Novozélandský Challenge Wanaka pro tebe v Top Ten. Jaké jsou tvé dojmy dva dni po závodě?

Dva roky jsem Wanaka kvůli Isramanovi vynechal a rád jsem se tam vracel (díky posunu termínu z ledna na únor už není v kolizi s Isramanem). Je tam nádherná, těžká a spravedlivá trať. I když výkon ještě podle očekávání nebyl takový, jaký bych si představoval, užil jsem si celý závod naplno. Po plavecké části jsem se dlouho držel kolem plánovaných 290W a posouval se dopředu, ale v poslední hodině cyklistiky jsem to neudržel a ztráta na čelo dost narostla. Po plánované prosincové pauze a neplánované lednové jsem toho ještě dost nenajezdil. I na běhu se krize z cyklistky podepsala a tak jsem si to slušně protrpěl. Snažil jsem se alespoň posunout do top 10 a pak to udržet.

Na tomto závodě už jsi startoval několikrát. Překvapilo tě letos něco? V jaké části závodu to bylo nejpříjemnější, kdy to naopak nejvíc bolelo? 

Nejpříjemnější bylo plavání. Letos snad poprvé byla ve Wanace hladina jezera jako vyžehlená a příjemných 19°C jsem tady taky ještě nezažil. Nejvíc bolela poslední hodina cyklistiky a následně celý maraton.

Zvítězil McNeice v kvalitním čase 8:37, pro stříbro si doběhl domácí borec Allan se ztrátou dvou minut. Co říkáš na celkové výsledky závodu? 

Největší favorité se prosadili, žádná velká překvapení se nekonala. Neuvěřitelnou cyklistiku předvedl novozélanďan Allan, který vylepšil traťový cyklistický rekord o 12 minut a posunul se ze 42. místa po plavání před maratonem až těsně za vedoucího McNiece. Druhou příčku pak udržel až do cíle. Hodně těžkou a kopcovitou trať zvládl průměrem přes 40km/h.

Při svých cestách za ironmanskými závody stihneš obyčejně podniknout i poznávací výpravu v místě závodu. Jak to bylo teď v úchvatných scenériích Nového Zélandu? 

Do Wanaky jsme dorazili až ve středu večer, takže před závodem jsem nepodnikal nic kromě zvykání si na časovkářský posed a nový model Helixu v jezeře. V pondělí hned po vyhlášení jsme si ale udělali krásný výlet helikoptérou přes Jižní Alpy do národního parku kolem fjordu Milford Sounds. Chtěl jsem tam vyrazit už mnohokrát, ale až letos se to podařilo. V úterý ráno už jsme seděli v letadle domů…

Vraťme se ještě k Isramanovi, kam ses vydal obhajovat loňské prvenství, ale letos to cinklo „jen“ bronzově. Jak moc se projevily tvoje zdravotní indispozice před závodem?  

O odstupem času jsem za 3. místo na Isramanovi velmi rád, ještě den před závodem jsem měl teploty a nebyl jsem si jistý, že nastoupím. Chtěl jsem samozřejmě vyhrát i potřetí, ale alespoň mám motivaci dobře se připravit na další ročník. Čechům se na Isramanovi vždy dařilo obecně, a i letos to Honza Steinbauer potvrdil, když obhájil své loňské 8. místo. Asi nám obecně sedí těžké tratě. Že by se projevila průprava z Krušnomana?

Na startu byl i dlouholetý triatlonový reprezentant Tomáš Bednář, který letos ohlásil konec na ironmanských distancích. Co na toto jeho rozhodnutí říkáš?

U Tomáše bych o Ironmanském konci zatím nemluvil. Určitě si jich v budoucnu ještě pár střihne! Pořád se udržuje v kondici, jenom by potřeboval trochu zhubnout…

Které další závody tě čekají v nejbližších týdnech? Kam vyrazíš do zahraničí, kde s tebou budou moci poměřit síly domácí borci?

V březnu se nikam nechystám, v dubnu se už nemůžu dočkat maratonu na Severním Pólu a v květnu to asi bude Ironman Austrálie na začátku a Ironman Brazílie na konci. V červnu s rodinou vyrazíme na Challenge Denmark v Legolandu a v závěru ještě asi na Challenge USA do Atlantic City. V červenci to bude určitě Challenge Roth a dál jsem zatím moc neplánoval. Ve zbylých víkendech si jako vždy rád zazávodím i doma a postavím se na start Krušnomana, Czechmana, Moraviamana, Bigmana, Krkonošmana, Doksymana. Vyzyvatelé budou mít opět spoustu příležitostí…

Co tvůj syn Filip a triatlon? Pracují už geny po tátovi? 

Filip si rekreačně rád zazávodí v aquatlonu, duatlonu i triatlonu, ale závodně ho chytilo hlavně běhání. Takže teď spolu objíždíme hodně přespoláků. Velmi rychle se tuším blíží chvíle, kdy ho už neporazím na cokoli kratšího, než 10km. Plavání a kolo má jen jako doplněk pro zpestření.

Vloni jsi avizoval, že IM Hawaii je pro tebe uzavřenou kapitolou. Jaký je tvůj cíl pro sezonu 2015?

Konkrétní cíle si moc nekladu. Pokaždé chci skončit co nejlépe a každý závod si užívám. O kvalifikaci na Havaj už neusiluji. Mám jich za sebou 15 v řadě a s mým plaveckým výkonem tam šance na vylepšení dosavadního českého maxima (19. místo, pozn. redakce) moc není. Přenechám to mladším a závody si budu vybírat podle chuti startovat, ne kvůli nutnosti sbírat body do profi rankingu. I proto mám letos v plánu určitě více závodů série Challenge, než Ironman. Mají obecně lepší prize money i atmosféru.

Tvůj vzkaz čtenářům Etriatlonu před nadcházející sezonou?

Hodně příjemných tréninkových kilometrů ve vodě, na kole i těch běžeckých a těším se na viděnou na startovní čáře!