Na programu České televize se nedávno objevil dokument 40 let triatlonu v režii Tomáše Budky a s tvým scénářem. Jak vznikl nápad na tento projekt a jaká byla realizace? 

K myšlence na televizní dokument jsme se s celým týmem ČTA propracovali v průběhu minulé sezony. Ten nápad se zrodil tak trochu jako důsledek epidemie a s ní spojených opatření. Když jsme totiž na konci roku 2019 začali plánovat aktivity a projekty, které by oslavily čtyřicátou triatlonovou sezonu v Česku, televizní dokument mezi nimi nebyl. Plánovali jsme knižní publikaci, která vychází právě v těchto dnech, chtěli jsme vybudovat archiv, který do té doby neexistoval, ale především jsme chtěli všechno směřovat ke slavnostnímu galavečeru a plesu, na kterém by se všichni triatlonisté potkali. 

Začátkem září nám ale začínalo být jasné, že se na žádné akci v uvolněné atmosféře a bez roušek ještě dlouho nepotkáme, proto jsme hledali alternativu. V zásadě jsme měli dvě možnosti: jít do onlinu nebo do televize, která se nám pro tuhle příležitost zdála důstojnější. S tím nápadem jsme pak oslovili Tomáše Budku, společně s ním jsme připravili námět a paralelně začali jednat s Českou televizí o prostoru ve vysílání. 

Jak se ti líbí finální podoba dokumentu? 

Je těžké objektivně hodnotit něco, pod čím jsem také nějakým způsobem podepsaný. Takže se mi dokument přirozeně líbí, ale největší radost mám vlastně z toho, že se ho vůbec podařilo připravit. Na začátku roku jsme totiž neměli nic, seděli jsme u prázdného stolu s vědomím, že žádnému z našich předchůdců nepřišlo důležité zakládat archiv. Jediné, co jsme měli, byla jedna zaprášená krabice se starými VHS. Chci proto poděkovat všem, kteří nám s dokumentem i archivem pomohli. Kolega Pepa Rajtr pak strávil desítky hodin jeho tříděním a zakládáním. Podařilo se nám získat materiály ze soukromých sbírek, z České televize, z archivů ITU i ETU. Takovou perlou mezi nimi je 8mm film od Václava Vítovce se záznamem závodu v Butově 1982, což je zřejmě nejstarší triatlonový videozáznam v Evropě. 

Chybí ti tam něco? Udělal bys býval něco jinak? 

Ano, chybí. Na začátku toho procesu jsme udělali časovou osu, na kterou jsme zařadili všechny triatlonové události a mezníky, co se nám podařilo dohledat. A hned vzápětí jsme museli začít nemilosrdně škrtat, protože jinak bychom museli extrémním způsobem natáhnout stopáž, nebo by se dokument proměnil v encyklopedický výčet výsledků, což by bylo divácky nestravitelné. Ani jedno jsme nechtěli. Naší ambicí naopak bylo, aby dokument bavil i diváky z netriatlonového prostředí. Škrtnout některé události nebo osobnosti přitom bylo hodně těžké. 

Paralelně s televizním dokumentem jsme ovšem připravili seriál krátkých videí, který byl původně také určen pro televizi, ale ta z jeho vysílání postupně vycouvala, a tak jsme se zaměřili na sociální sítě. Nic nám nebrání v tom, abychom seriál do budoucna rozšiřovali o další díly a doplnili tak další historické momenty, které nám zatím chybí. Byl bych rád, kdyby vznikla epizoda o účasti Vojtěcha Hece na Havaji, o úspěších Lucie Zelenkové nebo třeba o příběhu Mildy Bayera, který závodí už 38 let. Dlouhodobě můžeme budovat archiv, který bude svým formátem opravdu unikátní. 

V rámci několika komentářů na facebooku zaznělo, kdo všechno by tam ještě měl být a co šlo udělat jinak. Jak bys na to zareagoval? 

