Jaké dojmy si odvážíš z nedávného závodu Ironman Cozumel v Mexiku?

Převládá pocit typu 'všechna ta dřina nakonec nebyla zbytečná'. Jinak jsem realista a vím, že jsem měl štěstí - konkurence nebyla tak silná jako v ostatních kategoriích.

Takže převládá radost nad únavou organismu?

Radost je rozhodně větší než únava, i když ta je na první pohled asi viditelnější..

Proč jsi vyrazil za bojem o havajský slot zrovna do Mexika? Domácí sezona je dávno minulostí a počasí v Čechách nikterak nenahrává kvalitní přípravě venku..

Vrcholem této sezony měl byt IM v Hamburku, kde jsem ovšem skončil v Age group až osmý a především jsem vnitřně cítil, že jsem měl na víc. A jak to tak bývá, nenaplněné ambice jsou tím nejlepším motorem. Tedy již týden na to jsem měl zaplacené startovné v Mexiku. Společně s mým dlouholetým kamarádem Lukášem (více o něm dále) jsme hledali spíše rychlejší závod, který bychom mohli zároveň pojmout jako dovolenou a tato lokalita nás oba zaujala.

Jak ses chystal?

Jelikož byl Cozumel třetím závodem sezony, nezačínal jsem od nuly a po odpočinkovém pohamburkovém týdnu jsem se vrhl do 'práce'. V srpnu jsem si dal za cíl postupně se vrátit na předhamburkové objemy, abych pak mohl další dva a půl měsíce pracovat na intenzitě. Nutno říci, že jsem učinil i několik tréninkových úprav, aby byla šance na lepší výsledek. Takový můj typický týden naplno pak zahrnuje 3 plavecké, 4 cyklistické, 4 běžecké a 2 kondiční (posilovna) tréninky, které jsou zaměřené od základní vytrvalosti až po budování anaerobních schopností. V součtu to dělá alespoň 20 hodin. Toto téma by dalo na celý článek, takže zde raději skončím..

Jak se pro tebe závod vyvíjel od startu do cílové rovinky?

Jelikož mě a Lukáše přiletěla podpořit jeho rodina (možná o trochu více fandili jemu..), měl jsem díky nim v průběhu závodu přehled o tom, jak na tom jsem v rámci mé Age group. Po plavání mi to bylo víceméně ještě jedno, jelikož je to moje nejslabší disciplína a věděl jsem, že můj čas teprve přijde. Nicméně 14.místo v kategorii nebylo špatné. Na kole jsem si polepšil o 7 míst a to samé se mi povedlo i v mé nejsilnější disciplíně - běhu. Po prvních sedmi kilometrech jsem byl šestý, tedy stále hodně daleko od mého cíle, nicméně jsem pokračoval ve strojovém tempu. Když mi bylo těsně před 28.km řečeno, že jsem druhý a konkurence běží o minutu na km pomaleji, věděl jsem, že už si to mohu pokazit jedině já sám (sloty do Kony byly 2). První měl snad půl hodiny náskok díky fantastickému plavání a kolu, čili nemělo smysl se snažit zrychlovat a zbytečně tak riskovat ve vedru, které panovalo. Když jsem pak asi hodinu po doběhnuti do cíle zjistil, že jsem svoji kategorii nakonec vyhrál, tak to už byl jen příjemný bonus navíc.

Nejrychlejší český Ironman Tomáš Řenč musel v tomto závodě hodně zabojovat a v cíli byl hodně vyčerpaný. Přišla i na tebe výraznější krize? Jak ses s ní popasoval?

Nechal jsem se trochu rozhodit hned na začátku plavání, kdy mi hodinky po 1.km ukazovaly čas 21:20. V ten moment jsem si říkal, že toto asi nebude můj závod. Naštěstí za to mohla jen GPS, jak jsem po doplavání zjistil. Žádná velká krize jinak neproběhla. Spíše jen můj pravidelný mentální boj na kole, kdy se mi zkrátka jede lépe, když už mám alespoň 100 km za sebou. Jednou či dvakrát jsem sice polevil v tempu, ale jen krátkodobě. Při běhu jsem pak doplatil na to, že jsem měl příliš těsné závodní boty a dobíhal tak v bolestech s mrtvým nehtem na palci. Ovšem nic co by trochu adrenalinu nespravilo. Mé krize jsou častěji spíše záchodového charakteru.

Co ti prolétlo hlavou, když jsi uviděl cílovou bránu?

Jednak to, že mám slot na Konu, a pak to, abych nezapomněl stopnout hodinky, zvednout ruce a vítězoslavně se usmát kvůli cílové fotografii..

Co pro tebe znamená fakt, že máš v kapse slot na IM Hawaii 2020?

