V loňské sezóně se ti podařilo obléci reprezentační dres a zúčastnit se ME. Jistě to pro tebe bylo velké zadostiučinění vzhledem k tréninkové dřině, kterou podstupuješ? S jakými ambicemi jdeš do té nadcházející sezóny? Pokusíš se opět rvát o repre?

Popravdě řečeno účast na seniorské Evropě byla vždycky mým tajným snem, který jsem si splnil. Když už se mi v triatlonu nic nepovede budu moc už vždycky vzpomínat na to, že jsem byl na seniorské Evropě.

      Tuto sezónu se chci znovu poprat o nominaci na Evropu, ale myslím si, že konkurence bude letos zase o něco větší, takže ta nominace nebude asi procházka růžovým sadem. Můj cíl pro letošní sezónu je předvádět vyrovnané závodní výsledky s koncentrací se na nominaci na ME.

      Jediné co mi trošku mrzí je, že jsem se do seniorské reprezentace dostal v době, kdy tam nepanují zrovna nejlepší finanční podmínky. Myslím si, že být v repre, samozřejmě B, (a teď trochu nadneseně) a dostat od svazu možnost přednostního zápisu na světové poháry a tím to hasne, je trošku málo. Být v repre je možná hřejivý pocit, ale soustředění mi to nezaplatí.

 

Momentálně studuješ na univerzitě v Německu. Můžeme znát jaký obor? Jak se liší české a německé univerzitní prostředí? Daří se ti na studiích v Deutschlandu J?

Momentálně studuji politologii v Čechách a letos zároveň i v Německu. Většinu času trávím v Německu a do Čech jezdím jen složit zkoušky a odevzdat seminárky, popřípadě něco okopírovat od spolužáků.

    Studium na německé univerzitě je opravdu jiné. Přístup studentů je o mnoho svědomitější, což mě však nepoznamenalo a tvrdě se snažím zavádět české móresy, což se ne vždy setkává s pochopením profesorů. Určitě mohu říci, že jsou zde studenti mnohem samostatnější a přístup profesorů k žákům je mnohem profesionálnější. Neexistuje zde, že by se Vám profesor nevěnoval, jelikož to bere jako svoji práci a nenadřazují se nad studenty.

      Co se týče mých studijních výsledků v Německu, tak bych řekl, že se mi celkem daří. Ani jednou mi nevyhodili od zkoušky a známky taky ujdou, takže jsem asi vlastně celkem šprt.

 

Daří se ti skloubit studium v cizím jazyce s profesionální přípravou?

Problém, se kterým se letos potýkám není studium v cizím jazyce, ale příliš mnoho činností najednou. V Čechách dokončuji poslední ročník, takže píši diplomku, učím se na zkoušky a státnice, píši seminárky a do toho studuji v Německu. Letos jsem měl „zkouškový“ 4 měsíce a to je celkem stresový. A  aby toho všeho nebylo málo, musím ještě složit německou zkoušku DSH, abych v Německu mohl studovat doktorské studium, na které se zároveň připravuji i  do Čech.

     Poprvé za celé studium na Vysokých školách jsem okusil, co je to nestíhat a být opravdu vystresovaný. Ale  svou přípravu na  další sezonu  jsem nezanedbal. Jen byla o mnoho  náročnější z psychického hlediska. Ale přese všecko doufám, že dostatečná.

 

Můžeš čtenářům prozradit své tréninkové podmínky? Máš k dispozici krytou halu, spinnig či další možnosti k tréninku?

Myslím se, že mé podmínky nejsou ideální, ale na druhou stranu nemám důvod si stěžovat. Trénuji celou zimu venku, nemám k dispozici žádnou halu. Jediné co hojně využívám je trenažér a v letošním roce jsem přidal i trochu spinningu, kde jsem dělal instruktora, v očekávání, že sbalím nějakou slečnu.

 

V Německu trénuješ sám nebo s nějakou partou triatletů?

V Německu trénuji bohužel vesměs sám, ale pracuji na tom, abych našel vhodné sparingy. Do teď jsem trénoval jen se svým kamarádem z USA, který však jen běhá a jezdí na kole, ale když za to vezme tak to stojí za to.  

 

Poodkryješ jak vypadal minulý tréninkový týden?

Vzhledem ke svému zdravotnímu stavu trénuji, co to dá. Již asi dva roky mám problémy s rameny, takže se o objemové přípravě v plavání nedá ani mluvit. Jsem rád, když odplavu 12 km týdně. Pravda tyhle km pak stojí za to, ale rozhodně se nedá mluvit o 30 km týdně jako dříve. 