Samotného mě překvapilo, že reakce byly ve velké většině případů pozitivní, což pro mě byla taková živá voda v době, kdy je Facebook obecně plný negativních emocí. Nejčastější výtky směřovaly k tomu, že jsme něco nebo někoho opomenuli. Ale ty důvody jsem popsal výše a většinou jsem se setkal s jejich pochopením, protože vybírat mezi některými událostmi bylo opravdu ohromně těžké. A navíc se je budeme snažit v budoucnu doplnit právě prostřednictvím krátkých videí. 

Čtyřicetiletá triatlonová historie čítá několik velkých sportovních momentů na světových kolbištích. Co pro tebe osobně je „Top moment“? 

Spíš bych to nazval „Top období“, které je spojené s nejslavnějšími momenty po roce 2000. Do něho patří olympijská medaile Honzy Řehuly, vítězství na mistrovství Evropy Filipa Ospalého, vítězství Martina Krňávka na Světových pohárech nebo třeba 19. místo Petra Vabrouška na Havaji. Není to jen kvůli samotným výsledkům, ale také kvůli postavení triatlonu v té době. Když vidím záběry z mistrovství Evropy v Karlových Varech, na kterých jsou desetitisíce fanoušků, české vítězství, ale taky největší značky a společnosti v roli partnerů, je to podle mě pro všechny velká motivace.  

Pro Českou triatlonovou asociaci pracuješ několik let na pozici manažera komunikace. Jak ses k této práci dostal a co máš konkrétně na starosti? 

S ČTA jsem začal spolupracovat v roce 2017, kdy bylo vypsáno poptávkové řízení na Soubor komunikačních služeb, což představovalo primárně tvorbu a distribuci textového obsahu pro média, organizaci tiskových konferencí a další aktivity směřující převážně k médiím. V dalších letech se naše spolupráce prohlubovala a mně se triatlon dostával čím dál hlouběji pod kůži. Už dávno to není jen klient, vedle kterého spolupracuji s dalšími sportovními brandy, pořadateli nebo sportovci. Vážím si toho, že jsem se mohl zapojit do spousty dalších aktivit, které jsme připravili nebo se chystáme v nejbližší době realizovat. A trochu drze se můžu vyjadřovat k věcem, na které se mě vlastně ani nikdo neptá.. 

Vypíchnul bys nějaký zajímavý zážitek, který ti tato práce přinesla? 

Pokud myslíš komunikačně, tak to byl jednoznačně poslední kvartál v minulém roce, kdy jsem nakoukl pod pokličku Xterry, komunikoval jsem za Světový pohár v Karlových Varech a především jsme s Českou triatlonovou asociací připravovali prezentaci nového loga, chystali kompletní branding a změnu vizuální identity. Bylo to hodně náročné, ale zároveň hodně pozitivní období, kdy jsem celou dobu věděl, že triatlon jde správným směrem. Že tu jsou pořadatelé, kteří připravili absolutně top závody, že v nich mohou uspět čeští závodníci, že přijíždějí nejlepší triatlonisté světa, že Česká triatlonová asociace jde dobrou cestou… 

Jak se daří posouvat mediální prezentaci triatlonu na větší zřetel sportovní veřejnosti? 

Může nás těšit, že se postavení triatlonu zlepšuje, což potvrzují i data z monitoringu. Přes všechny tiskové konference, úzkou komunikaci s novináři a různé projekty, které se snažíme připravovat, ale nadále platí, že postavení sportu v médiích nejvíce ovlivňuje jeho divácká atraktivita (jako v případě Formule 1 či MMA) a především úspěchy českých sportovců na mezinárodních závodech. Těch bohužel není tolik jako dřív. Věřím, že se to brzy otočí, ale dokud je nemáme, snažíme se divácký a čtenářský zájem vzbudit pomocí zajímavých příběhů a osobností, které mezi sebou máme. Snažíme se novinářům nabídnout jiný obsah, který je více zaměřený na rekreační sportovce. Skvělou práci na propagaci triatlonu v médiích odvádějí i samotní sportovci jako Petr Vabroušek nebo Ondra Zmeškal. 

