Po téměř čtyřech hodinách tvrdé práce proběhla Kamila Bulířová cílovou bránou, hned byla oceněna tradičním věncem z havajských květin. V celkovém pořadí XTERRA mistrovství světa se propracovala nejvýše z trojice českých závodnic. Obsadila šesté místo v nejpočetnější ženské kategorii, devátá v té samé kategorii skončila Alžběta Panská. Třetí z dívek, Jana Chocholová, dokonce dokázala svou kategorii 15-19 let vyhrát a přivezla si z mistrovství světa zlatou medaili.
 
Kamila Bulířová měla letos úspěšnou sezonu, hned v prvním závodě E.ON XTERRA Czech Tour v Jablonci nad Nisou vyhrála. Na konci sezony jí patří celkově třetí místo v sérii. Na Havaj se kvalifikovala druhým místem v kategorii z mistrovství Evropy, které se letos jelo v Hluboké nad Vltavou.
 
Jak jsi prožívala přípravu před cestou na Havaj? Trpěla jsi cestovní horečkou?

No a jakou! Těšila jsem se tak, že jsem nebyla schopná myslet na nic jiného, ale pochopitelně jsem taky měla obavy jestli dostanu americké vízum, dovolenou v práci a najde se odvážlivec, který mi pohlídá roční labradorku Amálku. To vše během 3 měsíců!

A co příprava formy před mistrovstvím světa?

Já jsem si tréninky zatím určovala sama, což by se mělo brzo změnit. O mé přípravě se rozhodně nedá mluvit jako o stoprocentní, ale myslím, že jsem to brala dost poctivě, až do té doby, než mě týden před odletem skolila angína.

Jak jsi prožívala samotný závod, co se ti při něm honilo hlavou?

Závod mě nadchnul! Ale kdyby jste se mě zeptali v jeho průběhu, nebo těsně po proběhnutí cílem, kdy jsem byla totálně vyčerpaná, přehřátá a dehydratovaná, tak bych asi použila jiné výrazy, méně lichotivé... :-) Plavání bylo tradičně slabší, tam mám hodně co zlepšovat. Také jsem po startu dostala několikrát pořádnou ránu do hlavy a do zad. S výkonem na kole jsem docela spokojená, kopce mám ráda, i když moje sjezdy byly spíš nekontrolovatelné řícení se po lávových kamenech, kdy jsem jen doufala, že si kolo najde cestu samo. Když jsem se propracovala bez většího defektu k běhu, byla jsem šťastná! To jsem ovšem ještě nevěděla, co mě čeká. Kopcovitou část běhu jsem relativně zvládla, největší krize na mě přišla někde kolem 9.-10. kilometru, kdy už se běželo "jen" po rovině po pláži. Začala se mi motat hlava a myslela jsem, že každou chvíli padnu k zemi. Cíl byl sice už jen asi 400m, ale já musela zastavit a jít. Tady mě předběhly 2 nebo 3 soupeřky z mé kategorie, takže jsem se propadla na 6.místo, to mě docela mrzí. Neuměla jsem čelit tropickým podmínkám tak, jak bych si přála.

Chystáš se na Havaj i za rok?
Rozhodně! Xteře jsem propadla a Havaji taky, tak proč to zase nespojit? :-)