Rozhovory
Bude to moje poslední sezona. A chci vyhrávat, říká Honza Wainer | Byl to spíš morální boj doplazit se do cíle, říká Michaela Gerychová, vítězka Krkonošmana |
Daleko víc si teď vážím života. A sním o Havaji, říká Krejčová | Daniel Noah se z běžce stává triatlonistou |
Díky triatlonu jsem si v životě srovnal priority, říká generální ředitel firmy Zepter Michal Jílek | Dneska jsem měl svůj den a žádná krize nepřišla, říká Jan Wainer, vítěz Krušnomana |
Do cíle jsem se dostal výrazně později, než jsem předpokládal. Tak hodnotí David Procházka svoji havajskou premiéru. | Drážďanská vítězka Norsemana i Czechmana Annett Finger skončila pátá na Challenge Barcelona v osobním rekordu |
Držet tempo Nicolase Lebruna mi dodávalo spoustu energie, říká Jonáš Vojtěch, desátý na Xterra Prachatice | Filip Ospalý sedlá nový speciál Argon 18 |
Chtěl jsem, aby výsledný čas začínal osmičkou, říká Tomáš Mika | Chtěl jsem se poprat o medaili, ale na víc ten den nebylo, říká Vabroušek po šampionátu v Almere |
Jak dopadne Ironmanská premiéra Filipa Ospalého na Floridě? | Jaké jsou cíle Čechů na startu havajského Ironmana? |
Jaké jsou cíle českých ironmanů pro IM Hawaii? | Je co dohánět, svět nás předběhl, říká nový reprezentační trenér Honza Řehula |
Je to úplně super, hodnotí Bílek úspěch v anketě Trenér roku | Jednu noc jsem se bál o život, vypráví Venca Francke po Yukon Arctic Ultra |
Krize z cyklistiky se podepsala na výkonu v běžecké části, říká Vabroušek, desátý na Challenge Wanaka | Krušnoman již příští víkend! |
Letos to opět roztočím ve velkém, hlásí po mateřské Simona Vykoukalová Křivánková | Letošním mistrem republiky ve středním triatlonu je Ladislav Dvořák |
Loňská sezona pro mě byla až záhadně dobrá, říká Honza Jakubíček | Lukáš Kočař ovládl Brněnský masakr. A chce pořád ještě víc |
Luxusní kola si své zákazníky vždy najdou, říká mechanik Michal Kohoutek. | Měl jsem trochu obavy z kosatek a medvědů, říká Lukáš Choma po ALASKAMANOVI |
Mojí motivací je porážet kamarády, netají se Štěpán Kroupa | Motivace byla na nule, ale Ironman se nevzdává. Zvlášť ne ten na Havaji, říká Petr Vabroušek |
Mým cílem je medaile z mistrovství republiky, říká Martin Olšan | Na soustředění pojedu s cyklokrosařema z Tábora, říká triatlonový obojživelník Venca Holub |
Návrat králů | Nebylo to jednoduché vítězství, říká Pavel Jindra po druhém závodě ČP v zimním triatlonu |
Nejvíc musím zapracovat na regeneraci, říká Lenka Králová | O takovém výsledku se mi nezdálo ani v nejkrásnějším snu, říká ironmanská debutantka Lenka Králová |
Ospalý místo závodu musel na další operaci. Pravý meniskus záviděl levému vylepšení, bral to s humorem | Petr Vabroušek se veze na medailové vlně. Na IM Japan bral stříbro. |
Po roční pauze se vracím do kolotoče profi triatlonu, říká Jana Candrová | Prachatická Xterra? Stát se může cokoliv, chystá se protřelý Jan Kubíček |
První dáma třetí ženské výzvy míří do Košic. A vrací se k triatlonu | Prvního železńáka jsem jel v roce 1995 na Konopišti, vzpomíná Honza Šiml |
Původně jsem buchtojedlík a šachista, říká Josef Pavlík, sedmý český Ironman pro Havaj 2013 | Rozhodovalo prvních 15 kilometrů cyklistiky, říká Filip Ospalý po MS 70.3 |
Škoda, že jsem zabloudil, říkal v cíli Aleš Drahokoupil, druhý na Krkonošmanovi | Tomáš Mika bude mít závodní vrchol na IM Nice |
Triatlon je pro mě záliba, bez které bych nemohl být, říká Tomáš Kozel | Triatlonista Laurent Vidal opustil svět |
Už se těším, až se roztočí závodní kolotoč, říká David Jílek | V cíli jsem byl na šrot. Ale vstupenka do triatlonového nebe je doma, říká Malivánek |
Vítězství v sérii TNatura je odměnou za dřinu, říká Honza Kubíček | Vodičková dál bere pódiová umístění napříč světem |
Vrcholem bude jednoznačně šampionát v Zell am See, plánuje Kuba Langhammer | Všechny závodu jsou přípravou na dosavadní životní vrchol, říká Míra Motejzík |
Ze stříbra jsem nadšený, říká Jan Wainer po Moraviamanovi | Zemětřesení, obří liják i těžký pád. Vabroušek už na Havaji zažil leccos, přesto říká: To nikdy nezevšední |
Zlatá železná premiéra Petry Hostinské. A teď ještě Norsemana | Zuzana Bartasová: Soutěživá jsem hodně, nikdy jsem nedokázala jít na závod s tím, že si ho jdu jen užít |
Jak se teď cítíš po
své ironmanské premiéře?
