Proč si skončil se závodní kariérou triatlonisty? Doprovázely tě zdravotní potíže nebo si cítil, že víš už to nejde….
 Kvůli zdraví to nebylo. I když mě dnes trochu trápí záda, nebyl to hlavní problém. Na vrcholovou úroveň mi už chyběla motivace. Najednou jsem cítil, že to dělám víc jako povinnost a musím se hodně nutit. Byla v tom pak jistá křeč a vytratila se radost. Dělal jsem sport na „vrcholové“ úrovni od 8 let a ve 24 jsem byl už najednou strašně unavený, tak jako bych končil po třicítce. Chyběly mi i jiné věci, které jsem si předtím musel odpustit, a které jsem už nechtěl oželet… Netvrdím, že bych neměl na lepší výsledky, ale dál se mi už popravdě fakt nechtělo. Stropem výsledků by mohla být účast na Světových pohárech a  či MS a možná první třicítka na ME. Na vyšší příčky už bych asi potřeboval víceoktanový benzín do žil:-)
Neznamená to však, že bych skončil se závoděním úplně. Vychutnávám si teď běžecké závody, jízdu na bajku, kolečkové brusle, lyže. Triatlon si rozhodně taky zase nějaký dám, podobně jako letos. Nic už si dokazovat nemusím a ani nechci. Teď jako hobík si zkrátka  sportu užívám od srdce daleko více a to i přátele, které jsem díky němu získal. Máme v Brně skvělou partičku lidí. Já bych nic neměnil, je mi dobře a to všechno, co jsem se sportem zažil a ještě zažiji mě obohacuje o mnoho pocitů, které bych možná jinak nezískal.

Jakých výsledků si ze své kariéry ceníš nejvíce? Na co rád vzpomínáš?
 Nenazýval bych to kariérou. Kariéra myslím souvisí spíše s úspěchem a uznáním okolí a já nijak výrazně úspěšný závodník nebyl. Spíše šlo o mou vnitřní spokojenost s výsledky za nemalou snahu tomu věnovanou. Sám jsem měl radost už jako dorostenec z plaveckých výsledků, což byly nějaké medaile z MČR atd. Co se týče triatlonu, ke kterému jsem se dostal posléze, pak jsem se nejlépe cítil v cíli po výsledcích na MEJ 99(14.) a ME 23 02 a 03(2x 16.) a i na ME 23 Dua(12.). Ovšem líbilo se mi i na na Akademickém MS v Japonsku a na Malorce, kde jsem byl 2x někde kolem 15.místa a získali jsme v roce 2003 titul v družstvech. Podotýkám, že si opravdu nemyslím, že to něco znamenalo! To znamenají výsledky, kterých moc lidí nedosáhne. Takovýchto ovšem dosáhli mnozí :-) Ale vzpomínám i na mnoho meších závodů, při kterých jsem se cítil skvěle jak před startem, při závodě tak v cíli, a to ne jen po výkonnostní stránce. A tento stav doufám jen tak neskončí…
  Vždycky jsem vážil možnosti startu za reprezentaci a tak se mi líbilo většinou na všech Repre startech a soustředěních. Zažil jsem tam dobrou partu lidí a mnozí jsou od té doby mými dobrými kamarády.

Spolupráce s Hary Hudákem byla pro tebe jistě přínosem? Proč si v minulosti oslovil právě jeho?
 Spolupráce s Harym byla zcela jistě přínosem a to nejen po stránce vztahu trenér-svěřenec. Stali jsme se v průběhu let výbornými přáteli. Známe se od roku 1998. Oslovil jsem ho, jestli by mi s přípravou nevypomohl, právě jsem začínal dělat triatlon trošku „vážněji“. Do té doby to bylo hlavně plavání, i když jsem se věnoval i všeobecné přípravě. Brzy se z  poradce stal Hary mým osobním trenérem. V té době trénoval kromě běžců specialistů už i Jirku Farkače alias Farinka a Karla Musila, který byl v té době juniorským reprezentantem v duatlonu. S Farinkem jsme si padli hned do noty a společná příprava nás hnedka pohltila ve všech směrech. A opět nemám na mysli jen sport :-)Koneckonců bydlíme jen 500m od sebe a tak spolupráce trvá do dnešních dní :-) Společně s Karlosem Musilem to šlo více než dobře a nikdy jsme se moc nenudili. S těma dvěma to totiž ani nešlo, ale to je na jiný povídání…
Hary pro mě byl a je osobností. Ne každý ho pochopí a pochopil, což jsme se mohli na stránkách v diskusích dočíst. To bude ta jeho „nadprůměrná“ inteligence inženýra, sociologa a trenéra. Dozvěděl jsem se od něj mnohé nové věci a já mu to vracel a vracím zase jinak. Neměl jsem nikdy problém s tím ho poslouchat, vzájemně jsme si důvěřovali. Mnozí by se asi divili, co viděl a zná. Ale to pak zavání jeho ohajováním a vychvalováním, nějaká ta promotion, či jak se tomu říká, ne? Kdo se chce dozvědět více, ať někdy dojede na závody do Brněnského kraje(teď už vlastně i Královehradeckého, že Hary a Radko?). Vždycky jsme otevření tomu si popovídat, ovšem nesmíte chodit brzo spát!

