S jakými cíli vstupujete do nadcházejícího období?

Dva roky jsme se snažili nastavit nové principy řízení a obnovit mechanismy, které zaručují kvalitní série závodů. V našem aktuálním programu je nastolit řád v přípravě mládeže a vyladit fungování reprezentace České republiky. Delegáti valné hromady naši filosofii znali a celému týmu, který byl navržený, dali zelenou.

Ve vedení triatlonu jste již pracoval v minulosti. Víte, kde ho tlačí bota?
Je třeba nastavit prorůstové procesy a udržovat je v linii, protože před dvěma roky jsme přebírali naprosto nefunkční systém. Zřízením Rady ČTA jako dozorového orgánu jsme na valné hromadě završili transformační proces řízení českého triatlonu. Jedná se o to, že v Radě ČTA má například svého člena i zástupce našeho hlavního partnera - firma Novell. Rada v novém složení Michal Kočař, Lenka Kovářová, Tomáš Petr, Aleš Kučera a Jaromír Horák mě na svém prvním jednání pověřila exekutivním řízením České triatlonové asociace. Rada tak bude činná zejména jako dozorový orgán a bude zasedat jen jednou za kvartál.

Kde očekáváte viditelné výsledky?
Už nyní správně běží řada činností, resp. rolí, které tyto činnosti zastávají. Například v oblasti obchodu a marketingu jsou a budou poskytovány zcela nové služby našim klubům a sportovcům. Nových rolí je v novém organizačním schéma asi deset.

Triatlon není příliš vidět v médiích, plánujete něco změnit v této oblasti?
Ideální stav je závislý na finančních možnostech. Zatím máme funkční zpravodajství ze všech pohárových akcí a oficiální komunikační stránku na webu našeho hlavního mediálního partnera, společnosti Economia, na www.iHNed.cz. V současné době jednáme s jedním velkým vydavatelem o mediálním partnerství v oblasti časopisu pro mládež.

Jak se daří přivádět k triatlonu mládež, která by jednou měla nahradit dnešní reprezentační garnituru?
V současné době nám konkuruje řada populárních sportovních odvětví jako je golf, tenis, hokej. Nic proti těmto sportům, ale my s naší poctivou kombinací plavání, kola a běhu, která je náročná na trénink a vyžaduje velkou disciplínu a vůli, máme pozici přirozeně těžší. Na druhou stranu jsme zahájili spolupráci s Asociací školních sportovních klubů a díky projektu Triatlon do škol se budeme snažit oslovovat děti a jejich rodiče. Vedle toho se snažíme některým našim obchodním partnerům prodat právě projekty, které jsou zaměřeny na motivaci rodičů a jejich dětí, aby si vyzkoušeli triatlonovou nebo alespoň aquatlonovou (plavání-běh) kombinaci.

Jak vypadá situace s mládeží v praxi?
Díky pořadatelům jsme zajistili, že do programu všech závodů Českého poháru jsou zařazeny dětské kategorie od osmi let. Jejich výsledky se počítají do rodinných týmů dohromady s dospělými, což má velký ohlas v aquatlonu i triatlonu. Domnívám se, že brzy budeme schopní převést tuto filozofii na krajskou úroveň. V té chvíli budeme mít tolik závodů, že se množina závodníků natolik zvětší, že bude možné s větším úspěchem vyhledávat talenty. O to se snažíme samozřejmě i v dnešním systému, ale ta množina není tak veliká, abychom mohli být spokojení.

Jak se díváte na fungování české reprezentace a její výsledky ve srovnání s vyspělými triatlonovými zeměmi?
Výsledky z hlediska světových poměrů jsou pro Českou republiku úžasné, protože jsme malá země, která nemá moře a pro trénink triatlonu příliš výhodné klimatické podmínky. Přesto jsme na londýnské olympiádě obsadili plný počet míst. To se většině zemí nepodařilo, takže z tohoto pohledu musím být spokojený. Samozřejmě není malých cílů, a proto se připravuje projekt, který by měl zajistit ještě lepší vyladění závodníků pro olympijské Rio de Janeiro 2016.

Co si pod tím lze představit?
Jde o to, aby naši elitní triatlonisté měli takové možnosti, aby mohli objet důležité závody Světové série a na nich mohli v nejtěžší konkurenci získávat zkušenosti. Dosud jsme neměli tolik prostředků, abychom jim to mohli umožnit. Nyní se to zlepší hlavně díky spolupráci se společností Novell, která nám pomůže s financováním reprezentace.

Kolem peněz se točí celý svět. Někteří starší závodníci poukazují na skutečnost, že před patnácti roky bral vítěz závodu Českého poháru víc než trojnásobně větší prémie než dnes. Není v tom příčina určité stagnace triatlonu?
Dnešek se nedá s tímto obdobím absolutně srovnávat. V té době jsem pracoval na svazu jako předseda technické komise a byl jsem u vzniku tehdejšího systému, který však stavěl pouze na kategorii dospělých. Tehdy nebyla ve světě i doma tak silná konkurence, a to srovnávání s historií je podle mě trochu nefér. Navíc tehdy bylo z řady důvodů mnohem jednodušší sehnat peníze od sponzorů. Dneska musíme přijít za potenciálním partnerem s něčím, co je pro něj nejen filosoficky přijatelné a marketingově zajímavé, ale i co mu přinese nový byznys. Není to jen o tom, jestli se někde vyvěsí plakát.

Vedení České triatlonové asociace lze do dalšího cyklu popřát na všech „frontách“ hlavně hodně úspěchů.