Xterra skončila, zapomeňte. Na Maui nepotkáte plavce, bikera, nebo běžce – nemluvě o triatlonistech.
Lížeme si rány. Na těle i na duši.

Znavená těla oblévají mazlivé vlnky Pacifiku, mozek se potápí v blahodárném moři japonského Kirinu.

Někteří z nás se dali najmout jako levná pracovní síla, aby lépe uhradili škody, vzniklé nepovedenou účastí. Další chtějí aspoň prodat proradné biky domorodcům. Ale o víkendu na nich ještě vyrazíme na Haleakalu, na pořádný výlet. Užít si nádherná panoramata okolo kráteru, kam podle místních legend chodí spát slunce.

Nespokojenců bylo v české výpravě tentokrát víc. Ale už teď  kují plány na příští rok. Piloušci na evropský šampionát na Hluboké, ostatní na Xterra seriál domácí i evropský, který bude jistě ještě lepší než ty skvělé závody letošní.

Bude zase líp.

Havajská Xterra prakticky zavřela českou triatlonovou sezonu, neboť světový šampionát na olympijských tratích na Zélandu zřejmě vážněji neobsadíme.

Veškerý ruch doma obstarají přes zimu patrně jen další funkcionářské půtky, ale jimi si tady pod havajským sluníčkem vážně nehodlám lámat hlavu. I když, kdo ví, co mě po chvíli vypnutí ostražitosti pak doma potká…

Přeju i vám pohodový podzimní odpočinek. Abyste dostali zase hlad na novou sezonu. Já už ho mám. Ale ještě si ho šetřím.