Vlastně se nic nestalo. Český svaz triatlonu svolal na sobotu 12. listopadu 2005 pamětníky začátků Českého potažmo Československého triatlonu. Před dvacetipěti  roky kluci z Přední Hluboké, Tomáš Karlík, Jarda Bednář a Emil Šebele inspirováni článkem Zdeňka Valenty „Agonie železných mužů“ z páteční přílohy Československého sportu ze 17. srpna 1979 pozvali 21. 6. 1980 své  kamarády od vody  a absolvovali triatlon první nejen na území bývalého Československa, ale celé Evropy. Aby tomu nebylo málo. Jan Závora 30. srpna téhož roku se svými přáteli z běžkařské Jizerky inspirováni tentokrát severskými klasiky uspořádal první veřejný triatlon opět nejen v Československu, ale i v  Evropě. Zatímco Honza Závora tragicky zahynul a „Cesty železných mužů a zlatých žen“ zůstaly u tří ročníků, Triatlon v Přední Hluboké se konal letos po dvacáté šesté. Česko tak vlastní hned dva první triatlony v Evropě. Dosti důvodů takovou událost po čtvrt století oslavit. V případě ČSTT ovšem zůstalo jen u pozvání k oslavám. Čtrnáct dní před termínem ČSTT oslavu odvolal! Prý nejsou peníze!
Důvody finančního nedostatku si můžete přečíst na svazových stránkách.

Navrhl jsem tedy, aby v náhradním, například v prosincovém termínu,  vyzval svaz ke spoluúčasti. Bylo mi řečeno, že by si tím „velice naběhli“. Přiznám se, že jsem neporozuměl. Absolvoval jsem řadu různých maturitních setkání a vždy jsme se účastnili v hojném počtu a veškeré výdaje jsme si hradili sami. Čím se liší maturitní sjezd gymnasia  od sjezdu triatlonových maturantů? Možná, že se mýlím, ale pochybuji, že by se našel někdo z těch kteří s triatlonem v Československu začínali a nepřijel jen kvůli tomu, že by si musel zaplatit večeři. To co v našem maturitním ročníku řadu let organizovala spolužačka Vlasta by zůstalo na sekretariátu ČSST. Zamluvit hospodu, pozvat účastníky, několik proslovů a volná zábava. Rozhodně by pamětníci takovouto snahu ocenili více než řešení, se kterým vyrukoval ČSST.
Konec konců se ale opravdu  nic nestalo, vždyť: „Výbor nezaznamenal žádné hlasité reakce.“ Vojta Hec, náš první havajský Ironman,  se v Göteborgu o stornu oslavy dozvěděl, když „nastupoval do letadla“. Oslavili jsme tedy dvacet pět let triatlonu ve dvou  a já jsem Vojtovi tlumočil slova funkcionářů, kterým je jeho letenky (cca 2000 Kč) opravdu líto. Docela bych výboru přál slyšet jeho reakci. Byla nejen hlasitá, ale i jadrná. Druhý den při Velké Kunratické, jsem potkal další potenciální slavitelé Petra Šlechtu (nebyl pozván!?), Mirka Šachtu (nebyl pozván), Pepu Štěpána (nepozván), řadu kamarádů z Přední Hluboké, kterým bylo srdečně jedno, že se oslava v sobotu nekonala. Dál budou jezdit první červencovou sobotu na samotu u lesa a budou svádět bratrovražedné boje na obou březích Vltavy.

Dovolím si výboru připomenout, že Vojtovi Hecovi je 76 roků a Standovi Podzimkovi dokonce 78 roků!

DaCosta Kaufman, americký historik, říká: „Když nevíte odkud jste, tak nemůžete ani vědět, kam můžete dojít.“
„Nezní Vám páni výboři v uších? Alespoň trochu?“