Za prvé - na čem ? Zde si musíme ujasnit, kam míříme. Jezdci – specialisté používají totiž rychlá kolečka, umožňující minimální tření jak v ložiscích, tak v kontaktu s tratí a tedy i rychlejší jízdu. Jde o speciální druh sportu pěstovaný mimo jiné i v dosti nelyžařských zemích, jakými jsou třeba Nizozemí, nebo Maďarsko. Lyžaři – běžci trénují záměrně na pomalejších kolečkách, protože z hlediska pozdějšího přechodu na sníh je jízda na nich podobnější - sníh není tak rychlý a technika jízdy na sněhu se podobá té na pomalejších kolečkách. Možná i z pohledu začátečníka na tomto druhu náčiní bude, alespoň zpočátku pomalejší jízda rozumnější J. Kovové hroty na hůlky můžeme použít buď klasické zimní, nebo speciální pro asfalt. V obou případech je ovšem nutné je čas od času přebrousit, aby nám při jízdě „neustřelovaly“. Boty nejspíš použijeme zimní a vázání buď přehodíme z lyží, nebo si pořídíme nové (klidně staro-nové). Zejména zpočátku se jistě budeme cítit bezpečněji, když si vezmeme chrániče kolen, loktů, případně rukavice a samozřejmě cyklistickou přilbu.

Další otázkou bude - kde ? Je jasné, že běžná rušná komunikace asi nebude to pravé. Je nutné vybrat si dráhu s kvalitním asfaltem, kde je provoz aut minimální, případně vůbec žádný. Nejlepší jsou samozřejmě uzavřené specializované okruhy, či tratě. Pokud tuto možnost nemáme, volíme co nejbezpečnější alternativu velmi málo frekventované komunikace pokud možno bez nepřehledných úseků. Co se týče profilu, zpočátku je samozřejmě lepší čistá rovina, ale nebojme se postupně pouštět do kopcovitějších tratí .Zde je hlavním omezujícím faktorem bezpečnost sjezdu, ten musí končit dlouhým dojezdem nebo protikopcem. Na „kolcích“ nezaplužíte a z vysoké rychlosti nezabrzdíte, proto je výběr tratí mimořádně důležitý. Na druhou stranu mírnější kopce (nahoru i dolů) dodávají tréninku intenzitu i záživnost.
Co se týká techniky, ta klasická je používaná méně. U lyžařů proto, že zde hrozí návyk na pevný odraz (kolečka se točí pouze vpřed), který potom na sněhu chybí a je třeba učit se lyžovat „znovu“. U triatlonistů se používá „bruslení“ (na kolečkových a potom i na normálních lyžích) ,ač se to možná nezdá, je technicky snazší a z hlediska triatlonu vhodněji zatěžuje organismus. Blíží se více cyklistice, jejíž trénink může být z klimatických důvodů na podzim a v zimě problematický, zatímco běhat se dá v podstatě pořád.



A teď samotný trénink. Zpočátku se budeme s kolečkovými lyžemi hlavně seznamovat. Z hlediska přípravy na další sezónu není teď kam spěchat a než získáme trochu jistoty, chvíli to trvá. Jednotlivé tréninky doporučujeme zatím dlouhé do jedné hodiny. Pokoušíme se postupně přiblížit se technice, kterou máme zvládnutou na lyžích a třeba se po několika trénincích (spíše desítkách tréninků) dostaneme v jistotě a rovnováze i dál a vytvoříme si půdu pro další zlepšení na sněhu. Základem je technika „2-1“ , čili  odraz pažemi na každý druhý odraz nohama. Používá se zejména do kopců a pro méně zkušené lyžaře je to vlastně jediný způsob jízdy. Ti zkušenější se v mírnějších úsecích pohybují způsobem „1 – 1“ -odraz pažemi na každý odraz nohama. Ten klade větší nároky na rovnováhu a v případě , že takto vyjíždíme i mírné kopce, také na sílu. Ale když ho zvládneme , pojedeme rychleji. Pro zvládnutí rovnováhy je dobré trénovat jízdu bez hůlek s co nejdelším skluzem na jedné lyži a pažemi simulovat pohyb, jako bychom v nich hůlky měli. Chceme- li si pořádně zaposilovat paže a břicho, zařadíme do tréninku také jízdu do mírného kopce soupaž.

Takže jakási vzorová tréninková jednotka borce,který má už základy trochu zažité by mohla vypadat třeba takto :

10- 15 min. volnější rozježdění
5 svižnějších rovinek (80% úsilí)
3x 50m soupaž do mírného kopce
10- 15 min. trénink techniky bez hůlek
15 min. souvislá jízda na 60 – 70 %
3x 50m soupaž do mírného kopce
5- 10 min. lehké vyjetí

Nebojte, to je jen začátek, příště přitvrdíme

Hodně zdaru  a zatím to nikam nehoňte, sezóna 2008 je přece jen dost daleko!