Nutno dodat, že jsem tento rok ještě neměl čas vyzkoušet pro mě tu nejošemetnější disciplínu – kajak. Věřil jsem, že Obříkův sjezdovej kajak (je více stabilní než klasické rychlostní) mně podrží a já se necvaknu.

První závod, Mistrovství Evropy, se konal v sobotu v německém Lausitzeru u jezera Senftenberger See na tratích 0,75-20-4-5km. Němci mají tu zvláštnost, že pořadí disciplín kajaku a kola mají obráceně než se setkáte na závodech českého poháru. Takže po plavání následuje kolo, pak kajak a nakonec běh. Mně osobně tento německý model vyhovuje více, neboť si před během po kole ještě můžou moje fajfky v lodi trochu odpočinout. Po cestě do Německa jsme nabrali ještě v Děčíně na loděnici takového vysmátého kluka, jmenoval se Lukáš, a pokračovali směr Drážďany, až do hotýlku na místo sobotního startu. Kvadráčovej koordinátor Tarantule byl již na místě, aby nás pěkně ubytoval a informoval o sobotním závodě a pobavil svými historkami z cest. A k tomu samozřejmě ještě padlo pár pivsonů na dobrou noc. Ráno jsme se sešli všichni u snídaně. Celá česká výprava čítala 7 závodníků, z toho jedna žena. Hlavním favoritem závodu byl samozřejmě Míra Neporazitelný Podborský. Na bednu ovšem pomýšleli i  Lukáš Matys s Leošem Roušavým. Byl zde ještě ale Thoralf Berg, známý to německý kvadriatlonista, přezdívaný též – „Ten věčně druhý“. V ženách jsme měli zastoupení, výbornou kajakářku Alenu Dufkovou.

Závod byl odstartován přesně v 15:00. Teplota vody byla něco málo přes 16°C. Na jezeře se dělaly vlivem silnějšího větru docela nepříjemné vlny, které ztížily nejen plavání, ale hlavně třetí disciplínu – kajak. Na kole se jely dva 10-ti km okruhy po totální rovině v převážně zalesněné oblasti. Hákování na kole je v kvadriatlonu zakázáno. Jak nám Míra po závodě prozradil, jeho převody byly docela jednoduché. Tam (po větru) 53x12, nazpět (proti větru) 53x13. Zajel bezkonkurenčně nejrychlejší kolo časem 28:48 včetně obou dep. Průměr nám Míra říci bohužel nemohl, neboť jak vyšlo najevo, nemá na kole cyklocomputer. Míra si již po kole přivezl náskok na svého největšího soupeře Berga a to téměř 2 minuty. Svůj náskok zvýšil i na kajaku. Na běh již šel s náskokem více jak jednoho ze 4 běžeckých okruhů – 5 minut. Napínavý závod se však odehrával o druhé místo. Na kajaku výborně jedoucí Lukáš Matys se dostal před Berga a vybíhal před ním s náskokem 30 vteřin. Bohužel na nejrychlejšího běžce závodu Thoralfa Berga z TSV Cottbus mu to již nestačilo a nakonec skončil na třetím místě se ztrátou 32 sekund. Na čtvrtém místě pak, navzdory velkým křečím, doběhl další český reprezentant Leoš Roušavý. Všichni tři čeští reprezentanti jsou členy stejného oddílu – Severočeská Stavební z Ústí na Labem.

V ženách vyhrála Němka Katrin Burow z TuS Neukoln Berlin před svojí krajankou Antje Fiebig z OSC Postdam. Třetí doběhla do cíle česká závodnice Alena Dufková z TJ Vodní stavby Praha před Slovenkou Gabrielou Lutzovou. V mužích veteránech  obsadil výborné 2.místo náš Petr Mejzlík.

1. Podborský Miroslav 1:23:38
2. Berg Thoralf 1:28:10
3. Matys Lukáš 1:28:42
4. Roušavý Leoš 1:31:18
5. Förster Felix 1:33:06
6. Prüfer Matthias 1:33:46
7. Kahmann Glenn 1:34:37
8. Bemmann Sven 1:35:05
9. Teichert Stefan 1:35:43
10. Kolář Richard 1:36:34

Nutno podotknout, že celý závod měl opravdu výbornou atmosféru a na tratích. Zejména pak na běhu, bylo hodně fandících diváků. Po vyhlášení, kdy jsme si díky Mírovi všichni poslechli ještě českou hymnu při vztyčování vlajky, větší část výpravy včetně novopečeného mistra Evropy odjela na večer do Děčína. Zde se v hospůdce u loděnice oslavil nejen Mírův titul, ale i jeho kulatých 40 járů. Noc jsme prospali na karimatkách v loděnici a ráno za docela ne špatného počasí vyrazili na druhý kvadriatlonový závod tohoto víkendu – ČP v kvadriatlonu v Týně nad Vltavou s podobnými objemy jako sobotní ME – 1-5-25-5km.

Lukáš se k nám přidal u Tesca Děčín již ve vlastním voze a my tak mohli konečně odlehčit Mírovu opláči. Přeci jenom tři lodě, tři kola a další spousta věcí potřebných na kvadriatlon dá jednomu kombíkovi docela zabrat. Následování ještě Mejzlíkovic naloženým červeným Punťou jsme jeli  přes Prahu do Týna. Na Lukášovi námitky, že je docela špatný počasí, zaperlil Míra krásnou větou: „Přece to tam nenecháme ležet ceny, ne?“ Za Prahou se začíná ochlazovat a do toho se přidává déšť. Čím více se přibližujeme Týnu, tím je teplota nižší a průtrž mračen silnější. Zastavujeme na benzínce na kafe na posilněnou. Start je ve 13:00 hod. Jsme před Pískem, venku 10°C a liják jak z konve. Lukáš má špatnou náladu. Vzpomněl si na oběd – svíčkovou s knedlíky, který pro něj na neděli přichystala babička a na hezké počasí, které v polabském kotlíku ráno panovalo. Mírovi volá Jožo Ivanko.  Jestli nejede na závody do Týna. Je na místě již od soboty a jedou se tam závody na kajacích. Pořadatelé prý chtějí závod v kvadriatlonu zrušit. Je 12:00 a přihlásili se jen 3 závodníci. Rozhodnutí pořadatelů o zrušení závodu Míra odvrátil slovy, že početná část české reprezentace přijíždějící z Německa je již necelou půlhodinku od místa závodu. Ať s rozhodnutím ještě počkají.

