Chystala se nějak speciálně na světový šampionát na havajském Maui? 

Připravovala jsem se v podstatě dost stejně jako od poloviny sezony. Na začátku sezony jsem se necítila moc dobře, i když jsem vyhrála první závod ve Španělsku a cítila jsem, že je potřeba trénink trochu změnit. Před odletem na Havaj jsem se cítila velmi dobře a na závod jsem se těšila, jako dlouho už ne. Týden před odletem ale onemocněla dcerka a dostala antibiotika. Dost jsem se bála, abych také nelehla. Stále bylo ještě na plánu několik rychlých tréninků. Nakonec se mi podařilo odtrénovat všechno, co jsem chtěla, ale na Havaj jsem odjížděla s velkou rýmou a lehkým kašlem. Nevím, jak se mi to podařilo, ale říkala jsem si, že až přijedeme do tepla, rýma i kašel zmizí. Rýma ano, kašel mi zůstal, ale co bylo důležité, že jsem se po těle cítila dobře. Posledních 14 dní před odletem jsem se snažila chodit kratší a rychlejší tréninky a také jsem se snažila často plavat. Za některými tréninky nově dojíždím za trenérem do České Lípy, někdy on přijede plavat do Liberce.  

Konzultovala jsi s někým přípravu na tento vrcholný závod terénního triatlonu? 

Ne, jen sama se sebou.. 

Jaký byl dlouhý let a aklimatizace na úplně jiné počasí, než je teď u nás?  

Cesta probíhala naprosto v klidu. I když jsme před odletem měli zprávy, že nad Havajskými ostrovy je tropická bouře Ana a všechny lety mezi ostrovy jsou zrušené. Ten náš naštěstí ne. Na letišti jsme se s tátou potkali ještě s jednou českou skupinkou závodníků. Odlétali jsme v neděli ráno a na Maui jsme dorazili v neděli večer. Trochu nám ale hurikán Ana přece jen zkomplikoval život a to v tom, že na letišti na nás měl čekat náš francouzský spolubydlící i s autem, který už byl týden na Big Islandu, a který díky bouři měl let zrušený. Nakonec ale všechno probíhala naprosto skvěle. Na letiště v tu dobu přiletělo hodně sportovců a belgický závodník Yeray Luxem nám nabídl, že nás vezme do hotelu, byl totiž jen o kousek vedle. Kola nepřišly nám ani jemu, tak jsme se do auta vešli naprosto v klidu. Ubytování jsme tentokrát měli asi 2 km od startu v pěkných apartmánech s bazénem a vířivkou (myslím, že je to standart pro všechny app. na Maui) kousek od moře. Na Maui už jsem žádné těžké tréninky nešla, ale vzhledem k tomu, že jsme bydleli takový kousek od trati, byla možnost na ní trénovat v podstatě každý den a byla jsem tomu moc ráda.

  

Havajské mistrovství v Xterra je spojené s různými rituály. Jak to vypadalo na startu? Jak ses cítila?

Na startovní čáře jsem se cítila hodně zvláštně. Velké vlny ve mě vyvolávaly celkem obavy, na druhou stranu jsem si říkala, že je to pro všechny stejné. Ale ono je a není. My moře nemáme a těch možnosti trénovat ve velkých vlnách je také málo. Na startovní čáře jsem byla moc ráda za požehnání od místního šamana, který všechny pokropil vodou, a pak jsme se všichni vrhli do vln. Byl to boj. Neviděla jsem vůbec, kam plavu a bojky , i když byly veliké, nebyly vidět. Elitní závodníci starotvali 2 minuty před muži z Age Groupu a hned po obrátce na první bojce mě začali předplavávat. Před třetí bojkou jsem ztratila směr a skoro se srazila se závodníky, kteří od ní plavali už do cíle. Musela jsem se vrátit. Byl to boj, ale zase dost zajímavý zážitek. Celou dobu jsem myslela na tátu, aby se neutopil. Ale nakonec to zvládnul docela dobře a prý si to i na rozdíl ode mě užil. Ale jinak před závodem panuje všeobecně hodně uvolněná atmosféra. Popřejeme si štěstí v závodě, nedarujeme si nic jen na trati a většinou se i při závodě povzbuzujeme. 

Náročná orientace ve vlnách tě musela stát hodně sil.   

Letos jsem se plavání věnovala opravdu hodně. Během sezony jsem většinou už dokázala vyplavat s holkami, které mi dříve uplavaly. Ale ve vlnách nemám moc zkušeností, plave se bez neoprenu, který mi honě pomáhá. Byl to pro mě spíš boj, na který jsem se připravila už před startem, takže jsem počítala, že vyplavu dost vzadu. Několikrát se mi podařilo si zaplavat, protože jsem ve vlnách nedokázala udržet směr a musela jsem se vracet k bojce. Cestou do depa (asi 200metrů do kopce) jsem předbíhala spoustu závodníků a nakonec nemohla najít svoje kolo a přitom už tam viselo jen jedno. Ztratila jsem pár vteřin hledáním a tak jsem rozhodla, že si nebudu brát ponožky, že už nechci ztratit další vteřiny a případně si je obléknu na běh. 

Na cyklistické části většinou mažeš rychle ztrátu po plavání. Jak se ti jelo? Jak obtížná byla trať po technické stránce?  