Triatlon má bohužel některá úskalí, s nimiž bude v médiích vždycky bojovat. Pro nezaujaté televizní diváky je i ten olympijský příliš dlouhý a nezáživný. Novináři, kteří se na triatlon nespecializují, se zase těžko orientují v jeho systému – svého mistra světa má World Triathlon, Ironman, Challenge, Xterra, jsou tu světoví šampioni z PRO kategorie, mistři světa z age group kategorií. A to nemluvím o duatlonech, aquatlonech, terénních nebo zimních triatlonech. Vzpomínám si, že když přijel do Prahy na Challenge Javier Gomez, bylo pro novináře náročné se v těch jeho titulech zorientovat. 

Přesto ale někteří novináři věnují triatlonu svůj pracovní čas, i když vědí, že se jejich výsledek nemusí vždy odrazit ve čtenosti, sledovanosti nebo v počtu kliků tak, jako kdyby napsali o fotbalu, hokeji nebo v poslední době MMA. Za tom jim moc děkuju. Mají velkou zásluhu na tom, že se nám postupně daří zlepšovat postavení triatlonu v médiích. 

Jaké jsou vaše další plány a projekty v této oblasti? 

Plánů je zřejmě víc, než jsme jich měli kdykoliv dřív. A rozhodně to není jen moje práce a jen moje zásluha. Předseda asociace Antonín Bauer, ředitelé Tomáš Petr a Martin Hotový i další členové vedení ČTA si uvědomují důležitost marketingu a přínos pozitivního PR, proto nejenže dávají těmto aktivitám zelenou, ale často je sami iniciují nebo podporují v oblastech, které mají v kompetenci. 

V těchto dnech vychází knižní publikace ke 40 letům triatlonu. Připravujeme virtuální závody pro členy i širokou veřejnost. Chystáme hezký projekt pro lékaře a zdravotní sestry, kterým chceme poděkovat za jejich práci v této náročné době. Interně připravujeme novou komunikační strategii pro sociální sítě, které musíme zatraktivnit a které budou hrát v naší komunikaci čím dál větší roli. Z toho důvodu nyní připravujeme i workshop pro naše reprezentanty zaměřený na prezentaci na Facebooku a Instagramu. S Českým olympijským výborem plánujeme videoseriál, který by usnadnil vstup do triatlonového světa úplným začátečníkům. Dál budeme řešit, jak „reformovat“ projekty Triatlon pro děti a Můj první triatlon. Do konce roku bychom také rádi spustili zcela novou, čtenářsky atraktivnější podobu webu triatlon.cz. Budeme představovat novou kolekci oblečení pro elitní reprezentanty i závodníky Age Group. A mým dlouhodobým snem je mít triatlonový magazín v televizi i na sociálních sítích. První kroky k jeho realizaci jsme začali podnikat už v minulém roce, primárním zdrojem obsahu ale měly být závody, proto jsme ho zase museli vrátit do šuplíku, který otevřeme, až to bude doba umožňovat. 

Občas se přitom na Facebooku setkávám s názorem „Proč děláte tohle, když zrovna nefunguje tamto.“ S takovým přemýšlením se nedokážu ztotožnit, protože podle mě brzdí celkový rozvoj. Měli bychom se přece snažit, aby všechny složky asociace fungovaly nejlépe, jak je to možné, a aby se vzájemně podporovaly. 

Mnoho lidí, kteří působí v ČTA, jsou bývalými, či stále aktivními triatlonisty. Jak je to u tebe? Jaký je pro tebe triatlon? 

Bolestivý, ale krásný. Obecně mám problém v plavání. Kdybych ve vodě strávil ještě o trochu víc času, začnou mě tam ozobávat racci. Už jsem se ale smířil s tím, že se ve svém věku plavecky výrazně neposunu. Od loňského podzimu se snažím trénovat trochu víc a především systematičtěji pod vedením Matěje Nekorance. V tréninku se teď cítím o hodně líp na kole i při běhu, časy se zlepšují, ale bohužel to není kde ukázat. Tak uvidíme, co přinese sezona. Určitě bych nechtěl chybět v Karlových Varech a v Prachaticích. Další závody si vyberu podle plavecké části, aby mě do prvního depa donesly nějaké podvodní proudy.