   Běhání jsem teď musel taky na čas vypustit, jelikož jsem po vítězství Kateřiny Neumannové na olympiádě, které se téměř krylo s mými narozkami, značně slavil   a skončil jsem  u doktora na sonu s oteklou nohou a podezřením na trombózu. Ale vše se již lepší, takže  nějaké to tempo minulý týden padlo. Bohužel jen 5km po 3.40.

    Jediné co jsem teď mohl opravdu naplno bylo kolo, kterému jsem se skutečně věnoval a odjezdil mnoho kvality v kopcích  a na časovce. 

 

Podařil se ti poslední dobou nějaký povedený trénink, ze kterého máš dobrý pocit? Můžeš být konkrétní?

 Největší radost mám z poslední dvoustovky na kole, kdy jsem dojel s průměrem 36 km/h, No profíci z Lamonty mě celkem prohnali.

     A celkem jsem se překvapil v bazénu, když jsem plaval dvacet 100 v 1:20 s packama a všechny pod 1:10 na pohodu, tak to šlo. Pravda druhý den už jsem takový hrdina nebyl.

 

Plánuješ cyklistickou přípravu v teple nebo to vzhledem ke studijním povinnostem není realizovatelné?

Cyklistickou přípravu už jsem absolvoval. Byl jsem letos opět dvakrát na Malorce s cyklisty. Myslím si, že je to ten nejlepší trénink. Mrzí mi, že repre neuspořádala samozřejmě z finančních důvodů žádné soustředění. Ale pravda je, že bych to stejně nevyměnil. Tato příprava se mi osvědčila. Cyklisti jsou na soustředění mnohem lepší společníci než-li triatlonisté. Nekontrolují, co kdo jí, kolik váží, jak rychle plaval, kolik ujel, jestli vypadá unaveně nebo ne. Prostě naprostá pohoda,  která mi na triatlonových soustředění chyběla, třeba se to změnilo. Jo a když je volno, tak proč nezajít do hospody doplnit tekutiny. To triatlonisté na společných soustředěních, kde se navzájem sledují, neznají.Neznám nic lepšího než dojet dvoustovku na kole, zastavit na pláži a dát si jedno. Tomu pak říkám levná zábava.

 

Máš za sebou v přípravě vytrvalostní blok. Jak by jsi zhodnotil svůj dosavadní objemový trénink? Zranění se ti vyhýbala?

Svůj vytrvalostní blok vzhledem ke svým zdravotním problémům absolvuji v posledních letech  výhradně na kole. Letos jsem byl dvakrát na Malorce, kde jsem poprvé i hodně běhal. Po druhé jsem zařadil  na sebe i celkem dost plavání. Během druhého pobytu jsem například na kole najel za týden přes 1000km a ne zrovna pomalu a po rovině.

    Zranění se mi celkem vyhýbají, když nepočítám ta, která jsem si způsobil vlastní hloupostí. Letos jsem měl bohužel i jednou zánět průdušek (dostal jsem ho po jednom plaveckém tréninku s Lenkou Radovou, prostě mě uhnala), který mi vyřadil na dva týdny z pořádného tréninku. Potýkám se stále s problémy páteře, ramen a v poslední době si nemůžu ani pořádně sednout na kole, ale sport mám rád, tak trpím.

      Zranění jako taková jsem měl letos dvě. Obě následovaly po bouřlivých oslavách. První jsem měl před vánoci, když jsem z nepochopitelných důvodů spadl z metrového pódia při tancování. Bohužel opakovaně a udělal si takový výron, že jsem to rozcházel skoro dva měsíce. Druhé zranění následovalo po výše zmíněné oslavě, kdy mi ještě někdo odcizil mobil a já zrovna na potvoru ráno letěl z Malorky domů. Popravdě ta cesta byla zážitek. Ještě dneska se pořádně  z té nohy neodrazím, ale můžu říct, že nežiji jen triatlonem, ale že si dokáži i užívat. Bohužel se i systematicky ničit.

    Díky těmto zraněním a škole se udržuji nohama na zemi.

 

Co říkáš na výkon Plzeňačky Lucky Zelenkové, která se zúčastnila Ironmana v JARu? Neplánuješ ve vzdálené budoucnosti okusit podobně jako Lucka ty nejtvrdší triatlonové tratě?

Před výkonem Lucky smekám klobouk. Myslím si, že já bych to neujel. Lucku znám celkem dobře a překvapila, že to ujela a velmi dobře. Ještě jednou klobouk dolů.

     Na Ironmana se zatím nechystám. Je to na mě moc dlouhé, ale poloviční tratě bych si letos  možná rád jednou vyzkoušel. Uvidíme, jestli najdu odvahu.