Srpnovým závodem jsi zkompletovala medailovou sbírku, kterou jsi načala v červenci. Přitom to chvíli vypadalo, že v Polku možná neodstartuješ. Co se přihodilo?

Už pár dní před závodem se věci nevyvíjely moc dobře – nebyla jsem na startovní listině. Naštěstí jsem se prý nedopatřením dostala na startovku poloviční trati a vyřešilo to pár e-mailů. V pátek po projetí trati jsem pak dostala úpal a celou noc protrpěla. Jen jsem doufala, že se v sobotu dám dohromady a v neděli budu schopna závodit.

Nakonec to vyšlo a vybojovala jsi stříbro. Jak se pro tebe závod vyvíjel?

V neděli už vedro nebylo, spíš naopak a pořadatelé nás nechali ve vodě hodně vymrznout, než zazněl startovní výstřel. Plavala jsem takový svůj standard a na biku jsem na krásné hravé trati začala stahovat ztrátu na čelo. Předjížděla jednu soupeřku za druhou, ale najednou pro mě nepochopitelně ztráta narostla o 3 minuty. Moc jsem tomu nerozuměla, jednu soupeřku jsem předjížděla dokonce dvakrát… Nakonec se mi podařilo do depa přijet se stejnou ztrátou, jakou jsem měla po plavání, a byla z průběžného třetího místa docela zklamaná. Trať běhu se mi také moc líbila a říkala jsem si, že bude nejlepší nad ničím nepřemýšlel a jen si běh užít. Nakonec jsem se posunula na druhou příčku a ztrátu na vítězku hodně zmenšila. Po závodě jsem ale měla hodně rozporuplné pocity – skvělý výkon po všech těch patáliích v předchozích dnech a zklamání z toho, co se dělo na trati.

V červenci jsi brala na Xteře nejdřív bronz ve Francii, pak zlato v Itálii. Navíc jsi měla svatbu a vyhrála také mistrovství České republiky. Jaký pro tebe byl letošní červenec?

Hodně hektický. Po návratu z Francie jsem se soustředila na poslední přípravy před svatbou a do toho jsem musela také něco odtrénovat.  Myslím, že svatba se vydařila se vším všudy a hned další týden nato bylo mistrovství republiky v Mostě. Tam jsme poprvé startovali s manželem oba, pro něj to byl první triatlon v životě. Poslední víkend v červenci už jsme byli zase kousek od Říma na dalším závodě Xterry.

Když to vezmeme popořadě, tak jsi červenec odstartovala bronzem na Xteře ve Francii, kde jsi bojovala nejen se soupeřkami, ale také se zimou a bahnem. Jak ses s tím vypořádala a co jsi říkala třetímu místu?

Po naprosto nepovedeném závodě ve Švýcarsku, kde vůbec nevím, co se stalo, ale neplavalo to, nejelo to a ani neběželo, jsem se ve Francii cítila o hodně lépe a třetí místo bylo skvělé. Už plavání nebylo špatné. Možná to bylo zase tím, že jsem přemýšlela stejně jako loni nad něčím úplně jiným než nad plaváním. Vloni jsem totiž hned pár vteřin po startovním výstřelu přišla o čip na noze a přemýšlela, co s tím. Letos mě potkalo něco horšího – uprostřed jezera mi z prstu sklouzl zásnubní prstýnek. Pocity to byly šílené! Ale nedalo se dělat nic jiného než plavat dál. Pokoušet se ho zachraňovat nemělo žádný smysl, voda nebyla úplně čistá a za zády jsem měla 900 plavců... Na biku jsem se pak dostala na 3. místo, které jsem v běhu udržela a s výsledkem byla velmi spokojená.

Poté přišel zážitek mimosportovní, tvoje svatba s bikerem Vladislavem Karáskem. Jak jste si ji užili? A byla u vás coby sportovců i veselka ve sportovním duchu?