Od začátku kola se mi jelo dobře, jen jsem si říkala, že se musím pořád šetřit, že je to dlouhé a těžké a ještě k tomu vedro. Více méně se mi to dařilo. Když jsem se propracovala na desátou pozici, nevešla jsem se ve sjezdu na cestičku, zavadila řidítky o strom a poroučela se k zemi. Zbytek technického sjezdu jsem už pak sjela bez problémů, ale dole jsem musela znovu slézt a nandat si spadlý řetěz. Pád mě stál hodně vteřin a mě blesklo hlavou, že už je to ztracené. Pak byl ale další dlouhý sjezd a mě se podařilo znovu ztrátu dotáhnout a předjet i další závodnice. Na hodně místech jsem musela čekat, protože závodníci přede mnou se nadali předjet. Musela jsem si počkat na vhodné místo a pak zrychlit. To také ubírá síly, než když si držím svoje tempo. Zbytek trati jsem už projela bez pádu, i když závodní den jsem si s technikou moc nerozuměla a můžu být opravdu ráda, že jsem spadla jen jednou. Pár kilometrů před cílem jsem předjela Kathrin Muller a říkala jsem si, že by to snad nemuselo být tak zlé a pak jsem také dostala informaci od legendy triatlonu Nico Lebruna, že jsem na šesté pozici a kolik ztrácím. Když jsem přijížděla do depa, akorát přezouvala Emma Gaarad a Suzie Snyder. O Emmě vím, že je skvělá běžkyně a moc šancí na to, že bych jí doběhla, jsem si nedávala. A vzhledem k tomu, že jsem chtěla za oběma vybíhat co nejblíže, znovu jsem si ponožky neoblíkla a na 4.míli jsem už cítila puchýře.

Běží se pralesem i po písečné pláži. Jaké to bylo?     

Suzie jsem předběhla velmi brzy a dostala se na pátou pozici, ale Emma se mi vzdalovala. Sice jsem předbíhala jednoho závodníka za druhým, ale žádnou závodnici. V cíli jsem pak byla překvapená, jak relativně blízko bylo třetí místo. S pátou příčkou jsem naprosto spokojená. 

K medaili nebylo daleko. Jak hodnotíš svůj výkon? 

Když si promítnu ten pád, mohlo to bát daleko zajímavější. Asi nejvíc mě těší druhý čas na biku. Trať cyklistiky není příliš technicky náročná, sice je zde hodně singletreků, a místa s hodně zatáčkami, ale nic zásadního, stoupání jsou dlouhá stejně jako sjezdy, které jsou velmi rychlé. Letos pořadatelé zařadili ještě několik přejezdů posekaným třtinovým polem, což bylo velmi zajímavé.Běh je velmi náročný, první 3 míle jsou vlastně téměř pořád do kopce, pak je terén trochu příjemnější a ke konci je dlouhý seběh a kousek po pláži. S výkonem jako takovým jsem moc spokojená, dostat se mezi elitní šestku, vlastně jsem byla první Evropankou. S plaváním ve vlnách toho asi moc neudělám. Mrzí mě ten pád na kole, kde jsem ztratila určitě přes půl minuty a také jsem doufala, že se mi poběží trochu lépe. Po rovinách to bylo skvělé, ale do kopců mě nohy moc poslouchat nechtěly.

Užila sis Havaj i po jiné stránce než té sportovní? 

Na Havaji bylo jako vždycky nádherně. Moc jsem si to užila. Po závodě byla skvělá večeře, po které následovalo vyhlášení vítězů. Po něm jsme pokračovali na Halloweenskou párty.. 

Na závod vyrazilo i početné pole českých xteráků. Byli jste v kontaktu? 

V kontaktu jsme byly, ale letos jsem se rozhodla pro společné ubytování a francouzským závodníkem, který objíždí evropskou tour a známe se velmi dobře. Poprvé jsme bydleli kousek od startu, což bylo skvělé a na trati jsem mohla trénovat každý den.  Měli jsme nějaká čtvrtá místa a hodně jich bylo v kategoriích do desítky. Myslím, že jsme se ani letos vůbec neztratili. 

Pojďme si trochu zabilancovat. Co říkáš na průběh své letošní sezony? 

Úvod sezony nebyl špatný - první místo ve Španělsku, třetí na Evropě a druhá v Řecku, ale pak se znovu přihlásila o slovo nemoc a musela jsem vynechat několik závodů. Pak se mi podařilo vyhrát dva závody ve Švédsku a Itálii, u nás doma byla třetí a bronzovou medaili jsem vybojovala i na MS v Německu, a na dalších dvou Xterrách brala druhé místo v Anglii i Dánsku. A celkově tak skončila na druhém místě. V posledním závodě T-Natura jsem porazila Kathrin Muller. A na Havaji si doběhla pro páté místo. Myslím, že to nebyla špatná sezona. A určitě je dobré si z mnoha věcí vzít ponaučení a zkusit se příště vyvarovat chyb. 

Jaké máš další plány? 

Letošní sezona pro mě ještě neskončila. Pár týdnů před odletem na Havaj jsem dostala nabídku se zúčastnit se švédským týmem Adventure race v Číně, takže v úterý odlétám do Číny. Pak teprve bude následovat nějaké volno a doufám, že v rámci zimní přípravy zařadím zimní triatlony...