Jak se sžíváš s rolí šéftrenéra české triatlonové reprezentace?

Být šéftrenérem repre ČR  pro mě skýtá možnost pracovat v oboru, který je mi nejbližší a zároveň zužitkovat zkušenosti nabité během trenérské praxe v Jižní Korei a Austrálii, podělit se o závodní zkušenosti.  Situaci vnímám z nadhledu, sám jsem udělal řadu chyb a závodníkům nyní mohu poradit, jak se jim vyhnout či volit optimální rozhodnutí.

Co je tvým dlouhodobým cílem, vizí?

Z hlediska reprezentace je cílem je výchova nové generace závodníků, kteří budou úspěšní jak na závodní scéně, tak i v životě.

S jakou koncepcí jdeš do své první sezony v této roli? V čem očekáváš podporu od triatlonového svazu?

Mým cílem je motivovat závodníky, spolupracovat s trenéry a závodníkům pomoci v přípravě. Dodat jim kuráž potřebnou k dosažení evropské úrovně a nastavit dlouhodobé progresivní cíle. Podpora svazu se bude ubírat v oblasti podpory kvalitativním směrem. Je co dohánět, svět nás předběhl, je to velká výzva. Na druhé straně máme mladý talent a team lidí, kteří náš sport mají rádi a podporují ho. To osobně vidím jako velký bonus a věřím, že jako team ve všech kategoriích půjdeme dlouhodobě nahoru.

Dá se nějakým způsobem navázat na tvé předchůdce v této funkci?

Těžko říci. Dlouhou dobu jsem tu nežil a nesledoval pod drobnohledem kroky svých předchůdců. Takže v této oblasti asi moc kontinuity nebude. Mým cílem je pomoci českému triatlonu na výkonnostní rovině.

Jaké jsou nynější ambice tvých novopečených svěřenců?

Ve větším rozsahu pracuji se závodníky vedenými na CSMV a reprezentanty.  Naším cílem je pro letošní sezonu umístění v top ten na ME. Tomu bude odpovídat příprava a zatížení ze strany trenéra a způsob zabezpečení ze strany ČTA. V poslední řadě je nutný i odhodlaný a upřímný přístup závodníků, kteří svou pílí promění litry potu v cenná umístění. Osobně situaci vidím pozitivně. Chci u každého závodníka pocit výkonnostní odpovědnosti, nastavení osobního cíle a cíleného dlouhodobého úsilí na odstranění osobních nedostatků. Závodníci mě zatím příjemně překvapují svým přístupem a já věřím, že u mnohých dojde k velkým výkonnostním posunům a nejlepším výkonům jejich kariéry. Již jen za 2 měsíce je vidět posun v biomechanice a technice, stabilitě pánevního dna a koordinaci. U mužů se zlepšuje se i běh po kole.

Část zimního přípravného období mate za sebou. Jak ji hodnotíš?

Začátek probíhal formou bloků v délce trvání 3-4 dnů. Účast byla hojná a nasazení vynikající. Udělali jsme hodně práce. Byl jsem spokojen. Šlo mi především o pozvednutí vstupní úrovně, která nebyla moc vysoká, abychom mohli ve Španělsku navázat na kvalitativně vyšší úrovni. Kolem vánoc následoval individuální trénink a poté se pokračovalo kempem v Nymburce. V dubnu budeme pokračovat VT v Klatovech či v Železné Rudě.

Dají se porovnat současné podmínky reprezentačního týmu s těmi, které byly v minulosti, když jsi sám byl v užším reprezentačním kádru?

Já jsem systém přípravy reprezentace využíval naposledy v r. 1997, což je dosti dávno. Byl jsem spokojen. Tehdy jsme trénovali na Mallorce s Martinem Matulou a Jirkou Seidlem. Makali jsme, bavilo nás to a byli jsme profesionálové.  Nyní se snažíme vytvořit “tréninkovou základnu” ve Španělském Benidormu. Je to tu opravdu vynikající. Největší problém vidím v tom, že naši závodníci se “bojí být veleúspěšní, zdravě zariskovat a dát triatlonu vše.” Proto většina českých závodníků nikdy nedosáhne svého potenciálu. V ČR vládne dogma, že se musí nejdříve dostudovat a pak ať se děje cokoli. V Austrálii je to naopak, závodníci si “zkusí po maturitě, jestli na to opravdu mají stát se profesionály a pak se rozhodnou jakým směrem se vydají.”

Jak ty sám vzpomínáš na trenérské vedení, které jsi v nejúspěšnějších letech měl?

Měl jsem to příležitost trénovat pod vedením Bretta Suttona, kde jsem dosáhl i svých největších výsledků. Bylo to tvrdé, ale pocit být v absolutní světové špičce se nedá ničím nahradit. Dle mého názoru je již pasé doba individuální přípravy. Dnešní úroveň je tak vysoko, že je nutností každodenní konfrontace a tlak sparingů v rámci plánované zóny zatížení. Rád bych přispěl k vytvoření nového teamu s novými hodnotami, kde bude dána “zelená” těm, kteří míří za úspěchy na evropské a světové scéně. Tato filozofie se bude týkat všech kategorií. Skupina, o kterou se momentálně starám, zatím maká na výbornou.

Co pro tebe byl „top moment“ loňské sezony?

Byl to velmi kvalitní výkon Venduly Frintové  na finále WTS v Kanadě.

V současné době polykáte tréninkové kilometry ve Španělsku. Jak vypadá váš tréninkový den?  

Jak již jsem zmiňoval výše, máme základnu v Benidormu. Bydlíme v apartmánech cca 1km od moře ve čtvrti Levante. Po ránu většinou plaveme od 7 do 9 hodin. Pak máme běh v různých intenzitách a odpoledne kolo cca 3 hodiny. V den volna většinou posilujeme, máme vyplavání s technikou a strečink. Každý den večer je meeting. Atleti milují zdejší kopcovité prostředí, kde denně narážíme na teamy jako je Astana či Omega Pharma.

Pojedeš ty sám letos nějaký závod?

Bude li čas rád si dám nějaký bikemaraton.

Oba tvoji synové se věnují triatlonu a na závodech sbírají úspěchy. Co bys řekl k jejich současné výkonnosti? Kam to chtějí dotáhnout?

Jakub I Šimon trénují pravidelně. Šimon začal více plavat. Zatím je to baví a to je v jejich věku hlavní. Jsou rvaví a práce se nebojí. Budou li se chtít triatlonu věnovat vice, bude to fajn, mají talent na běh. Oba oproti minulému roku posunuli plavání. Ve Španělsku zapracujeme na kole. Jejich cíle? Pro mě je nyní prioritou, aby se naučili perfektní technice, pravidelnému tréninku a umět hospodárně využívat čas. Měli by se nyní učit jazyky.

Moje tradiční otázka na závěr rozhovoru – co bys vzkázal a popřál čtenářům stránek Etriatlonu do nadcházející sezony?

Čtenářům přeji hodně natrénovaných kilometrů, pevné zdraví a chuti do tréninku a samozřejmě co nejvíce úspěšných závodů!