Jak se jelo?

 

Strašně těžký. Bolelo mě to už od začátku od prvního záběru ve vodě (plavecká ztráta čtyři a půl minuty na vedoucí Müllerovou, pozn. red.). Hrozně jsem si to vybojovala.

 

Čím to je, náročným závodním programem posledních týdnů, nebo zdravotním neduhem?

 

Právě že ani jedno, bylo jsem docela zdravá a poslední tréninky se mi docela dařily. V úterý jsem ten rychlejší ale asi až trochu přehnala. Ale celou sezonu mám pocit, že na mě něco leze, že jsem pořád pod tlakem nemoci. Možná už si to až vsugerovávám, že mě škrábe v krku, nebo že mám rýmu. Taky jsem skoro celou zimu byla nemocná, ta ztráta se projevuje…a soupeřky se stále zlepšují. Kathrin Müller to dokázala naprosto neuvěřitelně, udělala obrovský pokrok na kole, hlavně v technice. Klobouk dolů.

 

Což se právě tady jistě projevilo, trať byla vystavěním singletreků ještě obtížnější než loni, že?

 

Nejelo se mi dobře, bylo pro mě obtížné se vůbec dostat do depa. Navíc jsem nikde před sebou neviděla žádné soupeřky v holčičích kombinézách, děda mi nehlásil ztráty, bylo to náročné. Je to tady jedna z nejtěžších tratí vůbec.

 

Navzdory nepodařené obhajobě loňského triumfu tedy třetí místo a stupně vítězů přinesly spokojenost?

 

Ano, jsem moc ráda, že se to povedlo.

 

Teď čeká mistrovství světa ITU na oblíbených tratích v německé Žitavě a co pak dál?

 

Jezdím pravidelně Xterra European Tour (drží se na průběžném druhém místě, pozn. red.), které dávám přednost před Evropským pohárem ETU. Tam jsem startovala jen jednou, protože závod byl zároveň mistrovstvím Evropy a vynechala jsem kvůli tomu Portugalsko. Mám v plánu dojet seriál Xterry, po Žitavě Anglie a Dánsko. Uvidím, jestli to zvládnu, každý týden závod čtyřikrát hned za sebou. To je trošku destrukce…

 

A pak v říjnu Havaj, skutečný vrchol v podobě světového šampionátu Xterra, který přináší i konfrontaci s řadou Američanek, s nimiž se po celou sezonu nepotkáš.

 

Pojedeme na Havaj. Kvalita je v Americe a pak se přesunula ještě dál do Pacifiku. Vůbec ty holky neznám.

 

Před dvěma lety se hodně věřilo v tvůj nejvyšší triumf, ale ukazuje se, že cena historického bronzu časem stoupá.

 

Loni jsem byla sedmá se stejnou ztrátou jako před tím na třetím místě, to vypovídá o konkurenci.

 

Cítíš, že se ty sama zlepšuješ za ty roky po přechodu z lyží k triatlonu?

 

Abych se přiznala, pocity mám všelijaké. Dávám tomu strašně moc. Plavu až čtyřikrát týdně. Dřív jsem si nedokázala představit, že bych zvládla víc než dva kilometry v kuse. Teď dávám se skupinou trénink i pětikilometrový včetně všech úseků. Na kole jezdím, přešla jsem na velikost kol devětadvacet a pořád si zvykám. A v běhu? Vážně nevím.

 

Změnila jsi materiál, přešla ke Specialized a do Lawi teamu, tady jsi spokojenější?

 

Mám dobré podmínky, takhle mi to vyhovuje.

 

Dnes se na kratší trati Easy Xterry objevil i tvůj švagr Lukáš Bauer. Vypraví se podle tebe někdy také on na Havaj?

 

Ani jsem to nevěděla, že pojede, docela mě překvapil. Spíš jsem čekala, že pojede ségra (Kateřina Balatková, také bývalá lyžařka, pozn. red.), docela se těšila. Nevím, jestli se bude Lukáš chtít ještě tak ždímat, až skončí s lyžemi. A jak se mu bude chtít. Největší potíž je s plaváním. Ale na kole jezdí rád a výborně, běžec je taky skvělý.