Jak se dařilo na Powerman Malaysia? Utrpěla jsem jedno z nejpřekvapivějších, ale současně jedno z nejjednodušších vítězství. Na startu sice bylo jen jedno velké jméno z bezhákového delšího triatlonu/duatlonu (Rebecca Preston, ale ta se navíc letos vrátila k „normální“ práci na částečný úvazek), na druhou stranu od letního zranění kromě závodů netrénuji v běhu žádnou kvalitu (necháme to raději až na další sezónu) a taky jsem ve startovním poli Elite jediná jela na běžném silničním kole bez dlouhých aerobars, vysokých ráfků nebo disku, aerodynamických lahví a dalších srandiček. Ale závod se vyvinul tak, že soupeřky postupně ubývaly a druhý běh jsem užběžela sama. Prostě mi to sedlo, dokonce jsem od pořadatelů dostala bonus za to, že jsem v celkovém pořadí bez rozdílu pohlaví byla sedmá nebo osmá, nevím přesně.
Veřejným tajemstvím jsou tvé špatné vztahy s koordinátorem krátkého triatlonu. Nabízí se otázka, jestli nezvažuješ přechod na delší bezhákové distance? Nikdy neříkej nikdy, ale na delší triatlony/duatlony asi nemám potřebnou specifickou mentalitu. Upřímně řečeno, i při tomto Powermanu trvajícím jen něco přes tři hodiny jsem se ve srovnání s dynamičtějším krátkým dost nudila. Hlavně na kole, bez jakýchkoliv nástupů, bez chvil jízdy „na šrot“. Nebo druhý běh – stejných 10 závěrečných kilometrů jako u krátkýho, ale proti němu to bylo jen ploužení se mezi občerstvovačkami. A to jsem měla pátý nejlepší čas celkově, tedy i při započítání mužů. Suma sumárum, tři až čtyři hodiny vydržet – pokud možno – v jednom tempu... dokud budu mít nějaké šance v krátkém, tak dlouhé nejsou nic pro mne:-)
Čekají tě ještě nějaké závody nebo už si dáš pauzu? Ještě tady v Asii využiji pozvání na mistrovství Asie v duatlonu. A vypadá to tak, že se sem vrátím ještě v prosinci, protože trenér/manažer právě vyjednává podmínky startu na jednom závodu „Pro-série“ (asi nechtějí mít příliš společného s ITU :-) ) a vypadá to hodně nadějně... Pak si dám pauzu a budu čekat, jestli mě skolí mexická chřipka a kolik přiberu přes Vánoce...
