Ten prvni se konal v Ushuaie, coz je i podle Argentincu mesto na konci sveta. Celkem pravem, protoze to je pristav na jednom z ostrovu Ohnove zeme a dal uz je jenom a jenom Antarktida. Na tento konec sveta, za dalsimi body do svetoveho poharu v zimnim  triatlonu, prijela obhajovat sva lonska vitezstvi Sarka Grabmullerova.

Tentokrat jsem se na jizni polokouli vydal i ja, s vaznym umyslem postavit se na start, eventuelne podrzet kolo, pripadne namazat lyze sve medialni hvezde.

Pocasi bylo ovsem cely patek proti jakemukoliv sportu a zimnimu triatlonu jakbysmet. Vichr nam bral kola a prselo skoro vodorovne. Nastesti se v sobotu dopoledne alespon dest umoudril, ale i s tim vichrem to byla docela zabava. Pocasi ovsem hodne vyznamne poznamenalo trat, takze zadna prochazka udolim pohori Tierra del Fuego.

Startovni pole pomerne pocetne - krome domaci spicky i Spanele, Brazilci, Amici,jedna zastupkyne ze sousedniho Chile a predevsim Ital Daniele Antoniolli, nekolikanasobny medailista z ME a MS - celkem asi 70 zavodniku.

Uvodni sedmi kilometrovy beh dal vsem poradne zabrat - trat se hodne borila a vetsine borcu to po rychlem uvodu rychle vzalo vitr z plachet. Na cele bezela triclena skupinka s Antoniollim a domacim obhajcem lonskeho vitezstvi Fabianem Verou. S mirnym odstupem ja s dalsim domacim borcem Martinem Bianchim a takto do skupinek bylo rozdeleno cele startovni pole. Zenam vladla od prvnich metru Sarka, kdyz se pohybovala kolem desateho mista. Na kole bylo ale vse jinak - trat byla pro vetsinu lidi (vcetne nas) nesjizdna, takze jsem z 10 km na kole ujel asi tak dva a zbytek bezel s kolem a rval se krome kola i s neutuchajicim vetrem.

Nastesti se zacalo vyjasnovat a tim i ochlazovat, coz se projevilo predevsim v dalsi casti zavodu. Bohužel nejakym obdivuhodny zpusobem se par jedincum, vcetne Antoniolliho a asi tri ctyr domacich, na kole jet darilo a slusne se mi vzdalili. Nakonec jsem se do depa dotrmacel na 6. miste. V predu v pohode jel Antoniolli, s luxusnim naskokem pred domacimi Curruhuincou a Bianchim. Mezi nejezdci byli take vsechny zeny a protoze v behani s kolem nemá ve svetovem peletonu Sarka konkurenci, meli jeji souperky jen velmi malou sanci na uspech a do druheho depa si privezla konfortni naskok a umisteni na konci prvni destky.

Lyze byly ukrutne rychle - jiz zmrzly povrch a rovinata trat tomu hodne nahravaly. Bohuzel to byli moje prvni lyzarske kroky v této sezone a na jeste sviznejsi temto mi chybel nejaky ten najety kilometr. Bohuzel ani muj absolutne nejrychlejsi cas na lyzich nestacil na lepsi nez ctvrte misto, kdyz tretiho Bianchiho jsem sice zhruba 600 m pred cilem dojel, jenze tam me moznosti skoncily. Sarka na lyzich jiz jen potvrdila svou prevahu. S prehledem si dobruslila pro obhajobu sveho lonskeho vitezstvi a celkove sedme místo v celkovem poradi.

Druhy den po zavode jsme zahajili presun do vice nez 3000 km vzdaleneho mista dalsiho zavodu v Caviahue, coz je zapadle, ale nadherne argentinske zimni stredisko, kousicek od chilskych hranic. Pozoruhodna je na tom skutecnost, ze i pres tak obrovskou vzdalenost, se sem presouva vetsina ucastniku zavodu v Caviahue. Pro nas Evropany (natoz Cechy) je to vec temer neuveritelna .........

Z Cavi zdravi a vsem v Hamburgu drzi palce
Ivo Grabmuller

Tak takhle vypadá konec světa :-)

Loňský start v Cavihue