Jak hodnotíte výkony Jana Čelůstky v sezóně 2011? Byla to náročná sezóna, kdy se střídali úspěchy s neúspěchy, cestování, časová pásma?
Podobně jako Honza v nedávném rozhovoru. Budu ale trošku podrobnější. Sezóna byla určitě náročná jak vzhledem k délce, tak ve splněném očekávání, že bude chtít každý sbírat body v olympijské kvalifikaci, což platilo i pro naše závodníky. Honza není zastáncem kalkulů a propočítávání tabulek a já tomu také moc nedám. Nicméně jiní se tomu věnují a dle jejich propočtů by již nasbírané body měly Honzovi k olympijské účasti stačit. Jinak řečeno, není pravděpodobné, že by všichni závodníci v tabulce za ním, byli schopni ve zbývajících závodech bodovat natolik, aby jej z nominace vyřadili. Druhou prioritou bylo ME. Vyladění a úspěch na jednom závodě je vždy trošku loterie, ale měli jsme štěstí a povedlo se to. Tady mne jen mrzí technická závada na kole, která „odsoudila“ Honzu jet z důvodu bezpečnosti část závodu za balíkem a na jeho chvostu také sesedat. Dobrá forma vydržela ještě do Hamburku. Samozřejmě, že v tak dlouhé sezóně jsme se nevyhnuli i slabším chvilkám. První byla hned na úvod, z důvodu reaklimatizace po návratu z výšky a ještě zde bylo náročné cestování s časovým posunem. S tím jsme počítali a z důvodu ekonomicko-organizačních s tím nešlo moc dělat. Další závod v Sydney již měl vyjít, ale pokud si pamatuji, tak si Honza do tréninku, zřejmě pod vlivem pocitu s narůstající formy, něco přidal, což asi nebylo optimální. Po nevydařeném startu neměl již moc chuti jet na třetí závod v Japonsku. Já jsem ale věřil, že ten třetí závod by vyjít měl, což se také stalo. Ten závod byl zajímavým srovnáním s předchozím rokem. Ačkoliv byl Honza asi v o něco menší psychické pohodě než před rokem, ukázal, že zde meziroční nárůst výkonnosti je, i když na pořadí to bylo o něco horší. Byl to dokonalý předobraz celé sezóny, kdy se do boje o olympijská místa pustili všichni naplno. Další větší problém přišel v zápětí, kdy výsledky a podané výkony v dalších dvou důležitých závodech neodpovídaly Honzovým možnostem. Protože druhý závod již není náhoda, museli jsme vylučovací metodou rychle zjistit, co se děje. Příčinu jsme zjistili v podstatě okamžitě a následně ji potvrdili i laboratorní testy. Stručně řečeno šlo o lokální přetížení způsobené jedním jediným tréninkem, jehož důsledkem byla špatná „komunikace“ vnitrobuněčného prostředí s vnějším, což neumožňovalo práci svalových buněk na „plný výkon“. Třítýdenní úprava tréninku spolu se zvýšenou péčí „ o tělo“ problém odstranila a umožnila absolvování rozhodujícího tréninkového bloku před ME.  Únava po ME byla velká, což se projevilo v ne příliš termínově vhodném MČR. Následný závod v Hamburku, jak jsem se již zmínil, byl opět dobrý. Také poslední dva závody, které Honza absolvoval, nebyly z mého pohledu optimální, protože se na nich již výrazně podepisovala celková únava z dlouhé sezóny a jak se následně zjistilo, určité zdravotní problémy nedovolující využít naplno funkční kapacitu. Sezóna byla přesto celkově dobrá, i když trošku, jak se říká, jako na houpačce. Honzovo hodnocení spokojenosti bych z 90% snížil na 80. Cílů bylo ale dosaženo. Honza je na konci sezóny nejlépe postaveným českým závodníkem v žebříčku OH kvalifikace, 29. místo, a stejně jako Radka Vodičková je na 49. místě žebříčku světového.