Svatba byla nádherná! Proběhla na rozhledně Černá Studnice a přesně tak, jak jsme si ji představovali. Rodina, pár dobrých známých, výborné jídlo, skvělá kapela. Opravdu jsme si to skvěle užili. Manžel ve sportovním duchu na rozhlednu dojel na kole a jedna hra večer byla se sportovní tematikou, naštěstí u ní ale šlapal na trenažeru pouze manžel (smích).

Už coby Helena Karásková ses vydala na MČR v terénním triatlonu do Mostu. Jak sis užívala domácí prostředí?

V Mostě je krásná biková trať, i plavání je hezké s dlouhým přeběhem a na trati běhu pořadatelé také zapracovali. Závod jsem si i v dešti krásně užívala, a když jsem zjistila, že manžel při svém prvním triatlonu zvládl plavání, bylo to ještě lepší. Bylo hezké vidět zase všechny domácí závodníky, přeci jen letos jich do ciziny na Xterru moc nevyrazilo.

V plánu jsi měla původně také start na ME v cross triatlonu v Rumunsku. Proč ses nakonec rozhodla ho vynechat a zamířila místo něj na další závod Xterra do Itálie?

O mistrovství Evropy jsem přemýšlela jako o dvojstartu – nejdřív duatlon a pak klasický triatlon. Hodně se ale měnily dny, kdy se co pojede, a já jsem si letos asi naposledy stanovila jako prioritu pokusit se vyhrát celkové hodnocení Xterra European Tour, což znamená v podstatě odjet co nejvíce závodů. Navíc závod v Itálii ve vesničce Scanno je nádherný a těžký. Už třikrát se mi ho podařilo vyhrát a letos jsem přidala čtvrté vítězství.

Prostředí jsi komentovala slovy „nádherné jezero, neskutečné kopce a vedro.“ Takže jak se v Itálii závodilo?

Průběh závodu pro mě nebyl úplně příznivý. Sice jsem na sebe poměrně dobře odplavala a ztrácela na čelo asi 2 minuty, ale na biku mi to vůbec nešlo. Asi se na mě podepsala nadmořská výška, vůbec mi to nejelo. Jel se nejdřív kratší okruh a pak dlouhý s výjezdem na kopec. Nahoru jsem se hodně trápila a řídký vzduch mi moc nepřidával, ale z kopce se mi něco zase podařilo sjet a dokonce jsem se dostala na druhé místo. V depu jsem trochu zmatkovala a vybíhala společně s Lizzie Orchadovou z Nového Zélandu se ztrátou dvě a půl minuty. V prvním dlouhém kopci jsem Lizzie setřásla a po pár kilometrech se dostala do čela. Tak jak se mi jelo mizerně na biku, tak nádherně se mi běželo a úplně v klidu s náskokem několika minut jsem si doběhla pro první místo.

Zmiňovala jsi problém s nadmořskou výškou, ale i velké vedro. Jak během horka doplňuješ tekutiny, vypocené minerální látky a energii?

Musím říct, že jsem to tentokrát s pitným režimem trochu podcenila. Camel back jsem nechala pro jistotu doma, protože vždycky řeším, jestli se mi ho chce vézt na zádech, nebo ne. Jenže tentokrát na trati nedávali lahve s pitím… Měla jsem svůj 3/4 litr a pila vodu na každé občerstvovačce. Měla jsem namíchaný slabý energetický nápoj Enervitene Sport a s sebou také gely od Enervitu. V depu na běh jsem pak měla lahev s magnesiem, které jsem doplňovala už tři dny před startem. Na běžeckou část jsem si vzala také jeden gel a jeden koncentrát Enervitene Sport. No a před startem 4 energetické tablety Enervit GT Sport jako vždy.

Co tě teď čeká za závody?

Teď mě čeká o víkendu Xterra v Žitavě a poslední srpnový víkend mistrovství Evropy Xterra v Dánsku. Pak snad bude chvíli volno a na konci října přijde na řadu mistrovství světa na Havaji.