Tak zase Aloha z Havaje. Z vašeho deníčku nevytrhli stránky, jen se mírně přerušilo spojení. Teď už tedy snad pravidelně. Jsme třetí den na Maui. Hned po přeletu to na mě dýchlo, tenhle ostrov je prostě hezčí, pestřejší a pohodovější.

Den po Ironmanovi, v neděli, se život v Koně ploužil unaveným tempem. Stejně jako stateční závodníci, kteří si vyzvedávali kola a výsledky a polehávali po plážích – konečně! Tomáš Pavel pracoval, povinnosti úklidové čety Golf and Racket clubu v Keauhou mu volno nedovolily. Nebo, že by sám sebe trýznil za nedokončený závod? Prý to s železněním balí úplně… No aspoň mě ještě z piety odvezl na letiště.

Tam se děly věci. Jako by ostrov neopouštěli Ironmani, ale převlečená Al-Kajda. Všechny kufry s kolem rozbalili a přebrali, fotoaparáty a notebooky projížděli hledačkami tak důkladně … až nám ulítlo letadlo. Dali nám náhradní letenku přes Honolulu a telefonní kartu za deset dolarů jako kompenzaci ztrát.

Do našeho Báječného světa, jak se jmenuje náš oblíbený penzion, jsme dorazili za tmy orvaní… skutečně jako po Ironmanu.

Tomáš Nohejl se již přesunul na Maui do dějiště Xterra World Championship. Již zítra se dozvíte o tom, jak si Clint Eastwood staví sídlo přímo na trase běhu (nebyl doma).