Jak složité bylo trénovat Honzu během závodů?
Zatímco přípravu můžeme nějakým způsobem plánovat a poměrně dobře korigovat dle aktuální a následné odezvy organizmu, v závodním období to je trošku horší. Máme sice již určitý model předzávodního týdne, ale vše se pak odvíjí a aktuálně upravuje dle termínu předcházejícího závodu, důležitosti závodu, potřeby něco přitrénovat, cestování, atd. Svým způsobem to zas tak složité není, jenom pro mne osobně je to dlouhé závodní období asi trošku víc na nervy než pro Honzu. Zvlášť proto, že se mé představy neustále rozchází s realitou a musím to řešit.

Jednou jste zmínil, že hledáte stále optimální poměr a skladbu tréninku. Již se našla?
Optimální skladba tréninku se hledá stále, i když samozřejmě v tom mám jasněji než dřív. V neustálém hledání optimálního tréninku spočívá podstata trenérské práce. Jedna věc je celková strategie tréninku pro následující sezónu, kdy jsou mou zpětnou vazbou výkonnost a nedostatky Honzy v sezóně předchozí, vývoj výkonnosti ve světovém triatlonu, předpokládané výkonnostní cíle soupeřů v konfrontaci s cíli našimi, či případné změny pravidel a z toho pramenící hledání nových tréninkových prostředků, které by vedly k cíli. Druhou oblastí je vlastní realizace tréninku a odezva na něj a operativní úpravy.  V zásadě ale mohu říci, že ten hlavní směr máme ujasněný.

Honza je typ závodníka, který se spíše potřebuje upnout k jednomu cíli, takže start v hodinu H na olympiádě v Londýně by mu měl vyhovovat? Je tomu tak? Jak bude složité vyladit formu?
Tak to bych netvrdil.  Samozřejmě, že jsme se to snažili poslední roky směrovat k ME a jakž takž to vycházelo.  Co se týče zaměření na jeden jediný start jako vrchol sezóny, na Londýn, tak jsem moc názor nezměnil. Stále tvrdím, že i při dobré formě, která se také nemusí povést, to je do určité míry i věc štěstí. Tady nejde jen o formu, ale o slušný výsledek. U triatlonu je to o to složitější, že těch faktorů ovlivňujících výsledek v jednom jediném startu je mimo dobré trénovanosti, vyladění a psychické pohody daleko více než v mnoha jiných sportech. Určitou sázkou bude i zvolený model přípravy, protože oproti jiným rokům, kdy jsme se připravovali na dlouhou sezónu, protože to vzhledem ke sbírání bodů jinak nešlo, bude ta olympijská dvouvrcholová. První vrchol, ME, v půlce dubna a v teple, nám nedává moc prostoru pro důkladnější přípravu. Honza sice i předchozí roky začínal své starty brzy, ale brali jsme je jako cestu k vrcholu koncem června, začátkem července, tedy jako součást tréninku. Letos to je jinak a tak brzké ME bude nejen pro nás z hlediska výsledku velká neznámá. Odvedený výkon bude spíše ukazatelem, kam jsme v tréninku až došli a kam jít dál. Pak si teprve uděláme jasnější představu k OH. Bohužel máme dlouhodobě poměrně velká omezení ekonomická, což má také vliv na přípravu, včetně té olympijské. Druhým očekávaným vrcholem je jediný pokus na OH. Ta sezóna bude zatraceně jiná, než ty předešlé.

