Jaký byl tvůj poslední start letošní závodní sezony?

Na ostrovy jsme s Luckou dorazili už tři týdny před závodem a tréninkový režim byl značně uvolněný.  Ovšem zuby nehty jsem se snažil částečně udržet morálku a soustředění na blížící se závod. Na poslední týden jsme přeletěli z „Ironmanského“ Big Islandu na „Xterácký“ ostrov Maui a začala vedle plavecké a běžecké také cyklistická příprava a aklimatizace na místní unikátní podmínky. Příprava už tak byla příliš rozházená a nekoncepční. Sezónu jsem nedotáhl až do úplného konce a při závodě to bylo znát – nedokázal jsem zařadit závodní režim a poměrně hodně jsem zaostal za očekáváním.

Co jsi říkal na tratě havajského šampionátu? Překvapilo tě něco?

V den závodu mě nemile překvapily malé vlny. Z velkých vln jde strach, ale mělo by to jiné grády! Mám rád adrenalin a možná by mě to i lépe nastartovalo do dalšího výkonu. Kdo ví... Cyklistická trať byla překvapením už od prvního projetí pár dní před závodem. Jednalo se zjednodušeně řečeno o jeden dlouhý dvouokruhový singltrek v křoví. Žádné těžké technické pasáže, jen nekonečné kroucení řídítek a občas strmé stoupání nebo krátký jednoduchý sjezd. Běžecká trať se táhla téměř po totožných cestách, ale s podobným běžeckým terénem jsem počítal.

Když rozebereme jednotlivé části závodu, tak jak jsi spokojený s jednotlivými disciplínami? Jak se pro tebe závod vyvíjel?

Plavání bylo v mém případně klidné jako samotné moře. Jen tempo nebylo tak ostré, jak bych si představoval. Po vyběhnutí z vody jsem sedl na kolo a vydal se do kopců. Tentokrát jsem ale ztrácel tak nějak ve všech částech okruhu – ve stoupáních, sjezdech i pomalých kroutivých pasážích. Ráno trochu napršelo a mazlavé bahýnko s kořeny také není můj šálek kávy. Ve druhém okruhu se navíc přidala nutnost předjíždění později odstartovaných a pomalejších kategorií. Tempo pozvolna samo od sebe uvadalo, a přestože po kole ještě nebyla úplně ztracená šance na vysněné medailové pozice v kategorii, ani v závěrečném běhu jsem nevymáčkl potřebné tempo, které by mohlo být v mých možnostech. Z běžeckého výkonu jsem tak asi nejvíce rozmrzelý.

Jakou příchuť má pro tebe toto 11. místo?

Výsledné 11. místo v kategorii je zklamáním, ale s odstupem času jsem spokojený. Snaha tam byla, pot ze mě tekl a v cíli to bylo intenzivní. Těšil jsem se hlavně z výborných výsledků ostatních českých závodníků. Naše výprava byla vidět!

Jak jsi pojal tento závod z hlediska výživy a doplňováni energie?

Standardně jsem se snažil doplnit energii hlavně v obou depech. Za oběť padaly šroubovací Enervit Liquid Gely a další, pomalejší klasické gely, jsem měl rozmíchané společně se solnými kapslemi Enervit Salt Caps v bidonu s vodou. Na běh jsem vyrážel už jen s chladnou vodou v jedné a šroubovacím liquid gelem v druhé ruce. Na větší gurmánské akce, tuhé jídlo nebo něco podobného, nebyl prostor. Přeci jen šlo na mé poměry o docela krátký závod. Důležité bylo hlavně intenzivní zavodňování.

Jak jsi vnímal atmosféru a organizaci závodu?

Atmosféra je oproti velkým silničním akcím jiná, trochu komorní, ale víc osobní. Zkrátka menší závod, méně lidí a větší klid a pohoda. Po organizační stránce není pořadatelům co vytknout, snad jen volbu cyklistické tratě. Tu bych rád viděl na zajímavějších místech s výhledem do krásné tropické krajiny. Ale to je asi o vkusu a třeba to ani v této části ostrova lépe vymyslet nešlo.

Budeš pokračovat v terénním triatlonu i v dalších sezonách?

Terénu se určitě nepřestanu věnovat, ale stále to bude spíše okrajová záležitost. Potenciál a chuť do závodění cítím zejména na silnici a na delších tratích. Pár terénních závodů bych rád pro zpestření objel, ale s největší pravděpodobností jen na našem území v rámci Českého poháru.

Jakým závodem odstartuješ sezonu 2020?

V současné době běží příprava na sportovní sezónu 2020, která mi začíná 1. ledna v Rokycanech každoročním tradičním běžecko-cyklistickým vrchařským podnikem na místní Žďárský vrch. Pokud mluvíme jen o triatlonu, první závody očekávám v květnu. Termínovka ale zatím převážně zeje prázdnotou.