Triatlon
Vynechání nebo nedostatečné zahřátí v nejlepším případě vede k neuspokojivému výsledku, v horším případě ke vzniku zranění.
Nácvik efektivního zahřívání může vést ke zlepšení výkonu při závodu.
Porozumění tomu o čem správné zahřátí je a jak může napomoci zlepšení výkonu vás přesvědčí, abyste mu věnovali zaslouženou pozornost.
Důvodů k rozcvičení je několik:
Zatímco prvních 5 bodů je do jisté míry všem důvěrně známo, pojem jako kinetika VO2 může znít přinejmenším zvláštně.
Termín odkazuje na změnu využití O2 , která následuje po začátku cvičení.
Na začátku závodu dochází ke změně relativně klidného stavu v poměrně intenzivní aktivitu a to během několika vteřin. Tak náhlé zvýšení potřeby energie nemůže být vyrovnáno pouze pomocí aerobního metabolismu, na to je tento systém příliš pomalý. Tělo tedy využije jiný „anaerobní“ mechanismus přísunu energie. Rozdíl mezi celkovou potřebou energie a energii vzniklou na podkladě aerobního metabolismu je znám jako „kyslíkový dluh“. Čím vyšší je kyslíkový dluh, tím vyšší nároky jsou kladeny na přísun energie využitím anaerobních mechanismů, což má za následek zvýšení únavy.
Jak je tedy možné dosáhnout snížení kyslíkového dluhu, s ním spojeného vzniku únavy, ušetření glykogenu a celkového vylepšení výkonu? Ano, to vše lze zajistit správným rozcvičením se zahřátím.
Ale co to přesně je „správné rozcvičení“?
Je důležíté vědět, že zahřátí nesmí být příliš náročné a musí po něm vždy následovat dostatečná doba na regeneraci před závodem. Pokud tato pravidla nejsou dodržena, pro samotný závod to může být velmi škodlivé. Vhodným obdobím k experimentování s tím, co je pro každého z nás nejlepší může být „mimosezóna“. Jak tiché uličky tak crossové závody mohou být příležitostí k nastavení vlastních zahřívacích návyků.
