S jakým pocitem jsou spojené tvé vzpomínky na vrchol tvého triatlonového života, IM Hawaii 2014?

Dojmy byly a pořád jsou rozporuplné. Na jednu stranu obrovská radost ze splnění snu startovat na Hawaii a z toho, že jsem proběhl cílovou bránou. Na straně druhé extrémní zklamání z toho, že jsem se nedokázal srovnat s podmínkami a do cíle se dostal výrazně později, než jsem předpokládal. 

Jak jsi ladil na havajský šampionát?

Příprava v Praze probíhala výborně. Vypadalo to na skvělou formu. Pět dní před odletem dostal Matěj streptokoka, který těsně před odletem přesedlal na mne. Takže po příletu na Hawaii (týden před závodem)  jsem do sebe rval lokální antibiotika. To bohužel zkomplikovalo aklimatizaci, která byla i tak krátká. Příště, pokud se ještě někdy kvalifikuji, bych letěl dříve, ale tentokrát mě pracovní povinnosti a nedostatek dovolené neumožnili delší pobyt na Hawaii.

Popsal bys, jak se pro tebe závod vyvíjel? Jak se ti plavalo mezi tisícovkami triatlonistů a jak ses vypořádal s vlnami oceánu? 

Závod pro mne začal dobře. V plavání byla obrovská mela. Takovou bitku od začátku do konce plavání jsem ještě nikde neabsolvoval. Z vody jsem šel za 1:06, Garmin mi ukázal 4,18km. Dobrý dojem z plavání potvrdil v depu pohled na kolo Honzy Šnebergera, který většinu sezóny vylézal z vody přede mnou.

Cyklistiku pořádně zkomplikoval silný vítr, který se závodníky pěkně „cvičil“..

Začátek kola se mi jelo výborně. Ale na padesátém kilometru mě poryvy větru málem několikrát srazily z kola. Někde za polovinou kola začalo slušné trápení. Začal jsem se vařit a přes veškerou snahu se nebyl schopen uchladit. Postupně jsem se začal propadat. Největší peklo přišlo na běhu.

Jsi znám tím, že máš raději chladnější počasí. Oproti švédskému IM Kalmar, kde ses kvalifikoval, bylo havajské podnebí úplným opakem. Podařilo se ti na maratonu účinně bojovat s vedrem a dehydratací?

Od pátého kilometru mě trápily obrovské křeče. Nejprve do nohou, později i do dalších částí těla. Několikrát jsem pobavil osazenstvo občerstvovaček, když jsem se s křečí v ruce pokoušel dát kelímek s pitím k ústům. V daný okamžik jsem více než triatlonista vypadal jak mentálně postižený. Od pátého kilometru byla má snaha upřená k jedinému – vidět cíl. 

Čekal jsi takovéto podmínky, když jsi šel do závodu?

Podmínky byly přesně takové, jaké jsem očekával. Při závodě nemám rád vedro a vítr, takže pro mne to bylo peklo. Plavalo se mi dobře, takže jsem vlny, prý velké, moc nevnímal. Nemám porovnání s jinými ročníky. Ale podle vyjádření Jardy Hýzla bezprostředně po závodě byl vítr na kole jeden z nejsilnějších, co zde zažil. Začátek běhu panovalo velké vedro. Když jsem zbíhal do Energy Labu bylo už zataženo a dokonce sprchlo.

Na trati jsi měl manželku a synka Matěje. Měl jsi od nich informace, jak jsi na tom? Řešil jsi výsledné umístění? Jak hodnotíš svůj výsledek?

Od doprovodu můžeš dostat informaci o vývoji závodu v podstatě až na běhu. To, jak se závod pro mě vyvíjí, bylo možné usuzovat na základě porovnání s ostatními Čechy, se kterými jsme se v průběhu závodu potkávali. Ze začátku to vypadalo dobře, pak jsem se postupně propadal. Výsledek je pro mě zklamání. V cíli jsem chtěl být zhruba o hodinu dříve. Ale jak jsem psal výše, nesrovnal jsem se s podmínkami a stálo mě velké úsilí se vůbec dostat do cíle. 

