Xterra Czech

V úterý jsem si objel cca 50 km na kole v kopcích se dvěma svižnějšími kopci cca po 21 a 14 minutách. Kdo to trochu zná v Jizerkách - jezdím  od přehrady v Liberci po silnici na Maliník a pak když sjedu směr Jablonec, z  Janova jedu doleva po staré silnici na Hrabětice. Je to sestavička kopců pěkně na jednom místě, žádný nemusíte jet dvakrát. Někdy z Hrabětic zajedu do Josefova Dolu a za náměstím uhýbám vpravo na Maxov. Nahoře odbočím doprava a po vrstevnici se dostanu zase pod Hrabětice a sjedu zpátky do Janova. Když mám chuť, sílu a čas, tak přidám čtvrtý dlouhý kopec z Janova přes Bedřichov na Maliník a pak už ale domů! Takže zpátky k tréninku – v úterý večer jsem si ještě zablbnul na koncertu Divokýho Billa – taky dobrá aerobní aktivitka, i když na Rammsteinech by to bylo lepší a výživnější. Ve středu jsem si dal v dešti rovinatou časovku cca 15 km a 25 minut svižného běhu. Ve čtvrtek jsem orazil a v pátek večer se na Hluboké chvíli projel na biku, toť vše.

Ještě pár informací mimo závod. Ubytování na Hluboké řešíme s Katkou od loňska v jednom rodinném penziónku. Letos jsem chtěl pomoct jednomu kamarádovi z řad zahraničních profíků – Nicovi Pfitzenmaierovi a „age-groupákovi“ Dirkovi Paulingovi (kterej má výsledky skoro jako profík, na Hluboké ale bohužel nedokončil – společně s někým zabloudil na kole, zkrátil si trať a tak zabalil, ten nebo ti další to tak neviděli a figurují ve výsledcích). Bydleli teda s námi, takže jsem se snažil omrknout, jak se připravujou, co výživa atd. Takže Němec Nico to řeší poměrně klasicky – ráno před závodem si uvařil těstoviny, do toho rozmačkal dva banány a zasypal müsli – tato sacharidová bomba mu vynesla celkově čtvrté místo. Jinak mimo to jí jen cereálie a těstoviny. Švýcar Dirk to vidí trochu jinak – bílý chleba politý olivovým olejem a posypaný cukrem – masakr, co? Vzhledem k tomu, že na EP Xterra ve Francii byl celkově 13. a na Sardinii 9., tak mu to asi sedí. Tenhle člověk vůbec triatlon dost žere, věnuje se mu před, během i po časově náročné práci a platí si na to stejného trenéra, který trénuje i hvězdu Ironmana Nataschu Badman! Veškerou doplňkovou výživu mimo závodní ionťáky a gely – co jsem měl možnost vidět - řeší kluci rozpustnýma multivitamínama ze sámošky. Ještě pro pořádek - Čech Vejvoda tam ráno před závodem poslal celozrnné pečivo s meruňkovou marmeládou.

Nyní pár postřehů ze závodu. Jako každý rok na Hluboké vyšlo počasí, to je příjemná jistota. Zpestřením byly změny na trati cyklistiky, byl jsem rád, že se nejelo popáté skoro to samé a člověka překvapily nové úseky. Údajně byla obora předem zavřená pro trénink, takže to byla novinka pro všechny. I běh prošel kosmetickými úpravami v podobě delší rovinky podél Vltavy a s přeběhem přes pontonovou lávku do areálu depa a cíle.  Mimochodem – depo a cíl na náměstí jako v roce 2002 a 2003, to nemělo chybu! Popis kola by zabral dost místa, ale shrnu to jen pochválením stavitelů trati – Na Hluboké si přijde každý na své – všechny druhy povrchů, síla, rychlost, tempo, technika nahoru i dolů, vynášení, přenášení kola atd.atd. celou trať si opravdu užíváte! Na kolo jsem se vydal na 101.místě a jen těžce se dostával do tempa. Naštěstí jsem se držel závoďáka v Dresu Men´s Health, kterej už na kole seděl asi vícekrát a ne jen na rotopedu v posilce. Pak nás ještě dojel jeden borec a chvíli táhnul po nechutných úsecích – ani rovina, ani kopec. Když přijel další neplavec Pavel Michal, poprvé v životě jsem se nevzdal a jel s ním. Docela jsme se s  honili, takže jsme ukrajovali místo za místem a před během z toho byl 32.flek. Vražedná lanová část hned na začátek nedávala místo k odpočinku, ale tím náročné úseky skončily a pak se člověk více méně jen motal po rovinkách a sbíhal dolů zpět k vodě (aspoň mi to tak přišlo, ale tak lehký to zase asi nebylo!!!). Kupodivu jsem to nějak rozeběhl a cestou dokonce předstihl i první ženu Renate Bucher, což se mi v letošním EP podařilo poprvé. Ubohé toť srovnání, ale kdybyste ji viděli ve Francii jak jede do kopce jako na motorce a sjíždí po skalách jak chlap a pak se 40-ti kilama, to se to běží …jo a v Itálii jsem ji na trati ani neviděl, takže proto ta radost z první porážky. Jen pro pořádek, celkově jsem na konec doběhl na 24.místě.

Mějte se fine a uvidíme se v sobotu na Konopišti. Petr