Zimní triatlon

Zkratka jsem si půjčil auto z půjčovny, pač jsem se tam neměl jak dostat a když jsem sjížděl k onomu středisku tak to začalo. Jel jsem pomalu po zasněženy dálnici a jen tak decentně si přibrzdil, jenže zpomalení jsem nepociťoval, ale za to jsem pociťoval ze jedu stale dopředu popředu, hned na to jsem jel dopředu bokem a posléze jsem jel dopředu pozadu. Když jsem takhle umělecky přejel tri dálniční pruhy, tak se na mě usmálo štěstí a já se těsně zastavil vedle pangejtu obracenej do protisměru. Musím přiznat, že jsem byl docela vyděšenej, pač za mnou jela spousta aut a opravdu nechápu, jak se mi všichni vyhli. No když jsem konečně dojel na místo, tak vše probíhalo v normálu, jak před závodem. Zbývalo deset minut do startu a já tak koukám ze nějaký lidi maj na nohách sněžnice, ale říkal jsem si ze to jsou asi hobici. Sel jsem na start a běžel se podívat kudy to vede.

Prvních sto metru bylo po upraveným povrchu, ale pak se zahlo do leva na louky do hlubokého sněhu. První krok - po pas ve sněhu (a to bez přeháněni), druhy skok to samy. Po dvaceti metrech jsem se obrátil a zděšeně běžel na start. Tam již všichni stali a nejen hobici, ale všichni měli na nohách sněžnice. bylo mi jasny že bez nich se těch 7km budu plazit tak hodinu a statečně obhájím poslední místo. A tak jsem na rychlo sháněl nějaký sněžnice. Minutu před startem jsem stal na lajně se sněžnicema na nohách. V životě jsem na nich nestal a už vůbec s nima neběhal. Startovalo se do brutálně Prudkýho kopce.

Prvních pár kroků po výstřelu zakončil první pád, kdy jsem poprvý zakopnul. Když se vběhlo do hlubokyho sněhu, tak to začala byt opravdu sranda. Zakopával jsem, kopal si do kotníků, šlapal si na ty debilni sněznice, což vedlo ke ztrátě rovnováhy a padum do hlubokýho sněhu. Hrozivě jsem celou cestu nadával, jaký to jsou idioti, že musej mít vždycky něco extra. Byl tam jestě jeden borec kterej nesehnal sněžnice. Když jsme běželi (já jsem klopýtal a padal, jen neběžel) druhy kolo tak jsem před sebou vedle tratě viděl strašně malou postavu. Když jsem se k ni přiblížil, tak jsem zjistil že to není malá postava,ale ten chlápek co neměl sněžnice. Byl dokonale zapasovanej po pas ve sněhu, totálně zdecimovanej a neschopnej žádnýho pohybu. V tu chvíli mě chytil první záchvat smíchu, pač to bylo opravdu komický. Když jsem vbíhal do depa tak na mě nějaká ženská šileně křičela "Good job, Good job!" což mě opět vytočilo a měl jsem s to chuti ji tou sněžnici přetáhnout a ukázat ji co je good job.

Celej mokrej a obalenej od sněhu jsem nasedl na kolo. První polovina se jela po silnici ale druha se jela opět v hlubokým sněhu. Den před závodem to projeli skútrem, ale pres noc napadlo pul metru sněhu a s tím už nic neudělali. Takže i ty největší bajkeři se brodili sněhem s kolem v ruce. V tu chvíli mě opustila zlost a začal jsem se tomu smát a řádně si to užívat. Když jsem před sebou v dáli viděl postavy s kolem jak bežej a najednou mizej v hlubokým sněhu, smál jsem se jak pominutej. Nějaká dychtivá ženská zkoušela nasednout na kolo, jenže se ji okamžitě přední kolo probořilo a udělala excelentní kotoul vpřed s kolem a jak jsem se tak smál, tak jsem se taky pěkně probořil hned vedle ni a dávil se smíchy. Takže z 12 km na kole se 6 běželo a padalo a 6 jelo po silnici. Lyže už jsem si maximálně vychutnával a kochal se pohledem na sluncem ozářeny čtyřtisícovky a nikam to nehonil.

Pak jsem cekal na vyhlášení pač jsem byl 2. ve sví kategorii. Podle propozic se měli rozdávat pěkný ceny a za první místo celkově i peníze a navíc je to přece ta bohatá Amerika a navíc kvalifikační závod.................. všichni vyhlášený dostali dvoudecovku skleničku (za 30$ startovný a peníze nikdo neviděl. Pak taky řekli ze se kvalifikační závod přesouvá na posední víkend v únoru a ze to bude na oficiálních tratích za oficiálních pravidel (běh a ne sněžnice, kolo kde se dá aspoň trochu jet,....). Zkrátka kvalifikační závod se proměnil v pěknou frašku, ale nakonec mi to ani nevadilo páč jsem se výborně pobavil nad tím jak chtěli byt "cool" a mít něco jinýho než ten obyčejnej zimní TT, což se jim nakonec nevyplatilo. Na příští kvalifikační závod se už ale vykašlu, pač mam další vyzvu a to Leadvile loppet, což je závod na 50 km na lyžích ve výšce přes 3000m.n.m. (doufám ze to nebude opět něco extra a ze alespoň upravěj trať, i když mě už tady nic nepřekvapí :-)))))