Mohl bys popsat tamní tratě, kudy se na IM Japan závodí?  

Tratě nového Ironmana na ostrově Hokkaidó jsou luxusní. Plave se v křišťálově čisté vodě jezera Lake Toya, v jehož středu se tyčí 4 sopečné ostrovy. Voda měla 22°C a neopreny byly povoleny. Plave se jeden okruh 2,5km a jeden 1,3km s krátkým výběhem na břeh. Depo na louce bylo vytrvalým deštěm hodně podmáčené, takže na kolo jsme všichni vyrazili s nohami v bahenním zábalu. Cyklistika začíná a končí 25km zvlněného profilu kolem jezera, na zbývajících 130 km jsme nastoupali 2066 metrů – v silném větru a z valné části za deště, maraton byl na zvlněné silnici podél jezera a podle GPS měřil 43,5km. Za osobním rekordem se sem určitě letět nevyplatí… Pro slot na Havaj už by se to vyplatit mohlo. Náročná logistika spoustu zahraničních účastníků odradí, blízkost Havaje zase na start nepustí ty, kteří se již kvalifikovali.

Po medailovém výsledku z Podersdorfu jsi do země vycházejícího slunce odlétal řádně nažhaven. S jakou představou o průběhu jsi šel na start?

Věděl jsem, že jednoznačným favoritem na startu bude dán Jensen (2. a 3. na MS v dlouhém triatlonu), ale boj o další pozice byl velmi otevřený. Navíc několik spolufavoritů do Japonska nakonec nedorazilo a tak jsem věděl, že to bude hlavně souboj s bývalým vítězem IM Japan Korejcem Parkem, Novozélanďanem Woodsem a místními profíky. Své do top 10 chtěl samozřejmě říct Pepíno Svoboda. Na startu mužské profi vlny nás bylo jen 14!

Jak probíhal samotný závod?

Hned na úvod plavání se odpoutal Jensen a za ním se utvořila devítičlenná skupina, ve které jsem se celkem v pohodě držel a těšil se na boj o 2. příčku hned od začátku cyklistiky. K mému překvapení se za bójkou zhruba 500m po startu odpojilo 5 soupeřů a zamířili k cílové bójce, aniž by obeplavali tu nejvzdálenější. Viděl jsem, že lead kajak s Jensenem jede správně a tak jsem držel kurz. Zmíněnou skupinu tvořilo 5 Japonců a za cca 10ti minutové zkrácení tratě byli v depu potrestání 4minutovou penalizací a na kolo tak vyjížděli před Jensenem! Přesvědčen o tom, že jsou diskvalifikováni, jsem sedal na kolo jako „třetí“ dalším Japoncem, který doplaval se mnou. Nechal jsem ho zmizet v dáli s tím, že ho časem v kopcích dojedu. Pořadatelé strašili nebezpečnými sjezdy a tak jsem z kopce v mnoha sjezdech jel nakonec zbytečně pomalu. Ke svému velkému překvapení jsem v druhé části cyklistiky postupně začal dojíždět soupeře, o nichž jsem si myslel, že v závodě už nejsou. Do depa jsem nakonec dorazil jako třetí a v nejistotě, zda je ten Japonec přede mnou diskvalifikovaný nebo ne, hlídal jsem si až do cíle druhou pozici. Kousek za mnou se o 3. a 4. pozici přetahovali dva Japonci a až za nimi běžel Park. Až v průběhu maratonu si pořadatelé uvědomili, že 4 minuty jsou málo a tak ji udělili znovu. Na pořadí to ale nic nezměnilo a Park zůstal těsně pátý.

Ironstarský borec Pepíno Svoboda tam zajel svůj životní výsledek.

Pepíno po velezkušeném výkonu bral 11. příčku v profi. Místní pořadatelé společně se zástupcem WTC pro asijsko-pacifický region přišli s řešením ala „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“. V Japonských výsledcích a médiích platí pořadí z cíle. Pro rozdělení prize money a Kona Ranking Points je všech 5 Japonců diskvalifikováno. Pepíno se tak oficiálně posouvá na 7. příčku v profi kategorii. Navíc šlo o první závod havajského rankingu pro rok 2014 a tak jsme aktuálně v top 50 obaJ!

V Japonsku jsi závodil již vícekrát. Co tě na tamních tratích láká? Jak se tam cestuje? Co ubytování?

Japonsko mám rád. Je celkem náročné se tam pohybovat a orientovat, se znalostí angličtiny se tam stále člověk setká jen teoreticky (a to i na recepcích hotelů, nádražích, letištích,…) a i let tam nebývá vždy nejjednodušší (cestou tam za kolo zaplatíte v Evropě a znovu při přestupu v Tokiu, před odletem zpět po nás nekompromisně chtěli za každé kolo 300 USD – 150 za druhé zavazadlo a 150 za nadrozměr – po dlouhém vyjednávání nakonec kola letěla zdarma!). Dalším oříškem je zhruba 130km z letiště v Sapporu do místa konání. K dispozici je vlak z letiště + taxi na místě (negarantují, že vezmou do vlaku kolo), shuttle bus pořadatele (nutno rezervovat dlouho dopředu a samozřejmě zaplatit) nebo rental car (naše volba), který vyjde na 4 dny na cca 11 tisíc korun.Hotely v místě konání jsou velmi drahé, ale leží přímo u startu a cíle a v ceně je výborná bufetová polopenze. Japonskou kuchyni miluji a jak původní trať na Goto Islandu, tak ta nynější u Lake Toya jsou velmi náročné, což mi vyhovuje.

Po závodech máš někdy čas trochu prozkoumat okolní krajinu. Nebylo tomu jinak ani tentokrát?

Po závodě je určitě možnost poznat Japonsko trochu více – nám zbylo po vyhlášení před odletem pár hodin a tak jsme se vydali zdolat místní dominantu 1989m vysokou sopku Mt. Yotei. Bohužel vytrvale pršelo a celý strmý trail byl pokryt kluzkým bahnem. Pepíno to rozumně vzdal už po pár stech výškových metrech, já jsem v závodních Piranhach bojoval až téměř do 1500, ale tušil jsem, že letadlo nepočká a tak jsem se i já vrátil předčasně (po zhruba 10ti pádech a v podobě bahenní koule). Na příští rok to bude chtít trailové boty a hůlky…