slabina, ale opravdu se na tom budu snažit přes zimu pracovat.

Jak vnímáš svou konkurenci v ženském poli při xterra závodech? Často vyhráváš hodně suverénním způsobem..

Nerada hodnotím svoje soupeřky, není to olympijský sport, aby měl jakékoliv zabezpečení. Většina se tomuto sportu věnuje až po práci, takže si myslím, že je super, že se na závodech sejde i pár holek, který se chtějí trochu potrápit.

Dá se vůbec porovnat kolotoč světového běžkařského sportu, kde ses několik sezon pohybovala s tím triatlonovým?   

Myslím, že jsem k triatlonu musela dospět. Nejsem od přírody vytrvalec, mojí nejsilnější disciplínou na lyžích bylo 5 km. Až časem jsem se dostala k delším tratím, vytrvalost jsem získala opravdu s přibývajícími léty. Kdybych se postavila na start Xterry ve dvaceti, tak nevím, jestli bych to dala.  V lyžování, když jste v reprezentaci, tak je to všechno jinak - máte kompletní zajištění (nebo to tak alespoň za mě bylo) a máte prakticky pořád sbalenou tašku. Teď v Xteře je to jinak - mám dva lidi, kteří mi pomáhají a to na 110%. Táta se servisem kola a vlastně se vším, co je během závodů potřeba. Je schopný dojet autem bez vystřídání třeba do Španělska. A mamka, která mi pomáhá s hlídáním dcerky. Bez nich by to vůbec nešlo.  Určitě je pro mě zábavnější triatlon, ale na lyže vzpomínám a mám je pořád stále moc ráda a těším se na ně. Ale na lyžařské závody se s největší pravděpodobností už nepostavím. 

Jak kloubíš pracovní povinnosti, výchovu dcerky a tréninkové vytížení?

Teď, když Mája chodí do školky je to trochu lepší, ale babičku stejně moc potřebuju. Věnuju se masírování a to se stejně většinou musím přizpůsobit tak, jak lidé potřebují. Ale vzhledem k tomu, že se mi poslední dvě sezony dařilo v triatlonu, nemusím se u masírování zničit, a tak to beru spíše jako relax. 

Laborovala jsi se zraněním. Už je vše ok?

Co se týče nějakých zranění, tak ano. Jen mě lehce trápí krční svaly, ale ty mě zlobí od té doby, co se snažím více plavat. A nyní jsem s dcerkou na antibiotikách.

Jak bude vypadat tvůj zimní trénink? Chystáš se na nějaké běžkařské závody v rámci přípravy? Co zimní forma triatlonu?

Ten zimní trénink je asi náročnější než letní, protože k tomu přibydou ještě lyže. Na lyžařských závodech asi ne, ale na zimní triatlon se chystám.

Naši přední terénní triatlonisté David Janda a Venca Holub střídají Xterru se silničními závody v dlouhém triatlonu. Napadlo tě někdy, že bys to taky zkusila? Co třeba takový Halfironman?

To mě vůbec neláká. Na silničním kole jezdím ráda, ale běhání po silnici je mi hodně proti srsti. Na druhou stranu s tím mým plaváním bych asi moc neprorazila. Dvě tři minuty v terénu ještě nemusejí nic znamenat, ale na silnici je to hrozný ranec. S tím už se nedá nic dělat. A poloviční Ironman? Asi ne, to spíš bych si zajela nějaký maraton na biku.

Cyklistika je v Xterra závodech celkem nebezpečná a není nouze o drsné pády. Nebojíš se někdy?

Já jsem se hodně bála první zimní sezonu. Na sněhu jsem byla úplně mimo, ale postupem času se to trochu poddalo a moje technika se zlepšila. I když technika, nevím, jestli se tomu tak dá říct, spíš jsem se přestala bát. Myslím, že se zkušenostmi, které jsem nasbírala na jednotlivých závodech, přišlo i zlepšení. Ale často se mi stane při projetí tratě, že si některé těžké místo zkouším víckrát, jestli ho zvládnu. Ale někdy zhodnotím, že tohle prostě nedám, z kola slezu a přeběhnu to, než se zbytečně vyklopit. 

Blíží se přelom roku. Co bys popřála čtenářům našeho webu?

Popřála bych všem dobrou náladu, co nejméně defektů a chuť se tréninkem a triatlonem co nejvíc bavit.