Trochu netradičně začal nový rok pro tři české triatlonistky Lucku Zelenkovou, Janu Jirouškovou a Terezu Macel. Místo Silvestrovských oslav jsme již 1.1. 2004 odletěly do 1,5 milionového brazilského města Santos, ležícího asi 100 km od Sao Paula. Byly jsme pozvány managerem Helio Takaiem na Woman Fast Triathlon. Byl to již 5. ročník závodu a to, že jsme se ho mohly zúčastnit, je hlavně zásluhou Terezy Macel, která zde startovala v loňském roce. Závod se jel jako soutěž tříčlenných týmů a kromě nás se ho zúčastnily ještě triatlonistky z Japonska, Kanady, USA, JAR a samozřejmě domácí Brazilky, které byly velkými favoritkami závodu.

Tratě byly pro nás velmi netradiční, závodilo se na vzdálenostech 0,2km – 4km - 1,2km. Každý závod se jel jako soutěž jednotlivců, za umístění v cíly se rozdávaly body (1.místo=18bodů…18. místo=1.bod), které se poté sčítaly všem třem členkám do soutěže týmů. Mezi jednotlivými etapami byla 15ti minutová pauza.

Závod se jel v neděli 4. ledna za velmi příjemného počasí. Teplota vzduchu se pohybovala okolo 30 stupňů Celsia a  teplota moře, ve kterém se odehrávala plavecká část byla 27˚C. Tratě byly plně uzavřené a situované přímo na části hlavní silnice. Plavání předcházel poměrně dlouhý náběh do vody, poté následoval jeden krátký okruh a rychlé depo. Podmínkou bylo nazutí cyklistických treter v prvním ze sedmi 600m dlouhých cyklistických okruhů. Pak již jen zběsilý běh na nepatrně zkráceném cyklistickém okruhu a cíl před tribunami plnými brazilských fanoušků. V pauze mezi jednotlivými závody jsme se stihly tak akorát osvěžit připravenou vodou nebo iontovým nápojem, dát si za krk nachystané pytlíky s ledem, ochladit se v ledovém bazénku a rychle nachystat věci na další sprint triatlon. Pak už jen lehce vyplavat a znovu se postavit na start.

Suverénkami závodu se staly domácí Brazilky se třemi závodnicemi z první světové dvacítky, na druhém místě skončily Kanaďanky. My jsme až do úplného závěru bojovaly s triatlonistkami z Japonska o třetí příčku. Bohužel tento tým byl nakonec kousek lepší a na nás zbyla nepopulární „bramborová“ medaile.

I tak jsme ale získaly skvělou zkušenost a přivezly jsme si spoustu zážitků. Mezi ty největší patří ten, jak byl závod zorganizován. Již od příletu o nás bylo dokonale postaráno a neustále jsme byly doprovázeny televizním štábem. Žádným problémem nebylo ani uzavření cyklistické tratě den před závodem, poté co jsme projevily zájem si jí vyzkoušet. Závod byl přenášen živě brazilskou televizí a sledovanost se pohybovala mezi pro nás nepředstavitelnými 10,5 – 12 milióny diváků..

Toto vše nás velmi motivovalo, nejen že jsme si užily spoustu legrace a zábavy, poznaly nové přátele, ale hlavně jsme dostaly po takto skvěle zorganizovaném závodě velkou chuť do tréninku.