Ostatních havajských finisherů jsem se ptal, jestli lze popsat, na co mysleli na cílovém koberci. Co ty?

V cílové rovince jsem byl štastný, že utrpení skončilo a že jsem se do cíle nakonec dostal. Zároveň mi letělo hlavou, že se musím vrátit a pokusit se neúspěch odčinit. 

Podle svého vyprávění ses musel pěkně „kousnout“. Jak ti bylo druhý den po závodě? Dalo se vůbec něco dělat? 

Hned druhý den večer jsme letěli zpět. Ráno jsme nemohli dospat, tak jsme jeli s Jardou Hýzlem a Honzou Šnébergerem vyplavat únavu, ale bylo to spíš takové koupání. Pak zabalit kolo, na chvíli na pláž a hurá na letiště. Cesta byla náročná. V průběhu letu se různě vracely křeče do nohou. Ostatní cestující jsem musel děsit cukavými pohyby, vždy když se křeč zakousla. 

Havajskou atmosféru jste si užívali i týden před závodem, kdy jste přiletěli na místo činu. Jak se ti tam líbilo?

Organizace závodu byla bezchybná. Pořadatelé za pomoci velkého množství dobrovolníků měli vše perfektně zajištěné. Atmosféra závodu dýchala z každého koutu. Stačilo ráno se projet po Alii Drive, která byla planá běžců a cyklistů s řadou hvězd triatlonového nebe. Obchodně a marketinkově to bylo zvládnuté neuvěřitelně. Projít se po městě a expu bylo zátěžovým testem pro kreditní kartu. 

Byl jsi v kontaktu s ostatními závodníky z Čech. Jak jste si to společně užili?

Na Hawaii jsme bydleli s Ondrou Teplým, jeho ženou a Standou Bartůškem. Ve stejném areálu bydlel i Jarda Hýzl (můj trenér) s rodinou. Ten obýval apartmán společně s Mírou Vraštilem a Honzou Šnebergerem. Společně jsme absolvovali některé předzávodní tréninky. Několikrát jsme se potkali i s Mírou Rybáčkem, Danem Machkem, Honzou Falgem a Petrem Pavlem. Filipa Ospalého jsem potkal na startu IRONKIDS a při promenádě národů. V závodě jsem se stačil navzájem povzbudit se všemi s výjimkou Míry Rybáčka, kterého jsem si na trati vůbec nevšiml.

Letošní triatlonová sezona se pro tebe tímto závodem skončila. Spřádáš už plány na tu nadcházející?

V plánu je se na Hawaii vrátit. Příští rok to určitě nebude. Ale za dva nebo tři roky bych se chtěl pokusit kvalifikovat znovu. Pro příští sezónu je cílem se kvalifikovat na IRONMAN 70.3 World Championship v Zell am See (přihlášený jsme do Kraichgau) a pokusit se stlačit osobák na Ironmanu co nejblíže k 9h (ideálně pod..). 

Na Havaj jsi odcestoval i s celou svojí rodinou, včetně pětiletého synka, který už na dětských triatlonových kolbištích sbírá diplomy a medaile..Jak jste si užili společnou dovolenou v kolébce dlouhého triatlonu?

Závodili jsme nakonec všichni tři. Petra běžela doprovodný běžecký závod na 10km, Matěj absolvoval delší trasu IRONKIDS. Pro rodinu to doufám byla odměna a poděkování za to, co si se mnou kvůli triatlonu vytrpí a jak mě v mém sportování podporují. Matěj už mi dělá i sparing při běhu. Řadu mých běžeckých tréninků se mnou absolvuje na kole. Bohužel už se mu zdá tatínek pomalý..Pro Matěje byla možnost prožít si atmosféru závodu na vlastní kůži i motivace k dalšímu triatlonovému snažení. Už nyní vyhlásil datum svého prvního startu na Ironmanu v Koně.