Jak sis užil letošní ročník extrémního WINTERMANA?

David: Úžasně. Celý závod je veden krásnou přírodou a díky počasí, které nám vyšlo na jedničku to nemělo chybu. 

Petr: Díky celodennímu stíhání Davida Jílka jsem si to užil nejvíce ze všech ročníků. I když to nakonec nevyšlo, tak doběh na prosluněný Ještěd byl fantastický. 

Závod je považovaný za jeden z nejnáročnějších triatlonů, zvlášť kvůli studené vodě, nevyzpytatelnému počasí a velkému převýšení na tratích kola i běhu. Jak ses připravoval? 

David: Chystal jsem se trošku zodpovědněji, než na jiné závody. Hlavně proto, že mi obecně nedělá moc dobře zima. Takže jsem se díky tomu donutil k náznakům otužování - chodil jsem vždy po plaveckém tréninku zpočátku jen vydržet do venkovního bazénu (14 st) a později už i plavat. V týdnu před závodem jsem pak vyzkoušel specialitu v podobě plavání ve dvou neoprenech a potápěčské kukle, takže jsem se v 10st Labi nakonec docela vařil..Kolo jsem se snažil najíždět v kopcích a to ve všech intenzitách - což je pro mě poměrně snadné - mám cca 30 min na kole pod Dlouhé stráně a Červenohorské sedlo. Většinu běžeckých tréninků odběhám v lese, takže jsem jen občas vybíral kopcovatější terén... 

Petr: Hodně jsem se otužoval a na kole přidal v tréninku kopců. Ale to vlastně platilo i v předešlých ročnících. 

Jak se pro tebe závod od startu v Labi do cíle na Ještědu vyvíjel? 

David: Jak jsem již psal - v mém takřka hermeticky uzavřeném obleku ze dvou neoprenu a potápěčské kukly mi bylo opravdu horko. Další pozitivum bylo to, že jsem skoro půlkou těla byl nad hladinou a nohama jsem kopal skoro ve vzduchu. Vzhledem k tomu, že se posunul start o hodinu, tak v půlce plavecké části už bylo šero a orientace byla poměrně snadná. Z vody jsem vylézal jako první, ale zdržel se o něco déle v depu. Volil jsem variantu plavat v plavkách a pak se obléct do suchého cyklo oblečení. Na kolo jsem vyjížděl jako druhý za Tomem Rackem a na pár prvních kilometrech jsem se dostal na první místo. Pak jsem si jen kontroloval rozestupy na Petra, které se v průběhu cyklistiky lehce navyšovaly. Na běh jsem vybíhal s náskokem cca 6 minut. Po prvním kilometru jsem přehlédnul značku a lehce si zaběhl. Na první desítce to bylo stále kolem 6 minut. Na půlmaratonu tuším kolem osmi, na 35.km to bylo stále kolem 7 minut a vzhledem k tomu, že už to bylo stále do kopce, tak jsem začal pomalu věřit ve vítězství. Poslední kilometr s tátou jsme tak mohli v klidu doklusat/dojít a užít si tak Ještěd a úžasnou atmosféru. 

Petr: V plavání jsem se zpočátku cítil velmi komfortně a užíval jsem si ho. V posledních 20 minutách jsem ale začal hodně mrznout a tento pocit mě bohužel neopustil i po celou první hodinu cyklistiky. Zásadní problém nastal v tom, že jsem snídal jako obvykle 2,5 hod před startem, ale ten se neplánovaně posunul o další 1,5 hod (kvůli husté mlze). A na lodi už jsem žádné jídlo neměl. Vodu jsem tedy opouštěl 5 hodin po posledním příjmu energie, a proto jsem se v tu chvíli zřejmě klepal jak osika. Další chyba byla nepřevléct se do suchého oblečení. Věřil jsem teplé a slunečné předpovědi a předpokládal, že mlha bude jen u Labe a za prvním kopcem čeká slunce, kde uschnu a zahřeju se. Bohužel jsem zůstal promrzlý skoro do poloviny cyklistiky. V tu chvíli už jsem na Davida ztrácel téměř 10 minut. Na slunci jsem zrychlil a stáhl to na 6 minut. Nicméně se pak až do konce závodu náš rozestup stále pohyboval kolem 7 minut a David nepolevil. Poslední 3km na Ještěd už jsem si tak mohl polevit a více užít. Rozestup na třetího Torstena byl hodně velký. 

O náročnosti této triatlonové akce svědčí i fakt, že výsledné časy jsou o více než hodinu delší než u rovinatých železňáků. Co pro tebe bylo v závodě nejtěžší?

David: Asi samotné očekávání, jak jsem již psal, nemám moc rád chladné počasí (resp. vůbec..). Jsem prostě asi taková ,,slečinka, “ (ženy prominou, vím, že většina je na tom lépe, než já..). Takže závod samotný byl pak pro mě vždy jen přínosem pozitivních okolností (opožděný start - světlo již v půlce plavání, bezvětří a sluníčko na kole a na běh tak akorát.) krize díky naprosto excelentnímu supportu od mého táty (od navigace, občerstvení až po celou logistiku) nepřišla, a tak jsem si mohl závod v poklidu užít. 

