Petro, v prvé řadě se pojďme věnovat Olympiádě, byla to tvá druhá účast pod pěti kruhy. Jak na Paříš budeš vzpomínat?

Na Paříž budu vzpomínat především v dobrém. Už jen ta cesta, která k tomu vedla, byla úžasná. Účast na olympiádě v Tokiu pro mě znamenala splnit si dětský sen. Na další Hry už jsem se chtěla připravit úplně nejlépe, jak to půjde s vizí atakovat ty nejvyšší příčky. I proto jsem se rozhodla začít trénovat pod nejúspěšnějším trenérem v historii olympijského triatlonu, kterým je Brett Sutton. Začátky nebyly snadné, tělo reagovalo různě, stále mě něco bolelo. Přesto šla moje výkonnost rapidně nahoru a podařilo se mi vyhrát dobře obsazený závod SP ve Španělsku. Čtrnáct dní na to jsem se zapletla do hromadného pádu a přetrhala si vazy v rameni, což bohuzel muj progres rapidně zpomalilo. Brett mezitim podepsal smlouvu s Čínou a mě naše spolupráce přestala dávat smysl. Víc jak na rok se naše cesty rozešly. Teprve až když byla moje nominace do Paříže jistá, jsem se rozhodla Bretta znovu oslovit. Měli jsme 2 měsíce k tomu mě dostat do lepší formy. Právě tyto dva měsíce strávené z velké části ve Sv. Mořici zůstanou nezapomenutelnými, protože bych v životě nevěřila, co všechno moje tělo dokáže. Závod v Paříži sice nedopadl, podle mých představ a konečné umístění je zklamáním. Mě však hřeje pocit toho, že jsem pro to udělala maximum a trenér mě v cíli pochválil. Přes velkou nepřízeň osudu – nevýhodné startovní pozice, nemožnost slyšet startovní výstřel, 15 sek penalizace, ztráta skupiny z důvodu pádu soupeřek přede mnou, jsem to nevzdala a bojovala až do konce.

Zmínila jsi trenéra Brett Suttona, v čem se jeho přístup k tréninku liší od jiných trenérů?

Zní to neskutečně, ale Brett svou prací prostě žije a je na telefonu celý den. Takže není výjimka, že si za den napíšeme třeba 10 zpráv a to nejsem jediná, koho trénuje. Ideální je to však, když mě může vidět tak, jak to bylo ty 2 měsíce v Mořici. Tam to fungovalo tak, že jsem ráno přišla na trénink a podle toho, jak jsem trénink zvládla, jsme se rozhodli, co bude dál. To, co mi taky moc vyhovuje, je střídání běžeckých a cyklistických dnů. Což znamená, že běhame/jezdíme na kole každý druhý den. Nebo posilovna a protahování u Bretta neexistuje. Odlišností by se našlo určitě o dost víc. Takhle to vypadá dost vytržené z kontextu, ale vše dává smysl. V neposlední řadě bych chtěla zmínit, že Bretta nezajímá pouze tělo, ale také mysl. Péče o psychiku a změna nastavení mysli jsou klíčem k úspěchu.

 jasné, že Tokyo bylo velmi poznamenáno opatřením vůči C-19, ale když zkusíš srovnat Paris-Tokyo, který z těchto dvou pořadatelů vzejde jako vítěz?

Myslím, že oproti Paříži v Tokyu všechno klapalo, jak mělo. Sportovci pro ně byli hlavní prioritou. V Paříži byla na prvním místě sledovanost, show, diváci a potom až sportovci. Už jenom částka 8mil dolarů, kterou měl dostat rapper Snopp Dogg za zvýšení sledovanosti olympiády je úplně mimo chápání. Z nás sportovců se stali loutky v divadle. Doba se mění a obojí má svoje pro i proti. Divácká kulisa na sportovištich v Paříži byla neskutečná. Je to něco, na co jen tak dlouho nezapomenu.

O víkendu jsi závodila na domácí půdě na IRONMAN 70.3 Hradec Králové a hned z toho bylo vítězství, kdy se zrodila myšlenka startu právě zde?

Myšlenku zkusit si zajet půlku už jsem měla poměrně dlouho, protože jsem viděla, jak dobře to zvládají kombinovat ostatní holky ze skupiny. Vždyť Julie Derron (stříbrná medailistka v Paříži) absolvovala 2 půlky během posledních 10 týdnu před OH. Další motivací bylo to, že jsem nechtěla nechat ženskou pro kategorii bez české účasti, když Barča Besperat náhle vypadla. Definitivní rozhodnutí postavit se na start v Hradci padlo až po závodě v Paříži.

Není výjimkou, že triatlonisté z krátkého triatlonu se umí prosadit na půlce, jak ty vnímáš tuto distanci? Vyhovovala ti délka a intenzita převážně rovnoměrného tempa?

Přesně tak. Z Plavání ani běhu jsme strach neměla. Největší respekt mi dělala cyklistika, která trvá nejdéle. Navíc trať v Hradci nebyla moc kopcovita, což nahrávalo cyklistickým speciálům. Já jsem věděla, že pojedu na klasickém silničním kole. Naštěstí jsem si dokázala vypracovat dostatečný náskok na plavání, na kole jsem čekala až mě holky dojedou. Podařilo se to pouze Britce 20km před druhým depem. Na běhu jsem si věřila. Nechtěla jsem to přepálit. Připadalo mi, že běžím dost pomalu, ale náskok narůstal a síly naštěstí neubívaly.

Jak jsi zvládla závod po nutriční a taktické stránce? Přeci jen je to alchymie, který vyžaduje značný trénink.

Snad Tě nezklamu, ale já v tom zas takovou alchymii neviděla. Věděla jsem, že musím dostatečně pít, protože to je něco, co mi moc nejde. Takže jsem najela na rytmus, že budu prostě každých 8 min občerstvovat – pít nebo jíst. V jednom bidonu jsem měla rozpuštěné 2 gely (70g) a v druhém jsem měla slabší ionťak a ve třetím vodu se solí. Navíc jsem během cyklistiky snědla jednu tyčinku FlapJack. Na běhu už mi stačilo se spíš jen chladit polévat, trochu pít a sníst dvě půlky banánu.

 Podobnou cestou jako ty se vydala i Radka Kahlefldt, z olympioničky na Havaj. Můžeme očekávat, že i havajský IRONMAN bude něco, kde bys ráda startovala?

Těžko říct. Mnohem reálnější je pro mě představa, že bych se chtěla kvalifikovat na LOH Los Angeles 2028. Krátký triatlon pro mě zůstává hlavní prioritou. Což však není něco, co by mě mělo omezovat v účasti na závodech v dlouhém triatlonu.

 Na jakých závodech Tě ještě letos můžeme potkat?

Moc se těším na závod SP v triatlonu v Karlových Varech a na ME v olympijském triatlonu na konci září ve Vichy.