Čím se momentálně živíš? Jakou funkci máš v SCM centru? Při tom všem ještě stačíš studovat vysokou školu prozradíš nám jaký obor?
 Momentálně trénuji v SCM Brno(tzv.smluvní trenér) pod vedoucím panem Zdeňkem Tobiášem, který má na starosti chod SCM a plaveckou přípravu. Já se věnuji zbytku, tzn.přípravě na suchu(dráha, tělocvična, tunel, posilovna, výjezdy na závody + soustředění),  spolupráci s klubem OLYMPO Team a s tím spojenou administrativou. Dále si přivydělávám masírováním a obchodní činností na bázi zprostředkování.
  Studuji dálkově v Olomouci na Fakultě tělesné kultury bakalářský obor Management sportu a trenérství. Obsahem studia je i klasická výuka, jakou najdete na FTVS v Praze či FSS v Brně. Mám na mysli anatomii, fyziologii, biomechaniku, sportovní trénink, diagnostiku a k tomu ten „managerský“ zbytek. Stíhat se to dá v „pohodě“, i když mám ještě nějaké resty a většinou plním vše až na poslední chvíli. Musí se hlavně chtít a v tomhle mi triatlon a jeho náročnost dal dost v tom, že nemám ze zkoušek nervy. Ale takhle to zvládá spousta jiných sportovců, či lidí studujících při zaměstnání, nejsem žádná vyjímka!

Po skončení aktivní kariéry si se začal věnovat trenérství ve velmi mladém věku. Kolik  trénuješ svěřenců? A jak vznikla spolupráce s Frantou Kubínkem? Proč sis ho vybral?  Vidíš v něm určitě velký potenciál…
 Trenérství se věnuji už od 21 let. Pomáhal jsem před „prací“v SCM jako pomocný trenér ve Sportovních plaveckých třídách Armenská v Brně naši bývalé reprezentantce prsařce Petře Dufkové. Stále s nimi jezdím na letní soustředění na kola. Koneckonců odtud vzešli prakticky všichni moji svěřenci a to i Franta Kubínek, takže je to taková malá „líheň“.
  V současné době mám 5 osobních svěřenců + pomáhám a radím samozřejmě všem v SCM. Přidat se k naší partě může každý. Od září je součástí skupiny i Michal Kumstát, který s námi ožil a do léta v něm vidím velký příslib mezi muži. Potřebuje jen stabilizovat výkony a psychiku.
  S Frantou jsem se poprvé seznámil začátkem roku 2003, když jsem sestavoval triatlonový výběr pro Dětskou Olympiádu za Jihomoravský kraj v Litomyšli. Bylo mi hned jasné, že v něm třímá talent a obrovský potenciál do budoucna. Stačilo se podívat v na jeho pohyb při hrách, sprintech, výskocích a nebo když sedl na kolo, šlápl do pedálů a vystřelil z místa pryč. Prostě kluk z vesnice, který od malička lítal venku, hrál všemožné hry, pomáhal dědovi na statku a k tomu ještě sportoval.. V tom mají tyto děti výhodu oproti některým z měst, kteří sedí u videa, počítačů a ani neznají, co je za barákem v lese.
  Franta je hlavně ale moc příjemný a bezelstný kluk, který je s každým kamarád a váží si toho, že se může věnovat tomu co dělá. Nezkazí legraci a je pozitivně naladěn. Vše se to začíná odrážet v jeho postoji vůči tréninku a škole. Má ještě hodně času na sobě pracovat. Jdeme po krůčcích po schodech a nejezdíme výtahem po patrech. Spíš se ho snažím brzdit,…což je teď už reálná pravda, protože mu přestávám stíhat
 
