S jakou formou jsi odjížděl do Španělska na ironmanský závod? Připravoval ses cíleně na tento podnik?

Zhruba od poloviny července jsem se připravoval na poloviční IM, které jsem absolvoval v Budapešti a na MS v Kanadě. Ubylo tedy objemu a přibylo intenzity. Dostal jsem se do parádní formy, na kterou jsme s trenérem Lukášem Vrobelem jenom napasovali 14tidenní objemový blok před samotným závodem. Do Barcelony jsem odjížděl v životní formě a věděl, že pokud vydrží zdraví a materiál, tak to bude dobré. IM Barcelona se mi velice hodil termínově na uzavření sezóny, a také se mi líbilo, že se jedná o rychlý závod a dal by se tu zajet pěkný osobáček. 

Jak ses aklimatizoval v místě závodu? Měl jsi dostatek času projet si tratě a seznámit se s úskalími? Jel jsi sám?

Do dějiště závodu, jímž není dle názvu Barcelona, ale 50 km vzdálené přímořské letovisko Calella, jsem přiletěl už v pondělí v noci a měl klid na závěrečné seznámení s tratí a odpočinek. Manželka Marcelka dorazila v pátek, protože na všech dlouhých IM mi dělá support. Asi ji baví sledovat, jak trpím😃 a říká si, dobře ti tak, sám sis to vybral. Ne, je samozřejmě atmosférou závodu, kde je 2500 účastníků uchvácena a jsem rád, že mě občerství a po závodě se vším pomůže. Tentokrát, vzhledem k mému stavu v cíli, to byla přímo nutnost. Byl jsem doslova na šrot. 

Na MS v Mt. Tremblant jsi podal velmi slušný výkon a jak sám říkáš, forma byla parádní. Co bylo tedy tvým cílem na španělském Ironmanu?

Vzhledem k formě a posledním tréninkům bylo jasné, že cílem musí být pokoření 9ti hodinové hranice a vybojování kvalifikačního slotu na Havaj. 

Jaká byla konkrétní realizace tvého plánu? Jak se ti vedlo v závodě? Začněme plaveckou částí..

Ráno před závodem přišla opravdu silná bouře, silnice pod vodou, všude hluboké louže. Z toho důvodu byl start posunut až na 9h. Pocitově se mi skvěle plavalo, ale čas byl horší. Bylo to způsobeno tím, že se startovalo ve vlnách s tříminutovými rozestupy a naše AG šla do vody jako předposlední. Od začátku jsem se musel probíjet stovkami pomalejších plavců.

O to víc ses těšil na svou dominantní disciplínu, kterou je cyklistika, ne?

Kolo jsem jel neuvěřitelně, prvních 90 km za 2:12, pak tempo trochu opadlo, ale stále to vypadalo na čas kolem 4:30. Na 150 km jsem, ale obdržel penalizaci 6 minut za blokování. Nechápu, koho jsem mohl ve 40tikilometrové rychlosti blokovat. Bál jsem se, že tím se havajský sen rozplynul. I tak byl ale nakonec výsledný čas kola 4:39 ok a já byl rozhodnutý do toho dát na běhu všechno.

Takže havajský sen stále žil..

Ano. Maratonem za 3:10 jsem se posunul z 16. na 8. pozici a výsledným časem 8:59 splnil cíl, s nímž jsem do závodu šel. I když jsem minul cílovou rovinku, běžel do pátého okruhu a musel se asi 100m vracet. Nedostatek cukrů mi zřejmě otupilo mozek. Slotů mělo být předběžně 8, ale pak pořadatelé snížili počet na 7, takže byly ještě trochu nervy. Naštěstí hned vítěz AG 40-44 odmítl a mě se povedlo získat vstupenku do triatlonivého nebe. Musím říci, že je až neuvěřitelné, že celkově obsadím 49. místo a v AG 40-44 to časem pod 9 hodin stačí až na 8. příčku a musím čekat na roll down. Konkurence je opravdu neskutečná.

Petr Vabroušek zažil velmi smolný závod, kdy ho potkala nepříjemná kolize s divákem u trati. Měli jste možnost pak spolu hovořit?

S Petrem jsem se potkal, až když jsem ho předbíhal a on mi stihl vylíčit  problémy z cyklistické části závodu a taky zafandit. Musím ocenit, že takový bourák nikdy IM nevzdá a dokončí ho, a tím jde příkladem nám ostatním. Prostě "Death before DNF". 

Co bys řekl k samotnému závodu? Jaká byla organizace, divácká kulisa, zázemí, ceremoniál, jižanská atmosféra..

Samotnému závodu nebylo co vytknout, bydlel jsem asi 500m od depa, vše na nádherné pláži. Na cyklistické trati byl velmi kvalitní a rychlý asfalt. Blízkost překrásné Barcelony vybízela k výletům, čehož jsem samozřejmě také využil. Myslím, že je to skvělý podnik pro všechny co chtějí jet první IM, anebo zakončit sezónu v teple u moře. 

Dal jsi do závodu maximum, nebo cítíš, že byly ještě rezervy?..

Jediné plavání mělo být dle předpokladu asi o 4 minuty rychlejší, jinak kolo i běh jsem šel na jedničku. Až na tu penaltu samozřejmě. Velkým pozitivem bylo, že jsem na posledních 10 km běhu dokázal tempo lehce vystupňovat. 

Jaké byly tvé finanční náklady spojené se závodem?

Náklady na tento výlet byly nižší běž obvykle. Praha - Barcelona létá každý den, hotely jsou se slevou a myslím, že i startovné bylo nižší, vzhledem k tomu, že to byl první ročník IM. Vloni se závod ještě jel pod hlavičkou konkurenční série Challenge.

Barcelonou jsi zakončil letošní závodní triatlonovou sezonu? S jakým pocitem?   

Tímto závodem jsem zakončil druhou sezónu mezi triatlonisty, a nebojím se nazvat ji snovou. Jsem kvalifikován na obě MS 2015 do Zell am See i do Kony, pokořil hranici 9hodin, skončil 33. na MS v půlce v Kanadě. Snad jen Klagenfurt mohl být lepší. Ale nechci se rouhat. Před sezónou mě opravdu nenapadlo, že spolu budeme dělat 2x rozhovor, protože se umístím jako nejlepší Čech. Dám si teď tedy chvilku oraz, a pak se vrhnu do přípravy na další sezónu. Přes zimu chci zapracovat hlavně na plavání a objemový trénink absolvuji pěkně v přírodě, na běžkách. Už se těším na běžkařské laufy Jizerskou 50, La Diagonelu a Marcialongu, které letos pojedu.