Jak dlouho se již věnuješ triatlonu?
Triatlonu jen zlomek života... Teprve nedávno jsem našla odvahu se vůbec pojmenovat jako triatlonistka. Bazén byl dlouho mým druhým domovem a nemohla bych už bez té chlórované vody ani existovat :) Ukončila jsem v roce 2009 druhou triatlonovou sezónu. Z hlediska zkušeností je to strašně krátká doba. Dělám v přípravě ještě mraky chyb. Brňáci mi ale usměrňují mé občas praštěné nápady. Za to jim moc děkuji. Víte, se mnou to není až tak jednoduché. Jdu za svými tréninkovými cíly někdy až moc rychle, a pak přicházejí zranění...
 
Jak vedla tvoje cesta k triatlonu? Byla velmi trnitá?
Popravdě ani nevím, zda to mám přiznat, ale triatlon mě do mých 17-ti let vůbec nepřitahoval. Spíše jsem měla k vytrvaleckým sportům averzi a běh jsem vyloženě nesnášela. Vyhýbala jsem se mu jak čert kříži:). V 8 letech jsem přestoupila z plavání k estetickým akvabelám. Propracovala jsem se postupem času až do reprezentace. Bavilo mě trénovat kreativní figury, vymýšlet sestavy na hudbu, designovat plavky atd.. Jezdila jsem po světě a plnila si tím své sny. Jenže postupem času jsem zjišťovala, že nemůžeme,kvůli zdejším podmínkám dosáhnout lepšího výsledku, než který jsme přivezli z Mistrovství světa v Číně. Bylo to 11.místo. V přípravě na Mistrovství světa jsme měly odtrénováno 10hodin tréninku za den po dobu 3 měsíců. Tréninky zahrnovaly 7 hodin vody a 3 hodiny suché přípravy. Zpětně zjišťuji, že jsme neustále byly ve stavu přetrénovanosti. Spoustu děvčat to definitivně odradilo. V podstatě to byl tak trochu i můj případ. Těsně před Mistrovstvím Evropy jsem se naštvala a najednou chtěla mnohem víc od takových tréninkových dávek. Chtěla jsem mít možnost dosáhnout lepších výsledků ve světě a mít kvalitnější tréninkové podmínky. Řekněme i možná individuální přístup k mé osobě. Docela mi v rozhodování pomohl náš kondiční trenér z posilovny- David Skoumal, který vede i nadále mou přípravu v posilovně.
Jako nejlepší alternativa, dle doporučení mého tehdejšího učitele Pavla Horáka, se nabízel triatlon.

Neměla jsi obavu z přechodu k triatlonu?
Plavat jsem uměla a ostatní disciplíny se, dle mého úsudku, jevily jako docela dobře natrénovatelné. Věděla jsem, že triatlon má v České republice i docela dobré výsledky a tím bylo rozhodnuto. Během týdne jsem se sešla s Tomášem Klímou a na nadcházející Mistrovství Evropy jsem už odjížděla rozhodnutá. Věděla jsem, že je to můj poslední závod v synchronizovaném plavání a bylo to mé nejtežší rozhodnutí. Způsobila jsem tím v akvabelách docela rozruch. Nikdo mi něvěřil, že to opravdu udělám. Setkala jsem se s nedůvěrou v můj teoretický úspěch. Vlatně mi právě tato nedůvěra pomohla zdolat kvalitně zimní triatlonovou přípravu s Tomášem. V létě už to pak šlo samo. První závod byl aquatlon a to byl pro mě skvělý začátek. Podařilo se mi nějakým zázrakem splnit kvalifikační limit na Mistrovství Evropy do Portugalska a docela mě to namotivovalo do dalších tréninků. Tréninky mě bavily, bylo to něco jiného a mohla jsem i sama pracovat na svém zlepšování.
 
Jaké jsou tvé ambice do budoucích let? Je to profi kariéra?
Určitě je profi kariéra mým snem. Taky komu by se nelíbilo jezdit po světě a probíhat cílem jako první:) Když jednou okusíte atmosféru velkého závodu, tak se jen těžko vzdáváte tohoto snu. Mám ráda závody, kde mám formu a můžu předvést, co je ve mně skryto:)

A jaké jsou tvé ambice na sezónu 2010?
Plánů a ambicí je spousta. Všechno ale bude záležet na mé aktuální formě v sezóně a co se mnou udělá momentální zranění nohy. S trenérem, Josefem Sečkářem, máme určitý plán. Jsou v něm, stručně řečeno, zahrnuty jak juniorské sprint triatlony, tak seniorské olympijské triatlony. Ale jako hlavní cíl máme  stanovené Mistrovství Evropy juniorek v Irsku a koncem léta snad Mistrovství světa v Maďarsku.
 
Trápí tě v současnosti nějaké zdravotní problémy?
Ač nerada, tak musím přiznat, že ano. Letos především pracuji na běhu a značně tak přetěžuji nohy. Je příšerné, že člověk chce trénovat a limitují ho zranění. Momentálně řeším podezření na únavovou zlomeninu, která mi značně komplikuje přípravu na sezónu 2010. Snažím se více plavat a běh jsem nahradila cyklistickým trenažerem. Mám pocit, že je to trošku lepší, tak uvidíme co to bude dělat dál. Ráda bych se vrátila k běhu co nejdříve a doufám že už mám všechna zranění dostatečně vyčerpaná.
 
Jak usilovně trénuješ v tomto objemovém období? Kolik hodin do týdne?
I když letos maturuji, tak se snažím dělat pro přípravu maximum. Je těžké srovnávat odtrénované hodiny. Jsem známá tím, že tréninku věnuji hodně času, ale každý trénink je odlišný a jinak postavený. Nelze srovnávat hodiny když neznáte intenzitu. Ale v týdnu bez víkendového bloku se dostávám k 30-ti hodinám týdně. Záleží v jakém cyklu se nacházím. S trenérem plány neustále upravujeme podle mého fyzického stavu.

Co ti triatlon přinesl do života?
Přinesl mi hlavně kupu přátel po celé republice. V Brně jsem poznala skvělý kolektiv, který mě mezi sebe fantasticky přijal. Trávíme spolu docela dost času. Cítím se mezi nimi fajin. Je to najednou jiná situace. V akvabelách byl plný bazén děvčat a v triatlonu je jich poskromnu. Pohybuji se najednou v početném kolektivu kluků, ale vůbec si nestěžuji:) Starají se totiž o těch pár holek, co zde mají, docela pěkně. Ale né vždy je “sun shine”, někdy je trochu pod mrakem. V Ekolu máme celkem pět triatlonistek, ale na tréninku vídávám tak tři. Občas mi to trošku chybí.

Měnila bys s jiným sportem?
Určitě ne. Snad jen kdyby mě některé zranění limitovalo natolik, že bych se musela poohlídnout jinde. V triatlonu jsem spokojená a nemám důvod ho s něčím měnit. Zpestřuji si ho i dalšími aktivitami. Ráda chodím například na horolezeckou stěnu. Skvěle se odreaguji a navíc zjišťuji, že mi to pomáhá i v plavání.

Máš nějaké motto?
Byť jsou zranění jakkoli nepříjemná, tak mé heslo pro tuto sezónu zní:
“Dělej co můžeš, s tím, co máš, tam kde jsi.”


akvabely pod vodou


EP Itálie


MČR v hale