Možná někoho naštvu, ale o Havaji jsem začal reálně přemýšlet až letos v červnu po Czechmanovi. Toho jsem dal za 4:34 a má tehdejší kalkulace byla přímočará - když zvládneš dvojnásobnou vzdálenost za dvojnásobný čas, tak by z toho někde mohl být slot. Znělo to jednoduše..V každém případě si toho strašně moc cením a vím, že taková příležitost již znovu přijít nemusí. Svůj první IM suvenýr' si plánuji pořídit právě až na Havaji jako odměnu.

Kdy a jak jsi začal s triatlonem?

Triatlonu se věnuji od roku 2016 a přivedl mě k němu můj skvělý kamarád Lukáš Odstrčil (věřím, že i o něm v budoucnu uslyšíme). On s IM začínal již v 18ti letech a dlouhých 6 let mu trvalo, než mě přesvědčil alespoň přijet na jeden závod fandit. To byla tehdy v roce 2015 velká chyba a Lukáš moc dobře věděl, že mě 'dostal'. Rok na to jsem si tedy zkusil první triatlon - poloviční IM v St. Poltenu. Dokončil jsem, ale v cíli jsem měl celkem jasně černo před očima..Na tomto závodě jsem poprvé potkal Pavla Petráska, přes kterého mi shodou okolnosti byl domluven transport neoprenu na půjčení. Navzdory tomuto prvotnímu triatlonovému vyčerpání jsem věděl, že full IM mě nemine. Abych to zkrátil, stalo se tak v Klagenfurtu ve 2017. Sezonu 2018 jsem musel vynechat kvůli zranění, abych se letos vrátil v životní formě. Tedy kdo dobře počítal, tak se dopočítal čísla 5 - tolik triatlonových závodů jsem do této chvíle absolvoval, takže mám jen velmi skromné zkušenosti.

Nastínil jsi, kolik hodin týdně odtrénuješ. Jaká je tvoje tréninková koncepce? Máš trenéra, trénuješ s někým ve skupině?

Trénuji se sám, respektive jak mám jednotlivé tréninky v týdnu rozložené a jakým způsobem je provádím, je z mé hlavy. Nicméně na začátku této sezony mi s kondiční přípravou v posilovně pomáhal Vlastik Lysák a i s technikou plavání jsem si v závěru sezony nechával poradit. Jelikož ovšem nechci udělat ostudu na Havaji, přemýšlím, že bych přeci jen triatlonového trenéra oslovil. Zatím mám v hledáčku Luboše Bílka, tak třeba ho tímto článkem zaujmu za předpokladu, že si jej přečte..Jelikož se tréninkově nerad přizpůsobuji druhým, či jinými slovy 'chci si trénovat to svoje', trénuji sám. Rád ovšem sem tam sparinguji s někým, kdo je na tom lépe než já, aby mě posunul dále.

Co tvoje zaměstnání a prostor pro trénink?

Pracuji jako každý druhý, ale je pravda, že s tímto koníčkem mám pocit, že jsem zaměstnán na dva plné úvazky. Naštěstí mám tri-friendly práci - Android developer - během které alespoň mohu regenerovat a odreagovat se od sportu a naopak. Ostatní povinnosti nemám a obdivuji všechny, kteří dokáží trénink skloubit s rodinou.

Máš představu, jak pojmeš přípravné zimní období?

Zbytek roku už asi odpočinkově a pak se musím vrhnout na disbalance těla a jejich nápravu v posilovně. Je to jedna z věcí, se kterou mám problém a nedokážu si ji sám hlídat.

Které závody před Havají absolvuješ?

Musím to teprve pořádně promyslet. Původně jsem chtěl mít příští sezonu volnější a především kratší. S Havají 'na krku' to ale na pohodovější sezonu nevidím..Zkrátit bych ji ale přeci jen trochu mohl, letošních 10 měsíců bylo moc. Možná zkusím najít i nějakého sponzora, abych to finančně utáhnul, zatím s touto oblastí ale nemám žádné zkušenosti.

Jak nejraději regeneruješ?

Vzhledem k tomu, že v podstatě nemám žádný volný čas, tak prostá odpověď by byla, že neodpočívám. Například ale nyní přes Vánoce, kdy si dám pauzu, plánuji péct cukroví (ano i triatleti umí uhnětat těsto..) a dohnat sociální resty, jelikož jsem na nikoho neměl čas. O to vice si vážím podpory všech přátel! Za odpočinek by se ještě dalo považovat lektorování Spinningu®, kterému se věnuji několik let a považuji jej za skvělé odreagování a příležitost poznat zajímavé lidi. Kdyby chtěl náhodou někdo přijít na lekci, tak Brno, ulice Kounicova, Spinning & Fitness, rad Vás uvidím!

Chtěl bych ještě poděkovat Erikovi (on bude vědět), jak vedle mě před 28.km běžel a skvěle mě povzbudil a celkově naší sportovní skupině! Nemohu ani opomenout mamku, která mě chudák vidí méně často než fyzioterapeutka..Díky za podporu.