Triatlon
Zdravím všechny čtenáře triatleta a S3R
Rád bych napsal svůj názor pořadatele na téma startovné v duchu odpovědi
adresované přímo panu Sedláčkovi.
Tento článek vznikl částečně jako reakce Jiřího Horkého (pořadatel Czechmana) na příspěvek, který naší redakci zaslal Jiří Sedláček - Proč pořád tolerujeme chamtivost pořadatelů
Musím přiznat, že jsem názor pana Sedláčka musel chvíli rozdýchat. S reakcí
tohoto typu a této kadence jsem se ještě nesetkal. Bez nároku kohokoli
přesvědčit zkusím popsat několik faktů a mýtů o pořádání triatlonu v
Čechách.
Startovné. Dle mého jde o překlad podílu závodníka na tom, že může
provozovat svoji obživu či zálibu.
Myslím si, že tak to má být. A čím nákladnější akce, tím vyšší spoluúčast.
Tento princip funguje naprosto běžně. Kina, koncerty, vstupenky na sportovní
akce a třeba i startovné na závodech. V Čechách i venku.
Sponzoři. Snažíme se je sehnat. Leckdy to dokonce vypadá, že jich máme
mnoho. Otázkou je, kolik prostředků od nich vlatně máme. Můžete se zeptat,
proč jim tedy děláte takovou reklamu? Protože by za rok nemuseli dát nic!
Fakt je ten, že myslet si, že přijdu za někým s projektem na světový pohár a
ten si sedne na zadek, je hloupost. Dle mých vlastních zkušeností není o
triatlon opravdu tak obrovský zájem, jak se někdy sami sobě snažíme
namluvit. Víme kolik diváků chodí na závody a jak často je triatlon v
televizi. A když je, tak díky osobní aktivitě jednotlivců. A to sponzory
zajímá. Při odpovědi na otázku: "Kolik tisíc diváků se přijede podívat na
závod", jsem se trochu zakoktal.
Pořadatelé. Viděl bych tak tři skupiny těchto dobrodruhů. Ty co se tím snaží
živit opravdu. Zcela jistě by mi na ně stačila při počítání jedna ruka.
Snaží se to dělat jako každé jiné podnikání, ale ty bezesné noci (neb na tom
stojí obživa celé rodiny) jim nezávidím. Pak skupina těch, kteří to
pytlíkují tak nějak napůl jako já a dost často si říkají, jestli to má
opravdu cenu. A ti třetí, kteří to dělají večer po práci a na úkor sebe
samých a svých rodin. Jak je to výnosné, uklidňující a pohodové počínání
dokladuje úbytek pořadatelů v kotlině české.
Náklady. Když jsem před 13 lety začal pořádat první závody, šlo to tak
trochu jinak. Povolení málo či žádná, doktor kamarád ve vlastním žigulíku,
výsledky na koleně do 14 dnů, cíl barvou na zemi, bandaska s čajem a sranda.
Doba se mění. Plná uzávěra
záchránáři, zapůjčení zábran, stanů, postarat se o stovku pořadatelů, zdroj
vody uprostřed pustiny, dotatečné přívody elektřiny, ozvučení, atd, atd. Ten
závod se připravuje celý rok a přitom se protelefonuje a na benzínu projede
hezkých pár tisíc. Zatím nevím co závod světové série přinese do budoucna.
Vím ale, že plná třetina rozpočtu padne na ceny, licenci ITU a návštěvu
komisaře z velkého světa.
analogie je i u pořadatelů. Všechno 3x. A pokud se ta zábava jednou bude
jmenovat mistrovství světa či ironman, tak tomu bude přizpůsobeno i
startovné. A tady nastoupí ten tržní mechanismus. Závodníci buď přijedou či
nepřijedou. Pokud přijedou, tak se bude závodit i v dalších letech, pokud
ne, tak se nebude závodit vůbec.
Návrat na louku u vody s tatrankou a startovným za stovku už asi není
reálný. Protože bez těch všech povolení, uzávěr a výpůjček to už dnes dělat
nelze. A doktora v žigulíku už taky neseženu.
Dost! Nenapsal jsem asi všechno co jsem chtěl, ale i tak je toho dost.
Trochu samolibě děkuji všem pořadatelům, kteří "to" pořád ještě dělají i
když je jim z různých důvodů často spíláno a přeji jim aby vydrželi co
nejdéle. Až jednou tuzemský pořadatel vyhyne, tak vyrazíme do ciziny, kde si
závodníci výrazně víc platí za možnost si zazávodit.
Mějte se hezky a ty, kteří mé snažení o pokus vyrazit s Czechmanem do světa
podporují, zvu do Sadské.
Počítejte ale s tím, že ten závod bude lepší jen o tři stovky než vloni :-).
Ahoj. Jirka Horký.