No tělo o sobě dává dost znát, ale výsledek stál za to.
Pocity v cílové rovince
jsou asi těžko popsatelné. Zkusíš to?
Byl to naprosto úžasný pocit štěstí, že je to za mnou, že
jsem to přežila a ještě k tomu jsem druhá a že se asi někde zasekly hodiny..
Doufala jsi, že by to
mohlo vyjít až takto skvěle?
Já rozhodně ne. I když někteří takovou představu měli – Petr
(Valeš, pozn.red.). O takovém výsledku se mi nezdálo ani v tom
nejkrásnějším snu.
S jakými plány
jsi šla do závodu? Co ti naordinoval tvůj trenér Lukáš Vrobel?
Já osobně jsem to chtěla hlavně dokončit, protože jsem si
nedokázala vůbec představit, co to se mnou udělá. 180 km na kole jsem nikdy
v kuse neujela a představa pak ještě maratonu - no nic extra. Od Lukáše
jsem rady dostala jak to zhruba jet (nevyřídit se na plavání, první půlku kola
spíš volněji a když tak přitvrdit v druhé půlce a běh se snažit jít mezi
4:30-5:00). Tak jsem se to snažila nějak tak dodržet a evidentně to fungovalo. Takže
jemu obrovské díky.
Popsala bys, jak se
ti závodilo v jednotlivých disciplínách? Přišla nějaká výraznější krize?
Do vody jsem lezla smířená s tím, že mi nejspíš všichni
co nevidět uplavou, takže se nesmím nechat vybláznit a hezky si plavat to svoje
a nesnažit se umřít hned na začátku. A tak to taky bylo. Zhruba 400 metrů jsem
za někým uvisela a pak jsem plavala osamoceně skoro celý zbytek, než mě zhruba
500 metrů před cílem doplavala Beata, budoucí vítězka, se kterou jsem současně
vylézala z vody. Ale plavalo se mi fajn a vylezla jsem po hodině a dvou
minutách celkem svěží.
A cyklistická část?
První okruh na kole jsem proklínala, jela jsem totiž
v území nikoho, takže nikdo přede mnou, nikdo za mnou. Netušila jsem
pořádně kudy vede trať, takže jsem jela až přehnaně pomalu a čekala, kde blbě
odbočím, což se mi neznámo jak taky dvakrát podařilo. Naštěstí mě ale hned
vrátili zase zpátky. Na druhou stranu to možná ale bylo dobře a nepřepálila
jsem začátek. Další dva okruhy jsem jela možná
i trochu rychleji, přestože vítr stále sílil, až se změnil v pěkný
fukar. Ale krize naštěstí vůbec nepřišla a uteklo mi to celkem rychle.
Pak přišla na řadu tvoje nejsilnější disciplína, kterou je
běh.
Na běh jsem vybíhala pořád ještě docela v pohodě, nebo aspoň mi to tak přišlo. Lidi okolo hrozně
fandili, přede mnou a za mnou kolo s nápisem 2. žena a vedle mě motorka,
takže ani nešlo neběžet jak střela. Celý první okruh mi utekl hrozně rychle,
běželo se mi prostě parádně a to až někdy do 25. Km. Pak už jsem toho začínala
mít dost a začala zpomalovat, ale žádná větší krize naštěstí nepřišla. Posledních
10 km neutíkalo skoro vůbec, nohám už se prostě nechtělo a vůbec mi to
neutíkalo. Ale snažila jsem se udržet tempo kolem 5:10-15 a víc už nezpomalit. Lidi
strašně povzbuzovali, takže jsem to nakonec doběhla celé. No, když jsem už
viděla cíl, byla jsem šťastná, že už je konec.
Jaké byly reakce od
tvého nejbližšího okolí?
Že super, všichni mi hned gratulovali, za což jim tady ještě
jednou moc děkuju. Sama tomu pořád ještě nějak nemůžu uvěřit.
Teď asi nemáš na
žadné sportování ani pomyšlení. Ale přesto mi to nedá se nezeptat, jestli se
ještě chystáš na další závod prodat svou skvělou formu.
No takže teď odpočinek a pak ještě uvidím, na čem se
s Lukášem domluvíme. Docela bych si ještě něco zaběhla, nejspíš nějaký
maraton někdy koncem října. Ale jak říkám, uvidím, jak na tom budu.
Moc bych chtěla poděkovat všem za neskutečnou podporu, co mi
dávají. Hlavně trenérovi, protože i kdybych už žádný závod letos neabsolvovala,
tak tohle byla víc než sezóna snů. Také moc děkuju Etriatlonu a Petrovi
Valešovi, že mně „dokopal“ k Ironmanu.