Jaký je Váš názor na umění vyladit formu v pravý okamžik? Není to trochu i věc náhody a štěstěny?
Na triatlonové konferenci v Hradci Králové z pléna zaznělo, že by zkušenější trenéři měli více své zkušenosti předávat, a že to nedělají. Já si osobně myslím, že to u mne zcela neplatí a pokud to jde, tak v rámci možností, např. na školení trenérů se podělím. Problém ale je, že ty informace jsou většinou vytrženy ze širšího kontextu, protože v časově omezeném prostoru není možné říci všechny souvislosti a také jejich doslovné použití není na jiného svěřence z mnoha důvodů možné nebo efektivní. Platí to i u problematiky vylaďování. Obecně můžeme říci ano, vyladění sportovní formy funguje. Důkazem toho je, že na významných světových sportovních událostech v poměrně velké míře padají osobní, národní, kontinentální nebo světové rekordy. Je zde ale i poměrně dost sportovců, kterým sportovní forma kulminuje buď před nebo po, případně se z nějakého důvodu nedostaví vůbec. V tom případě se, stručně řečeno, asi někde vloudila chybička. Pak je třeba zjistit jaká, ale výsledek daného závodu to již nezvrátí. V zásadě existují čtyři modely vyladění sportovní formy, které se asi spíše empiricky používaly a používají. Nejběžnější je neprogresivní redukce objemu tréninkového zatížení (snižování zatížení směrem k závodu probíhá v průběhu dní pravidelně) a skoková progresivní redukce (snížení je skokové na danou nižší zátěž, která je dále zachovávána). Asi méně obvyklé, možná pro určitou komplikovanost, jsou další dvě progresivní redukce zátěže, kdy první je exponenciální pomalá a druhá exponenciální rychlá (zátěž se snižuje po parabolické křivce, pomaleji či rychleji). Je zde otázka, který způsob vyladění funguje? Zardakas a kolektiv v roce 1995 publikoval experiment prováděný s 11 triatlonisty. Tříměsíční trénink byl přerušen dvěma obdobími sníženého zatížení, kdy první trvalo 10 dní a druhé 13. V prvním přerušení porovnávali exponenciální typ se snížením tréninku o 50% a neprogresivní redukci se snížením objemu zatížení o 30%. Exponenciální redukce se projevila zlepšením času na 5km o 46s (4%) a zvýšením zatížení při stupňovaném testu  do maxima na cyklistickém ergometru o 23W (5%). Neprogresivní redukce nepřinesla žádné zlepšení. V druhém případě již byla posuzována pouze exponenciální redukce objemu tréninku kdy  u triatlonistů s rychlou redukcí došlo ke zlepšení v prvním testu o 74s (6%) a v druhém o 34W (8%). U pomalé redukce byla zaznamenána změna pouze u prvního testu a to o 28s (2%). Já ještě dodám, že konkrétní délka vyladění (obecně se udávají 1-2 týdny), procento poklesu zatížení  (používá se poměrně široké rozpětí mezi 30-80%), četnost zatížení (50-80% původní) a intenzita zatížení (někde jsem četl, že závodní) jsou závislé na stupni trénovanosti závodníka, na předchozím objemu a intenzitě zátěže a mnoha dalších faktorech. Já osobně mám rád prostor dvou týdnů. Kdy se v prvním již nepouštíme do moc laktátových tréninků a pokud je závod v neděli, tak jdeme do rychlého poklesu až ve čtvrtek druhého týdne. Musím ale upozornit, na pět drobností. První je, že záleží i na realizovaném tréninku, který vylaďovacímu předchází. Druhým sdělením je, že žádné vyladění nenahradí dlouhodobou trénovanost a výkonnost. Třetím znovu upozorňuji, že nelze výše napsané přejímat bezvýhradně a je třeba si to se svým svěřencem vyzkoušet. Zde jsem si i já prošel poměrně dlouhou cestou hledání. Za čtvrté bych chtěl dodat, že vyladění má své poměrně logické opodstatnění ve fyziologii zátěže. Můžeme tedy přemýšlet, proč, co a jak. A za páté, ano, je třeba i trocha štěstí, protože normální trenér nemá moc dostupných nástrojů, jak tuto problematiku objektivizovat a paušalizovat (myslím hlavně biochemii). To by pak bylo moc jednoduché nebo naopak i složitější. Tolik tedy můj stručný metodický příspěvek do našeho elektronického rozhovoru. 