Petr: Hlaďák a zima na konci plavání. Než jsem doběhl ke kolu, několikrát jsem spadl. S prochlazením jsem pak bojoval dalších 80 km na kole. Snažil jsem se energii doplnit častým občerstvováním, ale to se už v průběhu závodu úplně nedá. Krizi mi pomohlo překonat hlavně slunce, které na posledních 90 km cyklistiky už začalo pořádně hřát. Přesto jsem si teplé rukavice a čepici pod přilbou nechal až do 2.depa. Hodně mi pomohl i Jirka Daněk v roli supporta. Obětoval pro mne hodně času a úsilí, nemohl jsem ho zklamat. 

Co říkáš na atmosféru a organizaci třetího ročníku? 

David: Atmosféra byla parádní. Závod připravují hodní lidé a obecně okolo triatlonu se pohybuje celá řada fajn lidí, takže o dobrou atmosféru nemohla být nouze. Organizace precizní! 

Petr: Vše na jedničku. Jako u předešlých dvou ročníků. Toto není závod s rychlými časy ani lehkými tratěmi. Je to extrém se vším všudy a i letos si to všichni viditelně užívali. 

Nedílnou součástí tohoto závodu je i jeho charitativní rozměr na podporu dětí se srdeční vadou. Prize money v hodnotě 70.000 Kč jdou na motolské kardiocentrum. Co to pro tebe znamená? 

David: Znamená to pro mě hodně. Byl to pro mě i jeden z hlavních důvodů se přihlásit. Máme osmiměsíční holčičku a vzhledem k tomu, že žena pracuje (pracovala) ve zdravotnictví a takřka denně se setkávala s opravdovými problémy, tak si oba plně uvědomujeme, že máme nesmírné štěstí, že vůbec takovou holčičku máme a hlavně, že ji máme zdravou. Myslím si, že každý, kdo jen trošku může, by pomáhat měl, ať už jakýmkoliv způsobem. A to, že WINTERMAN je to závod, kde veškeré prize money putují do dětského kardiocentra Motol, tak to je úžasné… 

Petr: Při předávání šeku v rámci vyhlášení jsem měl v srdci vždy krásný hřejivý pocit a nezměnil to ani fakt, že šek letos předával David a já jsem jen přihlížel.

Na start se letos postavilo šest desítek triatlonistů a triatlonistek. Co říkáš na toto číslo? 

David: Na rozpravě bylo řečeno, že se jedná o účastnický rekord, tak je vidět stoupající zájem o tento závod a to WINTERMANOVI a jeho organizátorum přeji! 

Petr: Myslím, že to byl poslední ročník, kdy nebylo dosaženo limitu 100 startujících... 

Davide, porazil jsi svého bývalého kouče. Co to pro tebe znamená? Kde se během závodu „lámal chleba“ v boji o vítězství? 

Petrovi jsem nesmírně vděčný za veškeré know-how, celkový směr a přístup k tréninku a závodění z kterého stále čerpám. Porazil jsem ho možná v tomto závodě, ale jeho výkonnost je neskutečná a obdivuhodná, takže tím se pro mě nic nemění.. Samozřejmě radost jsem z toho měl, to je jasné. Chleba se myslím lámal už před závodem, kde jsem zvolil sice pomalejší variantu (po plavání se oblékat do suchého), ale za to komfortnější a neměl jsem problém s chladnější úvodní častí cyklistiky.  

Petře, dvakrát jsi na tomto závodě vyhrál, letos ses musel sklonit před svým bývalým svěřencem Davidem Jílkem. Co říkáš na jeho výkon? Co ti chybělo k tomu, abys ho porazil? 

David udělal pár věcí lépe, než já. Plaval ve dvou neoprenech, které mu seděly tak dobře, že plaval “nasucho”. Asi i díky tomu mi uplaval. V depu se navíc oblékl do suchého oblečení a ještě stihl vyjet přede mnou. V době kdy jsem mrznul, se cítil komfortně a vypracoval si rozhodující desetiminutový náskok. Ten jsem už pak do cíle stáhnout nedokázal. Jeho výkon byl doslova fantastický. Věděl jsem už před startem, v jaké formě absolvoval tréninky na WINTERMANA a tušil jsem, že to bude hodně těžký soupeř. 

Jak velká byla pozávodní únava a vyčerpání. Jak pojmeš odpočinek a regeneraci?

David: Únava tak jak vždy - po závodě problém chodit a sám si sednout. Ale to zná určitě každý. Regenerovat? Dnes mám za sebou již lehčí vyplavání s klukama z plavání a nějaké výlety se ženou a malou mě dají rychle do kupy.. 

Petr: Únava byla celkem standartní - první den mrtvola, druhý den už celkem v pohodě. Regenerovat budu v běžném denním provozu. Trénovat začnu lehce úterním plaváním a středečním kolem. První běh bude asi sobotní Chřibský maraton. 

Které další sportovní akce máš ve svém kalendáři? 

David: K výročí jsem dostal poukaz od ženy start 77km trailového běhu v Rychlebských horách (ano, týden po WINTERMANOVI..) tj. tuto sobotu . Naštěstí to byl poukaz, který nebyl zaplacený a ani jsem na závod nebyl přihlášený, takže takové si dáváme dárky. Tak uvidím, jestli budu do soboty fit a pojedu se proběhnout.. 

Petr:  Letos mimo tréninkové běžecké závody už jen dva dlouhé v Austrálii. Poslední listopadový víkend Kangaroo Island u Adelaide a týden poté tradičně Ironman Australia. Oba závody už budou současně přípravou na únorový Ultraman Florida. Poslední trénink v teple a test výkonnosti před ním proběhne na Isramanovi v lednu, kam se nás chystá hodně početná československá výprava a zájemci se k nám mohou stále přidat.