Je už to nějaký čas co jsi opustil závodní prostředí. Představíš nám svoji osobu závodníka zejména mladším a těm kteří se v triatlonu nepohybují zas tak dlouho? Jakých úspěchů v minulosti dosáhl René Milichovský? Chválou jistě šetřit nemusíš?
Nejdříve bych vás chtěl všechny pozdravit a popřát co nejlepší výsledky v roce 2006.
Závodní prostředí jsem opustil v roce 2003. Se sportem jsem začal v šesti letech jako plavec. Když se kouknu dozadu,tak dřívější práce trenérů a lidí, který se nám věnovali ve svým volným čase byla přímo skvělá. A možná to byl ten základ, který mě pomáhal dál se věnovat sportu.Tehdejší trenéři nás vedli k maximální všestrannosti a to mě pomohlo se poměrně dobře se rychle přeorientovat ve 14 letech na triatlon. Jelikož jsem nebyl žádný skvělý bazénový plavec, tak ta volba byla poměrně jednoduchá. Jak jsem říkal, tak jsem ve 14 letech absolvoval  svůj první triatlon. Byl to jablonecký Bižumuž a dokončil jsem na 14.místě. No a už to jelo. Začalo mě to strašně bavit a první větší výsledky v podobě mistrovských titulů v dorosteneckých kategorii a následně juniorských byli na světě. Jako plavec jsem plaval 200m motýlek,200 a 400 PZ,200 až 1500 volný způsob a nejlepší výsledek co se týče času byl 400 PZ za 4:52,3 v 25 metrovým bazéně. 1500 volným způsobem mám v bazéně za 17:20 a to jsem zaplaval až v roce 2002. Dalších výsledků, kterých si cením je 5.místo na ME juniorů v 1990, 12.místo MS juniorů v 1989 a to bylo 1.MS v triatlonu! Dále je to 5.místo v EP celkově v 1992 a mnoho dalších jednorázových závodů do třetího místa v celé Evropě. Mimo triatlonových závodů si dost cením 10.místo v roce 2002 na Jizerské padesátce celkově a šestý z Čechů! To je taková hozená rukavice všem triatlonistům, kteří si myslí, že dobře jezdí na lyžích a připomínám, že to bylo klasicky!!! Mám i titul z mistrovství republiky ve sprint triatlonu z roku 2001. Několik druhých míst a třetích. To jsme byli taková trojka já,Tomáš Kočař a Jirka Seidl, který si to rozdělovali. Pak už přišla na řadu garnitura Honzy Řehuly, Martina Krňávka, Martina Matuly a později Filipa Ospalého. Řekl bych,že jsem  patřil mezi partu průkopníků vývoje triatlonu k současné podobě dnešního triatlonu. 

Vzpomínáš si na svůj poslední start v triatlonu? Jaký byl výsledek? Věděl jsi už před startem závodu, že tento závod bude poslední?
Dost dobře si vzpomínám na můj poslední profesionální triatlon. Bylo to mistrovství republiky v Praze v roce 2003 a zároveň SP B. Byl jsem diskvalifikován za odběhnutých 7 kol místo 8. A nebyl jsem jediný, bylo nás asi 30! A vzhledem k tomu, že jsem tenhle závod potřeboval do hodnocení 5 závodů v ČP a tenhle byl poslední typu A, tak jsem se propadl až na nějaké 15.místo celkově a já jsem věděl, že to je to konec. Další poměrně jasný fakt, proč jsem na 99% věděl, že je to můj poslední závod byl taky v té době stav funkcionářů v triatlonu.

Jaký byl ten hlavní důvod ukončení kariéry? Cítil jsi se už opotřebovaný či unavený? 14 let profesionální kariéry to dá pořádně zabrat?
Hlavní důvod byla finanční situace mé rodiny a jak jsem už v minulé odpovědi uvedl, finanční ztráta která zapříčinila diskvalifikace v Praze.V roce 2003, kdy jsem končil, byla každá finanční prémie pro mě dost důležitá. Další důvod byl jasný fakt, že tehdejší reprezentační koordinátor podporoval své vyvolené a dělal z nich perspektivní hvězdy a když kouknu na dnešní výsledkovou listinu ČP A, tak tam nejsou, protože nezávodí, a nebo jsou okolo 10 místa. Samozřejmě jsem si cítil dost opotřebovaný a neměl už sílu dál si něco nebo někomu něco dokazovat. Jak jsi říkal, 14 let je dost dlouhá doba na změnu a já si jenom dnes říkám, že jsem měl skončit minimálně o 1 rok dříve.