Rozhodně jdete správnou cestou. Kubínek vyhrál Český  pohár v dorostu a na závodě olympijských nadějí skončil do 10.místa. Předpokládám, že s motivací tvůj svěřenec problémy nemá? Jak hodnotíš jeho letošní výkon?
 Franta skončil na Závodě Olympijských nadějí v Maďarsku v pořadí 6., ale vzhledem k tomu, že Maďaři měli tento závod nepochopitelně i jako svůj pohár, startovali tam i závodníci mimo jejich repre výběr. Tím pádem na vyhlášení obdržel Franta medaili za třetí místo! Druhý den v aquatlonu byl myslím ještě navíc 6.
  Jak jsem psal již výše, motivace mu určitě nechybí a naopak se jeho svědomitost, vnímavost a znalosti stále zlepšují. S výkony za tuto sezónu jsme maximálně spokojeni. Sám jsem to takhle dobře ani nečekal. Nevyšlo jen MČR v Plzni, díky viróze a nachlazení v týdnu před závodem. Ale to vůbec nevadí, porážka byla naopak velmi poučná a sám Franta říkal, že mu po sportovní stránce v tu chvíli dala více, než kdyby získal titul. 
 
Prozradíš jaké ordinuješ svému svěřenci tréninkové dávky v tomto období? Kolik stihne TJ do týdne a jaký mají charakter? Můžeš uvést  konkrétní motivy?
 V tomto období převyšuje nad vším ostatním plavání(které obstarává hlavní část aerobního zatížení)a s tím spojené doplňující kompenzační plavecké posilování s gumami. V běhu se stále věnujeme technice došlapu a odrazu a celkovému pojetí stylu(ABC, rovinky, starty z poloh apod.), hrou s tempem a rychlostí(střídavý čí stupňovaný běh, fartlek). Přes zimu se účastníme každých 14 dní v sobotu tréninkových závodů Brněnského běžeckého poháru. Jako doplněk slouží ještě florbal(hraje s námi i Martin Krňávek) a kruhový trénink v posilovně - vytrvalostní s lehkými zátěžemi a více s vlastním tělem. Cyklistická příprava spočívá v jízdě na trenažéru(technika, práce s frekvencí a převody). Průměrně je to 14 tréninkových jednotek za týden, tj. 6 TJ v plavání, 4 TJ v běhu, 2 TJ posilování a kompenzačního cvičení a 2 TJ cyklistika. K tomu 2-3 regenerační procedury(výřivka, sauna, pára, masáž). Za týden to tedy v současné době dělá 20-25km v bazénu, 35-45(50)km na běhu, 2h odšlapané na trenažéru a 2h posilování a kompenzace. Podotýkám, že podobného systému se drží i ostatní moji svěřenci. Není samozřejmě problém trénink upravit kvůli studiu či únavě.
Konkrétní motivy uvádět nebudu, byly by jen vytržené z kontextu a nic by neřekly. Pokud má někdo zájem dozvědět se(ne vyzvídat)více, jsem ochoten si o tom popovídat. Snažím se aby příprava byla pestrá, hlavní náplní je technika a s ní kultivovanost + ekonomizace pohybů a dále samozřejmě rychlost a výbušnost. Hrubá vytrvalost a síla stojí zatím na vedlejší koleji.

Jakou porci kilometrů za rok stihl odtrénovat náš nejlepší dorostenec?

 Pokud jde o tyto konkrétní čísla pak vězte… Plaváni – 553,5km(176),

kolo – 4424km(1500), běh – 1480km(400). Údaje v závorkách jsou intenzivní součty odtrénovaných kilometrů z celkové zátěže.
 
