Jaké jsou momentální pocity po závodě? životní úspěch?
Pocity jsou takové smíšené. Samozřejmě to je životní úspěch, ale vím, že nebýt jedné maličkosti mohl jsem skončit okolo 16.místa…

Jak se pro tebe závod vyvíjel?
Závod se pro mě vyvíjel velmi dobře. Jelikož jsem měl naplaváno, tak jsem si tuto disciplínu užíval a to se mi už dlouho nestalo. Zpestření bylo, když pod náma plavaly želvy. Fakt paráda. Na kolo jsem vyjížděl krásně rozcvičen a moc jsem se těšil jak se porvu nejen se soupeři, ale i se sopkou. V kopcích jsem se moc netrápil, ale sjezdy jsou na Hawaji neskutečně těžký a jak řekl Tomáš Báča, můžu vám půl hodiny vykládat o tom jak je to těžký, ale když si to každej nevyzkouší tak vůbec netuší o čem tu mluvím. Já opravdu trpěl, takovou bolest v rukou a hlavně v prstech jsem letos nezažil. Na běhu jsem se cítil naprosto skvěle a podal jsem nejlepší výkon mé xterové kariery. Jen při přeběhu Makeny beach jsem trpěl, ale to snad naprosto každej.

Defekty a pády se ti vyhnuly?
Pády se mě vyhnuly, ale bohužel se mi nevyhnul takovej malej defekt. Asi 5km před depem mě kámen urazil vršek ventilku, ale na štěstí jsem nemusel měnit, ale stačilo jen dofouknout. Ale i tak jsem ztratil něco přes 2 minuty, protože bombičku co jsem měl mi nějak nefungovala a já musel foukat ručně a můžu vám říct že jsem si moc neodpočal v tom žáru a prachu tam honit malou pumpičku :-)

Jak se vyvíjel souboj mezi tebou a Kubíčkem? Měl jsi o něm přehled?
Při plavání jsem nikoho neviděl z našich, až na prvním kilometru jsem předjížděl oba Tomáše (Báče a Havlíčka). Asi na 3. kilometru jsem teprve viděl před sebou Honzu Kubíčka a to se přiznám mě trošku překvapilo. Nečekal jsem že tak výborně zaplave a bude tak vepředu. Jak jsem ho dojel tak jsem jeli stále spolu. Byl jsem sice před ním, ale pořád jsme kousek od sebe. Na 15.km se mi zamotala tráva do kazety a přehazovačky a oprava mě stála 90s a tu se naše cesty s Honzem rozdělily. V té chvíli jsem se už vzdal vidiny, že bychom jsme se mohli potkat dřív než v cíli, ale zhruba 6km před cílem jsem Honzu už podruhé dojel a předjel a už si i začal věřit že spolu i poběžíme. Jenže o kilometr dál se mi stala ta věc s tím ventilkem a to byla konečná rána do našeho společného závodění. Oprava mě stála něco přes 2 minuty a teď už bylo jasné, že Honzu potkám až v cíli. Na začátku běhu jsem ztrácel na Honzu 2,30min. Povedlo se mi se dostat ze 41.místa na 23. a Honzu jsem stáhnout něco přes minutu. Ale na to se historie neptá a já se nechci na nic vymlouvat. Za všechny problémy si z 99% může závodník sám.

Nechal jsi na trati vše? Byla forma nakonec přeci jen dobrá nebo ji trochu ovlivinila viróza?
Na trati jsem určitě nechal vše a moje nemoc co jsem měl mi určitě výkon neovlivnila. Podal jsem svoje maximum na co jsem měl.

Kdy ti bylo na trati nejhůře?
Určitě nejhůř mi bylo v tom nejdelším a nejtěžším sjezdu.


Doufám, že po takovém to výkonu plánuješ ještě přitvrdit v tréninku...
No přitvrdit nevím jestli je to správný slovo ale určitě nepovolím, protože cítím, že mám pořád navíc.

Jak budeš vzpomínat za pár let na tento závod? Co se ti vybaví?
No asi běžecký výkon a to jak jsem si užil plaveckou část…