Ahoj všem triatlonovým bláznům a těm co se jejich láskou stalo týrání vlastního těla a duše na tratích hraničících s šílenstvím. Letošní jaro jsem se rozhodl zpestřit hned 2 závody s lehce exotickým nádechem. A to na 12.4. Ironmanem na Taiwanu a přesně o 3 týdny později (tj. 3.5.) Ironmanem Australia konaným ve městě Port Macquarie (než jsem se tohle naučil vyslovovat, tak to fakt trvalo). Zatím co na Taiwanu nás kromě slunce a kopců trápili jen krabi a opice u silnice. Tak do Austrálie jsem se těšil na otravné klokany a pacifisticky vyhlížející koaly. J Závod v Austrálii byl dalším společným výletem s Petrem Vabrouškem, který, když já jsem si hřál kosti na Taiwanu, tak závodil na severním pólu s ledními medvědy. Jelikož jsme již cestovatelsky sehraná dvojice (jezdíme spolu po světě častěji než s rodinami), tak bylo jasné, že se nudit nebudem. Cesta do Dubaje proběhla z Prahy bez problému. Dubajský přestup byl zpříjemněn nočním během (jen Petr – já se oddával duchovní meditaci) a následným společným plaváním v bazénu na střeše hotelu.

Druhý den ráno odlet směr Sydney…. J Ovládají mě emoce! Když jsem byl naposled v Austrálii, tak jsem ji celou objel na kole. Byl jsem jako Forest Gump… Řekli mi jed a já jsem prostě jel…. J Po šílených 14 a půl hodinách jsme tady! Bereme auto a vyrážíme na 420km dlouhou cestu do místa konání závodu. Vše klape jako na drátkách. Jsme na místě. Pěkná vilka nás vítá luxusním vzhledem, ale problém je v tom, že nikdo není doma…. Zřejmě vtípek od pořadatelů a ubytování v rodině neklapne. Petr tedy telefonuje a zjišťujeme, že klíč máme v květináči a pivko a jídlo v lednici…. J Klasická Austrálie. Sestavíme kola a jedeme se projet. První šok přišel, když jsem zjistil, že všude okolo jsou jen kopce (král Krušnoman I. by zažíval orgastické stavy). Dojeli jsme k rozbouřenému oceánu a jen se na sebe s Petrem usmáli! Je to tady! J Nastalo i lehké koupání a užívání slunce. J Tím ovšem pohoda skončila. Následující 3 dny jen pršelo a bylo 12´C. Já se nachladil a vesele jsem 2 dny ležel s horečkou v pelíšku. Drobný deštík měl za následek povodně a pobřeží s přítoky se změnili ve stoku s plovoucím odpadem v bahnité lázni. Pořadatelé řešili, jestli se bude plavat a já řešil, jestli budu startovat…. Petr v klidu najížděl kilometry v garáži hostitelů a nenechal se ničím znervóznit. J

Je tady startovní ráno. V 5:30h dáváme jako poslední kola do depa. Dozvídáme se, že se plave bez změny a jdeme tedy na start.  Voda – dá li se tak nazvat silně zapáchá a její barva připomíná toaletu po nevydařeném mejdanu plném alkoholu a zkaženého jídla, které prošlo zažívacím traktem. J

Start!!!! Stoka se rozvlnila a závodníci mizí v hoře výkalů…. Je to paráda. Je to jako triatlon pořádaný JZD Slušovice v dobách kdy jejich produkce hnoje byla 1232Tun na hektar. Soupeře okolo sebe nevidím. Tedy když koukám do vody. J Ruce po zlomeninách, které jsem si přivodil v zimě, bolí a já si tak užívám silné okamžiky…. J Je to paráda! J Ve vodě do mě naráží kmen a lehce mi rovná pochroumaný loket pravé ruky (který byl v zimě roztříštěn), takhle bolestivou fyzioterapii jsem dlouho neměl. Tedy pokud zapomenu na čínskou masáž, kterou prováděl masový vrah a snažil se nás s Petrem před závodem zabít! Opouštím vodu s časem pod 1:10 a jsem vlastně spokojený. Po plavání se sprchuji, abych nesmrděl jako nohy pana Škopka ze Slunce seno – „TÁTO TY JSI SE ZUL….“ J

Skáču na svoji kosu a jedu si užívat křeče a klokany na cyklistiku. A opravdu se daří…. J Došlo mi již asi po 19ti kilometrech a já vím, že dnešek bude den plný radosti z bolesti. J Dostávám se do oblasti s vysokým výskytem medvídka koaly a opravdu je vidím. Jejich životní tempo se značně podobá tomu mému závodnímu a tak vím, že jsem na správném místě na planetě (příště už snad jen mezi lenochody). Po úvodních brutálních kopcích přichází cca 55km po rovině kde budu moci roztočit svoje kladiva a ostatním ukázat výkon cca 140Watů, které jsem schopen krátkodobě točit (dozvěděl jsem se odpornou zprávu, že Ti nejlepší jedou vyšší výkon a potřebuji k tomu jen jednu nohu – hnus velebnosti). Teplota se šplhá ke 30ti stupňům a vlhkost stoupá ke 100% jelikož 3 dny plné deště před závodem udělalo své. Je to nádhera. Křeč stíhá křeč a já se po 91,6km dostávám na otočku a chápu, že cyklistika bude mít minimálně 183km. Paráda! A další kopce na úvod druhého cyklistického okruhu. Dále si toho moc nepamatuju. J Nakonec se dostávám do depa. A je mi blaze! Je mi totiž jasné, že pokud jsem na kole dosahoval rychlosti pohybu koaly, tak na běh už zbývá jen tradiční klokan a to bude prostě masakr. J

Pohltilo mě tedy depo, ale u srdce mě kromě infarktu hřál fakt, že na běh jsem odpočatý, jelikož jsem od IM Thaiwan neběžel a dokonce ani rychleji nešel… Prostě ORGASMUS zvaný ironman se ukazoval v celé své takřka panenské kráse! Navlékám boty, tlačím do sebe gel číslo 12 a velmi rozvážně jdu na to! J Jelikož mám číslo 10, tak mě z ničeho nic začala sledovat kamera na motocyklu! Já se tvářil jako James Bond a dal kilometr za 3:56!!!  Zakončil jsem ho v TOI TOIce a tam mále zemřel na zástavu, průjem, nevolnost, křeče a problém s prostatou…. Po pár minutách opouštím svůj toaletní azyl a opět koušu kilometry za kilometrem. Potkávám Petra, který běží jako by se nechumelilo (jak jinak po absolvování polárního marathonu) a láme soupeře za soupeřem…. Já se také lámu. Pěkně ze strany na stranu. Slunce střídá déšť a já se blížím do cílového prostoru a těším se na pivo a párek. J Jsem tam!!! Je mi krásně po těle! J Čekáme ještě než doběhne náš prozatímní tatínek u kterého bydlíme a jelikož dříve hrával rugby, tak nám strach nedovolí odjet a slušně čekáme! J Vše je zvládnuto……

Po vyhlášení vyrážíme směr noční Sydney, pak výlet po Dubaii s výstupem do 148 patra nevyšší budovy světa a cesta domů, kterou nám v letadle zpříjemnil Patrik Čikara (bývalý Ironman a současný špičkový učitel JOGY), který letěl z Indie…. Prostě paráda! Těším se na příště! Díky všem a ahoj na  Moraviamanu.