Vybojoval jsi sedmé místo mezi nejlepšími xteráky světa. Jaké jsou tvé dojmy po havajském závodě?

Jiné dojmy než ty nejlepší po takovém výsledku nemohu ani mít. Je to supr pocit, že se to povedlo.

Co pro tebe tento životní sportovní úspěch znamená?

Musím to ještě trochu vstřebat, ale je to neskutečný. Navíc je to historicky nejlepší český mužský výkon v tomto závodu, a to tu závodili takoví borci jako Honza Kubíček nebo Jan Řehula, takže si toho cením opravu hodně. Navíc si myslím, že letos nechyběl nikdo z těch největších favoritů a konkurence byla opravdu našlapaná velkými jmény.

Kde sis vyjel kvalifikační slot?

První rok jsem v kategorii Elite a v Itálii jsem z kraje sezony zajel slušný výsledek a po loňském 10. místě jsem byl víceméně pozván, ale startovné jsem si stejně musel platit.

Letošní sezona byla pro tebe ve znamení vleklého zranění a tréninkových přestávek. Jak ses s tím vyrovnal?

Natržený vaz po prvním závodě na Gardě mi dal z mentálního hlediska opravdu zabrat. Poprvé v životě jsem na jaře absolvoval přípravné soustředění na Mallorce, celou zimu a jaro jsem opravdu makal, aby to v létě za něco stálo. Výsledky v tréninku byly o dost lepší než loni a pak přišlo zranění… Měl jsem sto chutí to letos zabalit, když měla ta půlroční práce přijít vniveč.

Stihnul ses na MS připravit podle svých představ?

Příprava probíhala celý rok, ale ta finální a zaměřená na Havaj až od září. Po posledním závodě mi trenér dal týdenní volno, abych se trochu srovnal, a pak jsme začali trénovat. Ze studia tratí jsme zjistili, že to hlavní se bude odehrávat v kopcích na kole, takže jsme se na to zaměřili a vyplatilo se. Jeden kopec u nás, který mám jako tréninkový, teď vyjedu snad i po slepu, a to se to tam pěkně kroutí.

Jak proběhlo předzávodní vyladění?

Na Havaji už se dá jenom zkazit, říká trenér. To gro jsem udělal doma a na Havaji už jsem se jenom srovnával s podmínkami a odpočíval.

Letošní tratě závodu byly oproti minulým ročníkům jiné. Hodně těžká stoupání, singletracky i technicky jednodušší asfaltové pasáže. Jak ti to sedělo?

Plavání bylo jen s malými vlnami, takže super oproti loňsku. Kolo mi sedělo, klidně bych bral delší a prudší kopce, protože to v nich opravdu jelo. Po dvou letech, kdy jsem tady jel na blátě, jsem si to zkusil konečně i na relativním suchu a dobrý. Běh téměř stejný jako loni, půlka trati stoupání a druhá půlka dolů, ale musí se v ní pořád tlačit, není to seběh zadarmo. Kopce mi nevadí, spíše naopak, takže taky dobrý. No a samostatná část je zdejší teplota a vlhkost. Naštěstí se mi v teple závodí o dost líp než v chladu.

Ve které fázi závodu se ti nejvíc dařilo a kde to naopak nejvíc bolelo?

Jak jsem říkal, nejvíc ostatních závodníků jsem předjížděl a předbíhal směrem vzhůru, takže asi kopce. Musím zaklepat, ale žádná zásadní krize nebyla, a kde jsem se cítil nejslabší, říkat nebudu, příště by toho soupeři mohli využít..

Dobíhat do cílové brány s vědomím, že patříš do nejrychlejší světové desítky terénních triatlonistů musí být skvělý pocit. A navíc jako nejlepší z Čechů v historii. Co ti prolétlo hlavou v cíli?

Myslel jsem na to, že se ta dřina vyplatila a ten nejdůležitější závod roku vyšel na 200%. Teď můžu hodit ty nezdary v průběhu roku za hlavu a říct si, že to byl úspěšný rok.

Jak jsi vnímal atmosféru světového šampionátu?

Před závodem jsem se snažil závodní atmosféře a místu startu spíše vyhýbat. Chtěl jsem se držet stranou v takové své bublině. Po závodu už jsem si to užil se vším všudy.

Ve startovním poli jsme měli silné zastoupení. Co říkáš na výkony svých kolegů a kolegyň v závodě?

Myslím si, že letošní rok byl opravdu úspěšný, jak v kategorii elite, tak i hobby. Helča Karásková předvedla parádní výkon, který ji vynesl skvělé třetí místo, kterým zakončila svojí úspěšnou karieru. Stejně tak i Karel Zadák, který obsadil 10. místo a rovněž letos končí. Ještě jednou bych jim oběma chtěl pogratulovat a smekám klobouk před jejich sportovními kariérami, jsou to borci.

Oslavil jsi svoje Top Ten?

Pořád cítím ještě velkou únavu ze závodu, i když už je několik dní po něm. Takže žádná velká oslava ještě nebyla, zatím proběhla jen pozávodní slavností večeře, kterou jsem si teda užil, ale oslavíme to až doma.

Zájezd českých xteráků na Maui měli tradičně v režii otec a syn Pilouškovi. Jaké to bylo?

Z mojí strany si nemohu na nic stěžovat, Michal Piloušek to zařídil opět velmi dobře, stejně tak jako loni. Tímto bych mu rád poděkoval za jeho služby.

Závěrem si neodpustím otázku ohledně minimální materiální a finanční podpory české xterry, která je dlouhodobě předmětem diskuzí. Jak toto ožehavé téma vnímáš?

Je to tak no… bohužel. I když je xterra krásný sport, není olympijský, tudíž není ani tak propagovaná a dotovaná. Z jedné strany to chápu, přece jenom olympijské hry jsou vrchol, kde každý stát prezentuje to nejlepší, co má. Takže se do olympijských sportů tlačí více financí než do těch neolympijských, i když náklady na jejich provozování jsou velmi často úplně stejné. I ze svých zkušeností mohu říct, že ufinancovat sport na této úrovni jen z vlastních zdrojů, je velmi náročné. I když mi je už 23, není to sice moc, ale už to zas není úplně málo, tak jsem až letos našetřil na jarní soustředění na Mallorce, které cítím, že mi prospělo. Bohužel není ani žádná xterácká reprezentace nebo něco podobného, takže si každý ,,jede‘‘ sám na sebe. Nějakou větší podporu by si xterra určitě zasloužila. Myslím, že letošní havajské výsledky hovoří za vše.