Zahraničí

Tak to mám za sebou - závod, kde se rozdalo nejvíce peněz v historii  olympijského triatlonu. Po příletu do West Des Moines v Iowě jsem si říkal jak asi budu závodit, když zde panovala teplota přes 40stupňů Celsia. Naštěstí v den závodu se počasí umírnilo na 32 a to už evropská těla znají

Závod byl neskutečně krásně připraven, a to nejen v místě startu. Například nám bylo skrze organizátory přinešeno 12litrů vody a race package až do pokoje na hotel, pasta party čítala velké množství jídla, ale i jakkéhokoliv pití a transfery mezi jednotlivými místy fungují na přání... V místě startu pak vyrostla cca50m dlouhá tribuna a depo se proměnilo v jakýsi stadion, kde jsme byli jako lovná zvěř.

Plavalo se v jezeře Blue Haron lake, které má 29,4C (takže bez neoprenu ), když plavání mělo dva okruhy s přeběhem 200m a podobně dlouhým výběhem do depa. Kolo bylo na 8okruzích, téměř rovina ale spousty zatáček v okolí depa a běh byl 4 okruhy, kde nebylo převýšení.

Před závodem jsem se hodně bál, zdali již moje plavecká forma zaznamenala nějký nárůst či nikoliv a po startu to napálil. Jaký bylo moje udivení, když jsem po prvním kole vylézel na 8.místě po boku Froda nebo Whitfielda. V druhém kole už mě začlo trochu docházet a hlavně výběh do depa nebyl ideální. Vlastní nekoncentrovaností jsem tak ztratil kontakt s prvním balíkem při výjezdu z depa (společě se mnou takto dopadl i Docherty,chudák) Ale naštěstí motorky typu Kemper, Clark, Fleischman a další, kteří byli v druhém balíku, nás hned posbírali a začlo peklo.

Takhle jsem si jí na kole asi ještě neprásknul. Naštěstí v půlce cyklistické části jsme první balík dojeli, ale pro mě závod skončil-měl jsem budík přetočenej nejméně dvakrát.. Zpomalení tempa využila dvojce Reed a Hayes, kteří se pustili do nástupu a do depa přijeli snad s minutovým náskokem, když nejrychlejší běžci byli schovaní v velkém balíku. Běh pro mě znamenal jen bojování o co nejlepší umístění (což znamenalo boj o slušné peníze) Bohužel v třetím kole mě zcela ztuhly nohy a ztratil jsem tak šanci bojovat o první 20,ale i tak jsem maximálně spokojenej. Hlavně jsem rád, že to plavání se konečně lepší. Nutno podotknout, že finiš o 200 000dolarů stál za to. Když do cílové rovinky přiletěla čtveřice Gemmel, Kahlefeld, Frodeno a Whitfield nikdo nevěděl kolik síly se v nich bere.

Ztrhující finiš pro sebe rozhodl posledně jmenovaný, když o druhém a třetím místě rozhodovali podle fotofiniše snad půl hodiny. Vítěze pak čekalo nepříjemné překvapení (ostatně jako nás všechny), že peníze byly ještě bez daně, která je v Iowě 30% - taky by se mi nechtělo darovat 60tis dolarů

Závodům zdar a snad se zadaří na Evropě - udělám pro to maximum!

Přemek Švarc

archív