Sportovní psychologie

Zkoušel jsem nohu narvat do boty a alespoň šlapat na kole, ale nejde to. Celý nesvůj hledám aspoň malé činky, „kdo mi je zase ukradl, sakra,“ křičím na svou ženu, která se snažila tiše proklouznout kolem mě…

Znáte tenhle příběh. To je závislost na cvičení. Opravdu existuje a je středem zájmu sportovních psychologů.

Oběti
O závislosti na cvičení se nejčastěji hovoří v souvislosti s běžci a plavci – vytrvalostními sportovci, provozujícími monotónní, dlouhotrvající aktivity. Ohroženější jsou sportovci s delší dobou aktivního sportování, preferující delší závody a podstupující vyšší tréninkové dávky.

Příznaky
Hlavním příznakem je nutkavá potřeba cvičit, a to čím dál víc. Sportovec není schopen změnit nebo přerušit trénink ani při zdravotních problémech (i daleko závažnějších než je podvrtnutý kotník). Sport se stává hlavním zájmem, zdrojem veškeré radosti. Dochází ke zvyšování tréninkových dávek až na hranici únosnosti, vzrůstá pravděpodobnost zranění či onemocnění. Při nuceném „přerušení“ se dostavují abstinenční příznaky – nervozita, rozlada, nevolnost…

Anorexie
Poruchy příjmu potravy se často k závislosti na cvičení připojují ve formě anorexie – ztráty chuti k jídlu a extrémního hubnutí. Může nastat i opačný případ: u sportovce, který chce zhubnout a málo jí, se může vyvinout navíc i závislost na cvičení. Existuje pro to vědecký termín: fenomén aktivitou podmíněné anorexie. Byl zkoumán na zvířatech. Skupina krys, která dostávala méně potravy než ostatní, začala vyvíjet daleko větší aktivitu na běhacích bubnech, ke kterým měly všechny přístup