V Týně prší, venku je zima a na Vltavě u loděnice právě dojíždí poslední závody v deblech promrzlý benjamínci. Komisař závodu spolu s organizátorem panem Koberou měří teplotu vody Vltavy. Naměřených 12,3°C znamená, že se plavání ruší. Naštěstí ale ne celý závod. Škoda jen, že organizátoři nepřijali s pochopením můj nápad, zařadit namísto zrušeného plavaní pěknou pětečku na zahřátí během. Dlužno též podotknout, že tento nápad se nesetkal s pochopením ani u většiny závodníků, tedy kromě Míry. Start byl posunut na 13:15 a začínalo se kajakem z vody. Vltava se mi po sobotních vlnách na jezeře Senftenberger nezdála nijak nebezpečná a naivně jsem si říkal, že když nebudu muset ve stresu nasedat do kajaku, nemám se již čeho bát v této pro mě jinak nejadrenalinovější disciplíně kvadriatlonu. Tepleji oblečen nasedám do kajaku a snažím se zařadit na pomyslnou startovní čáru vedle ostatních 8 závodníků, které nedělní počasí neodradilo od svých plánů, zazávodit si v kvadriatlonu. Abych nezapomněl, po verdiktu že se závod rušit nebude, vzdalo špatné počasí svůj boj s větrem a sluníčko nám začalo mezi rozehnanými mraky pěkně hřát.

Než jsme vyjeli na cyklistickou část, byly silnice téměř všude suché. S nepochopitelně sebejistým vědomím, že jsem již dobrý kajakář a stabilitu na vypůjčeném sjezdovém kajaku udržím hravě levou zadní, nevěnuji svému rozevlátému stylu větší pozornosti. Ovšem záhy, ještě než pochopím co se děje, začínám ztrácet stabilitu. Poslední záchranou se mi stává start závodu. Konečně můžu zabrat pádlem a stabilitu ve větší rychlosti tím získat zpět. Jenže po pár záběrech se má jistota mění a já ztrácím náhle kontrolu nad stabilitou kajaku. Cvak. Padám do ledové vody. Nemůžu popadnout dech, jak je ta voda ledová. Snažím se za všeobecného smíchu všech diváků na břehu doplavat s lodí k molu, v jedné ruce pádlo, druhou se držím lodě. Voda je tak ledová, že se mi to daří jen velmi těžko. Proud Vltavy mi naštěstí trochu pomohl a já se vysápal na molo. Někdo se mě ptá: „Budeš pokračovat, nebo vzdáš?“ Stojím na molu, úplně mokrý až na kost. Početné vodácké publikum právě ukončivších závodů přivádím svým kouskem ke křečím břišních svalů. „Ne, jedu dál.“ Nejistými pohyby nasedám do kajaku a ještě více nejistějšími záběry pomalu se vzdaluji místu, kde jsem byl asi spíše za maskota tohoto závodu než rovnocenným závodníkem ostatním.

Závod jsem tedy nezačal nejlépe. Řekl bych, možná nejhůře jak jsem mohl. Bohužel mé počínání si na Vltavě v kajaku nebylo vůbec šťastné tento den. Celou smůlu v tomto závodě jsem dovršil dalším cvaknutím se při dojezdu k molu před koncem této pro mě tak nepochopitelné disciplíny. Kajakář asi ze mě už nikdy nebude. Totálně promočený běžím do depa na kolo. Připadám si, že jsem absolvoval i tu zrušenou disciplínu – plavání. Husí kůže na těle mě provází celým prvním okruhem kola než mě vítr osušil. Od teď je pro mne jasný, že tento závod dokončím. Na předních místech si jede v poklidu Lukáš s Mírou. Závod si užívají. Na kole se mi podařilo stáhnout pár minutek na zadní voj. A tak se mi trošku zvedlo mé totálně nabořené sebevědomí závěrečných 5km běhu, které jsem  alespoň pro sebe musel vyhrát. Nakonec jsem skončil předpředposlední, tedy na 7.místě z 9 závodníků. Jak kruté vystřízlivění po sobotním vydařeném závodě. Nu což, někdy to už přijít muselo. A o důvod více, zajít zase někdy na loděnici za Mírou a potrénovat stabilitu na těch zatraceně vratkých lodičkách, abych na MS v kvadriatlonu v Sedlčanech nedělal ostudu.

1. Podborský Miroslav 1:26:44
2. Matys Lukáš 1:27:02
3. Háša Michal 1:33:49
4. Kocum Miroslav 1:34:28
5. Horák Ondřej 1:35:15
6. Kobera Jiří 1:36:26
7. Kolář Richard 1:36:34
8. Kubík Petr 1:39:39
9. Mejzlík Petr 1:42:02

další foto naleznete zde

kompletný výprava na ME v kvadriatlonu...

Richard Kolář si chystá kajak. Kdyby věděl co ho příští den čeká?

cena pro vítěze. "Na ex to asi nezváldnu :-))))"