Jako bývalý špičkový závodník nás zajímá názor na nově tvořící Český pohár 2006? Myslíš, že to povede k úspěchu? Věnuješ se i mladým triatlonistům, a proto jaké opatření by vedlo k větší efektivitě výchově talentů a zejména rozšíření členské základny?
 Lze se na to dívat z více pohledů. Bavme se teď o krátkém triatlonu. Pokud chceme zvýšit atraktivitu, musíme se přiklonit k vyrovnanosti a také trochu ke komerci. Lidé se budou chodit vždycky více dívat na „demonstraci rychlosti a síly“ a budou je zajímat boje na tzv.fotofinish než na 2h klání s minutovými rozdíly. Proč asi každého na olympiádě zajímá v plavání hlavně 100m kraul a ostatní je jen jako „doplněk“? Já to vidím ve zkrácení distancí. To je navíc motivace i pro závodníky se slabší výkonností, protože i ti najednou budou ve hře se špičkou a to přinese větší boje a vyrovnanost.  Nadchne více diváky, zvýší zájem a tím přitáhne snad i sponzory a peníze. Ale to už je zase marketingová práce jiných lidí!
Tyto strhující souboje je možno vidět v SP i na OH distancích, jenže takové vyrovnanosti a stupně výkonnosti u  nás nedosáhneme. Proto říkám zkrátit. Závody typu opakovaného supersprintu, sprintu, aquatlonu můžou jen prospět. Určitě bych přivítal i teamovou časovku a bezhákový závod. Závody s olympijskými distancemi bych  samozřejmě nerušil, už hlavně  kvůli nominačním závodům na vrcholné podniky sezóny. Ale je potřeba zatraktivnit například jednotlivé části závodu o bonusové prémie, hlavně na kole(jak je možno vidět ve SP). Tratě kola nutno stavět do kritérií, čímž bude pojetí závodu plné nástupů, nebo vložit kopcovitou trať.
  Co se týče mladých závodníků, je pro ně motivací vidět v akci své úspěšné starší kolegy, hlavně reprezentanty. Proto jsem pro společné pohárové podniky, kde startují ve svých kategoriích i dorostenci a junioři. Ti se vždy po svém závodě těší, až uvidí své „hvězdy“. A právě atraktivnost závodů a větší vyrovnanost pole by mohla přitáhnout více na domácí půdu  Krňoše, Ospalce, Honzu Řehulu apod. Pro ty začínající a triatlon objevující jsou důležité regionální soutěže typu Jihomoravské ligy, Jihočeského poháru a dalších podobných seriálů. Tam bych směřoval také pozornost, tyto závody v poslední době opravdu skomíraly. Například pro mě(a zdaleka nejen pro mě) jsou některé z nich srdeční záležitostí a o tom to vlastně na téhle úrovni je. Je potřeba znovu je pozvednout.
  Efektivita výchovy talentů? Hmm, záleží co je tím efektivnem…? Jestli produkovat rychlokvašky, kteří nám unavení a demotivovaní končí ve 20, či se snažit o systematickou a piplavou práci krok po kroku. Talentovaní mlaďoši potřebují vědět, že za nimi někdo stojí, podporuje je a dává jim čas se ukázat, netlačí na ně s výsledky. Ale nedává jim přitom úplně volnou ruku a chce po nich plnit úkoly a povinnosti. Zkráka je směřuje k svědomité a samostatně uvědomělé práci! Na druhou stranu je potřeba triatlon jako celek opět posunout zpět do podvědomí lidí. I ekonomická stránka musí být na určité výši, aby i mladí viděli, že mají v budoucnu šanci si triatlonem přivydělávat, někomu se s výsledky ukázat a pak jich patřičně využít. Jinak stejně většina skončí tak či onak…

Když srovnáš profesi špičkového závodníka a trenéra  co ti přijde náročnější?
Budu porovnávat „profesi“ závodníka a trenéra. To „špičkový“ bych přenechal někomu jinému a povolanějšímu se takto označovat. Ale k tématu… V náročnosti nevidím až zase takový rozdíl. Obě „odvětví“ sebou nesou, pokud je chceme dělat pořádně, určitou dávku poctivé práce, systematičnosti a vytrvalosti. Samozřejmě pro trénování musíte mít kromě znalostí z mnoha oblastí i určité vlohy, ať už po pedagogické či sociální stránce, nebo také hlavně po vlastních zkušenostech a citu v tom se vžít, rozpoznat a předat. To se nedá naučit. Ale jinak v každém z těchto činností musíte na sobě pracovat a rozvíjet se, jinak zakrníte. Proto ani já, nepřestávám trénovat, závodit a zkoušet  na sobě určité věci. Sám pak daleko lépe cítím reakce, změny a pocity, které se můžou odehrávat u mých svěřenců. Více teď určitě vnímám odpovědnost, za kluky či holky, kteří mi důvěřují a snaží se podat svůj maximální výkon.

Zdravím všechny sportsmeny, příznivce triatlonu a jeho odnoží. Přeji hodně pohody v životě, bezproblémových a zdravých zážitků na sportovním poli, ať už jako závodníci či trenéři.