Jak těžké bylo vyhrát Brněnský masakr, jak jsi to prožíval na trati?

Při absenci Dana Orálka to bylo poměrně snadné, de facto šlo jen o to uběhnout 61 kilometrů :). Většinu trati jsem se snažil běžet, do chůze jsem přešel jen při těch nejprudších stoupáních, která se ''vyběhnout'' téměř ani nedala. Na občerstvovačkách a kontrolách jsem podle hodinek strávil celkem asi sedm minut. Do čela jsem se dostal asi na 38. kilometru a do cíle pak získal dvacet minut náskoku.

Jak jsi pil a jedl, nesl sis něco s sebou?

Na trati byly celkem čtyři občerstvovačky, takže jsem se spoléhal výhradně na ně a s sebou jsem si nic nenesl. Nakonec jsem během celého závodu snědl jen jednu müsli tyčinku a vypil kolem dvou litrů vody.

Pomáhal jsi vytyčovat trať, byl to rodinný nápad tenhle závod, že?

Trať jsem vytyčovat nepomáhal, jen jsem si ji tři dny před závodem projel na horském kole. Většinu cest, po kterých se běželo, znám z tréninku, takže šlo o velmi příjemný dlouhý výběh. A nápad o zorganizování takového závodu byl spíše strýce Michala Kočaře, který závod pořádal. 

Kolik jsi šel do té doby nejdelší vytrvalostní zátěž v běhu, a na kole?

V běhu jsem přes zimu chodil pravidelně běhy dlouhé i dvě a půl hodiny. Na kole jezdím také alespoň jednou týdně něco delšího kolem tří až čtyř hodin, takže natrénováno rozhodně mám. A kdybych měl tento závod srovnat třeba s královskou etapou na soustředění v Jeseníkách, kdy jsme ujeli přes 150 kiláků a nastoupali 4000 metrů, byla by to procházka růžovou zahradou. Občas bolí trénink mnohem víc, třeba i než takto dlouhý a na první pohled brutální závod. 

Jak hodnotíš svoji triatlonovou sezonu. Rozjezd, řekněme pozvolnější, závěr byl dobrý: 2. na českém mistráku, z toho pak celkově 4. v českém poháru, 27. na mistrovství světa do 23 let.

Přesně tak, začátek sezony byl přímo strašný, postupem času se to trošku lepšilo, ale celkově jsem od sebe čekal víc. Brát jako ''úspěch'' 27. místo na MS je trošku smutné a není to příliš dobrá vizitka... Rozhodně bych to chtěl a doufám, že nejen já, do budoucna změnit.

Chceš zůstat prioritně na olympijských tratích?

Další dva roky ještě rozhodně ano.

A pak jednou Ironmana? Táta Tomáš Kočař byl kdysi na Havaji... nedali byste to ještě spolu. Takhle otec se synem to předvedli zatím jen Vraštilové, na čekaččce zůstali i Polanští.

Ironmana si jednoho dne klidně představit dovedu, záleží za jak dlouho a na jaké úrovni. Jedna věc je ho jen ujet, což si myslím není vůbec žádný problém, ale zajet třeba pod osm hodin už asi není žádná sranda. S taťkou společně na Havaji? Klidně jo, jen nevím jestli by ten maraton v současné době ještě nějak odkulhal :)

On býval výborný plavec, o dva roky mladší brácha Jakub je teď taky skvělý plavec, ty naopak ve vodě ztrácíš. Čím to je?

To by mě taky hrozně zajímalo a jestli na to jednou přijdu, tak se třeba potkám v první skupince spolu s Ríšou, Alistairem a Jonnym.

Naopak táta moc neběhal, ty běháš slušně. Baví tě to, máš předpoklady?

Běhat výborně vypadá úplně jinak. Spíše se běhu snažím věnovat nejvíce ze všech tří disciplín, navíc mě baví mnohem více než plavání. Ale rozhodně tam je ještě velká rezerva pro zlepšení, která je navíc nezbytné.

Trenérsky na tebe ještě dohlíží táta, nebo máš i další konzultanty?

Taťka mě netrénuje už poměrně dlouho, v poslední době to byl hlavně Tomáš Klíma a v současné době na nás dohlíží Laďa Dvořák. Ale jak asi hodně lidí ví, tak si často dělám a plánuji věci podle sebe.

Jak daleko je k tomu jezdit čestně vrcholné závody jako seriál mistrovství světa mezi dospělými?

Není dobré a ani nechci mít za cíl jezdit pouze čestně a to třeba i tyto vrcholné závody, kdy úroveň je někde jinde. Zároveň ale doufám, že to není zase tak moc daleko a chtěl bych se o to pokusit již v příštím roce.