Na sklonku své kariéry jsi okusil X-terru. Nepomýšlel jsi, že by jsi změnil odvětví triatlonu a ještě nějaký rok prodloužil profi –kariéru? O dlouhém triatlonu si také neuvažoval?
X-terra se mě hodně líbila a především mě hrozně bavila. Zase jsem si vzpomněl na bezhákový  triatlon. O prodloužení kariéry jsem trochu přemýšlel, ale k ničemu by to nevedlo. A co se týče dlouhého triatlonu tak to už vůbec ne. Dlouhý triatlon je o něčem úplně jiném, než olympijský. Především hodně záleží na finanční stránce a to pro mě vůbec nepřicházelo k úvahu. 

Na co rád vzpomínáš ze své triatlonové minulosti? Obohatil tě tento sport v životě? Nebo spíše bral?
Tak ze všeho nejvíc rád vzpomínám na starou partu kluků okolo 90 roku. Byla výborná sranda a třeba Tomáš Kočař to byl nářez. Když si teď vzpomenu na trasy do Francie jako Kepák team, nebo ojedinělý Ivo Doušek tak to byli skvělý časy. Poměrně často si vzpomenu jak T.Kočař říká:“Zítra to napálím,že se z toho všichni poserou!“ A Tomáš to fakt napálil a byl z toho flek do třetího místa! S odstupem času si dost vážím i to,že jsem byl 3 roky spolubydlící Filipa Ospalého. Jinak mě tento sport obohatil o nesmírnou houževnatost a vůli vydržet co nejdéle za každou cenu a v čemkoli.Taky mě obohatil o neuvěřitelné zážitky nejenom v závodě ale i okolo něj  především o zkušenosti, které teď používám v osobním životě. A co mě bral?Já si myslím,že  nic. Ke všemu jsem se snažil přistupovat pozitivně a hlavně mě zajímali jenom úspěchy.

Sleduješ i nadále dění v triatlonu? Jak by jsi okomentoval současný stav?
Dnešní stav v triatlonu sleduji jenom s internetu a někdy z vyprávění současných triatlonistů a musím říct, že jsem rád, že v tom koloběhu už nejsem. Jak už jsem jednou říkal, jsou tam někteří lidé, které mě dost zklamali a chovají se neuvěřitelně.Hodně fandím Jirku Seidlovi, jelikož vždycky věděl co chce a především co se stal koordinátorem juniorskému výběru se sním dalo mluvit. A to se nedá říct o některých ,kteří se chovají arogantně a mají pocit jak, že jsou nepostradatelní. 

Udržuješ se i nadále v kondici? Jakou podobu mají tvé tréninky?
V kondici se moc neudržuji, jelikož mám hodně práce. Asi tak 2x do týdne si jdu na 40min.zaběhat někdy ale opravdu jenom někdy zaplavat. Dnes jsem byl poprvé po dvou letech na běžkách a byla to tragédie! A proto jsem se rozhodl na sobě více pracovat a možná se ukážu na nějakém závodě.Do budoucna plánuji nějaké závody, ale především jako ryzí amatér a hlavně si chci podívat na místa,kde jsem zažil pěkné chvíle. Letos to ale asi nebude,možná?

Pracuješ v oboru finančnictví. Jak se ti líbí tato práce?
Ano pracuji v oboru finančnictví, konkrétně OVB a jsem rád, že tam jsem. Práce se mě hodně líbí a neměnil bych. Ale jelikož nejsem typ, který by se nějak popularizoval a nebo vyhledával  medializaci, tak bych toto téma nechal u ledu.  

Vedeš ke sportu i své dvě děti? Budou i po tátovi plavci respektive triatleti :-) ?
Ano, mám dceru Andrejku, bude jí 5let a snažím se jí podporovat. Ale mám pocit, že jí k tomu nemusím nutit, protože je strašně živá a vůbec nemá strach.Chodí plavat, z vody jí musím  dostávat a o ostatních sportovních aktivitách ani nemluvě.Tak uvidíme. Starší 14 letý syn Marek  je líný flink,to nemá cenu ani rozebírat.

René, co by jsi rád dodat na závěr?
Jelikož jsem nikdy neměl příležitost poděkovat lidem,kteří po celou moji kariéru stáli při mně, fandili mi, pomáhali, chápali a starali se o moje dobro. Je jich poměrně dost a já nejsem schopen je všechny vyjmenovat, abych na někoho nezapomněl, oni dobře vědí o koho se jedná, tak jim touto cestou za všechno co pro mě udělali moc děkuji. Děkuji, že díky jim jsem mohl prožít skvělé chvíle ve sportovním životě a děkuji i tobě Lukáši za rozhovor, rád si přečtu i jiné rozhovory s triatlety, kteří se  tomuto sportu věnovali v období jako já.
S pozdravem René Milichovský
 

 

René Milichovský v barvách, dnes již neexistujícího, Kepák teamu
 

 

Mistr ČR 2001 v triatlonu
 

z rodiného alba dcerka Andrejka
 

 

Uvidíme časem jestli jméno Milichovská budeme vídat v triatlonových výsledkových listinách?