O konečném úspěchu rozhoduje běžecká výkonnost. Honza zaznamenal skvělý progres. O kolik je reálné zlepšit se během jednoho roku? Bude to balancování na tenkém ledě?
To je složitá otázka, na kterou nejde jednoznačně odpovědět. Záleží na mnoha faktorech vstupních, z nichž asi nejdůležitější vedle zdravotního stavu jsou funkční předpoklady a další celková trénovatelnost sportovce  a pak na mnoha dalších faktorech, kterými vedle samotných tréninkových prostředků trénink ovlivňujeme, podporujeme. Samozřejmě, že pokud je vstupní výkonnost nízká, můžeme očekávat první zlepšení velká. Konkrétně u Honzy byl poměrně rychlý vzestup výkonnosti v prvních třech letech naší spolupráce a následně, celkem logicky, jsme již bojovali o meziroční zlepšení v oblasti 2-3 vteřin na kilometrovém tempu. Nyní je již udržení běžecké výkonnosti a případný další posun skutečně balancováním na tenkém ledě. Na závěr musím říci, že Honza, který není ideálním prototypem běžce a ve 22 letech vykazoval spíše průměrnou běžeckou výkonnost, ukázal díky svému profesionálnímu přístupu skutečně skvělý progres, což může být inspirací pro naše mladší závodníky.

Máte již nějakou představu, jak bude vypadat trénink běhu během přípravného období? Můžete alespoň nastínit Vaši představu?
Naše přípravné období již běží, tak že představu mám. Zaměřujeme se na zlepšení techniky pohybu. Na kole jde především o zlepšení účinnosti šlapání, u běhu na zlepšení techniky dokroku a odrazu, na zlepšení rozsahu pohybu, na zlepšení dynamické síly. U plavání je aktuální zlepšení silového projevu přenést do techniky. Celkovým výsledkem by měla být lepší účinnost pohybu s nižšími energetickými nároky. Vedle toho musíme myslet i na tzv. normální trénink, kde řadíme v určitém sledu tréninkové prostředky tak, abychom postupně navyšovali výkonnost. Pokud zůstanu u běhu, tak vedle objemových běhů atakujeme lehce intervalovým tréninkem anaerobní práh a vyššími intenzitami posun procenta VO₂max na ANP. Vše jde v určitém sledu s určitou míry preference. Intenzity jsou úměrné aktuálnímu stavu výkonnosti, která by se směrem k sezóně měla zlepšovat. I když to nelze převzít, uvedu bez dalšího komentáře pro zajímavost několik ukázek běžeckých tréninků, které jsou prokládány souvislejšími dlouhými běhy s plněním úkolů.

RORORO (rozklusání, rozcvičení, rovinky)
5x150 stup., i 1min.
20x400 (75), i 100MKL
10x10překážek (mezera 1,5 stopy)+20-30m odpichy na měkkém koberci, i 50MKL+15s
600m nabíhané rovinky
V (výklus)

15km AEP, asi ve třetině zařadit:
Do kopce 4x 40m – 1. Krátkým krokem, frekvenčně s vysokým kolenem se snahou o krátký kontakt s podložkou, 2. Odpichy, 3. Dlouhým krokem/chůze/ se sníženým těžištěm, boky se přibližují podložce /lyžařský krok/, 4. 5 žabáků, 10 vteřin pauza, 5, žabáků…….) , i pomalý seběh, 1min. klid + 30s pomalý MKL
Ve zbytku vložit 6x400m pocitově v tempu 3:20 s pohlídáním kroku a techniky.

RORORO
4xABC po30m, progresivně v intenzitě i rozsahu, I1min., i 30MKL
3x150 progresivně, i 30s
10x1km (3:20), i 100MKL
3xABC po30m,  intenzině, I 1min., i 30MKL
3x150stup., krok!!
V

RORORO
5x100 stupňovaně a lehce progresivně
3x 400-600-600-400 (67 -1:44 -1:44 - 67)I 7min., i 200MKL+30s
10x 30-40m odpichy, 10 překážek (1,5stopy), 30-40m naplno s vysokým startem
600m nabíhané rovinky, krok!
V

.....pokračování již brzy na etriatlon.cz