Názory na účinnost vysokohorské přípravy se značně rozcházejí. Přispěli k tomu neúspěchy po aplikované vysokohorské přípravy. Příčinu je však třeba hledat v metodice nikoliv v neefektivitě vysokohorského tréninku.

Určitých minimálních fyziologických změn lze již vysledovat v výšce 750m n.m.. Dle Neumana je pro budoucí výkon nejvhodnější tréninková příprava v nadmořské výšce od 1700m n.m. do 3200m n.m. Špičkový atlet již cítí výšku od 1700m n.m. - 2000m n.m. jako minimální rušivý element. K vyrovnání hypoxie dochází zvýšením kyseliny mléčné o 1-2 mmol/l ve srovnání s normální nadmořskou výškou mořské hladiny. Proto je třeba přizpůsobit tréninkové zatížení novým podmínkám.

Sportovci, kteří měli za sebou několikaletý trénink o velikosti minimálně 20hodin týdně, byli připravováni ve vysokohorském prostředí a posléze testováni.

Závěr :
- efektivnost vysokohorské přípravy v rozvoji vytrvalosti lze vysledovat až po minimálně 3 týdnech
- opakované zatěžování ve vysokohorském prostředí má větší efekt v rozvoji vytrvalosti
- větší efekt vysokohorského tréninku v rozvoji vytrvalosti má příprava v letních měsících než
  v zimních
- tréninkové zatížení je třeba přizpůsobit nadmořské výšce, nelze aplikovat zatížení o stejné intenzitě a
  objemu
- čím lepší aerobní základ sportovec má tím lépe snáší a větší efekt má vysokohorská příprava
- efekt vysokohorské přípravy v maximální míře se prokáže až po 16 dnech ukončení přípravy nebo
  také ihned v prvních dvou dnech

Literatura:
Optimiertes ausdauertraining Neuman/Pfútzner/Berbalk 1999