Jak jsem si postavil kolo

Vaše věci o vás něco vypovídají. Jsem trochu individualista, proto jsem nechtěl nikdy kolo jaké mají ostatní. I proto jsem jezdil na skvělém ocelovém Bianchi, které nikdo neměl, když zrovna frčel "Armstrongův" OCLV Trek. Před třemi lety jsem si začal pohrávat s myšlenkou dřevěný MTB rám na 26" kolech, mého Dřeváka.

Neměl jsem téměř žádné nářadí, kterým bych rám mohl postavit. Začal jsem ptát po truhlářích. Nikomu se do stavby ale nechtělo. Obvykle tvrdili, že to nejde, nebo že s takovou přesností nedokážou pracovat. 

Nenechte si vzít své sny

Nechtěl jsem rezignovat. Pořídil jsem si malou frézku, japonskou pilku a od kamaráda si půjčil stolní vrtačku. Hodně času zabralo samotné rýsování, vymýšlení výrobního postupu a hledání dodavatelů dílů. Skoro všechny drobnosti, které jsem potřeboval, měli obvykle v USA nebo Anglii, ale nechtělo se jim to posílat. V Čechách jsem nečekaně narazil na značnou neochotou lidí prodat mi cokoliv trochu specifičtějšího. Když stavíte jedno kolo a chcete 3 trubky a trochu hliníku, nikdo se s vámi nebaví. Nikoho nezajímáte. Žádal jsem například technickou dokumentaci ke komponentům od Shimana.  Nedostal jsem ji, nebyl jsem pro ně výrobce kol. A tak jsem hledal dál a nevzdával to.

Vstřícnost ukázal jen Jiří Bareš (pozn. stavitel kol z Brandýsa nad Labem). Ale ani tomu jsem neřekl, co přesně stavím. Na tuhle informaci bylo až do konce embargo. Nechtěl jsem, aby se mi smáli, kdyby to náhodou nevyšlo.

Pak přišlo dlouhé období plné trpělivého frézování, řezání a vrtání . Nejtěžší bylo vyfrézovat rám souměrně, udržet správnou sílu stěn trubek, navrtat přesně otvory pro sedlovku, středové složení a vidlici. Vyrobil jsem si také vlastní alu patky a speciální držák přesmykače.

Když si vzpomenu, jak opatrně jsem poprvé na kolo nasedal a poté jel, musím se smát. Dnes vůbec neřeším, jak velký výmol nebo kámen e na cestě a Dřeváka vůbec nešetřím.

S dřevěným kolem si užijete víc zábavy

Jestli se chcete ztratit někde v davu, zůstat tou šedivou myškou, tak dřevěné kolo není pro vás. Dřevák přitahuje pozornost. Garantuji vám, že pokud s ním budete stát ve frontě do depa, můžou být kolem vás vyšperkovanější bajky, ale  budou hrát druhé housle. Je to jako když zaparkujete Rolls Royce a vedle bude stát BMW, Audi, Mercedes. A jestli se rádi bavíte s lidmi, máte rázem skvělého společníka k navázání rozhovoru.

Nejčastější otázky které vás určitě neminou jsou:

Je to opravdu dřevo?

Není to těžké?

Opravdu je to duté?

Nepraskne to?

Jak se na tom jede? 

Poslední otázku, jak se na tom jede, mi nedávno položil závodník na terénním triatlonu, když vedle mě parkoval do depa své vymazlené karbonové MTB. "Úplně normálně", odpověděl jsem mu ve spěchu. Když jsem ho pak ve třetím kole předjížděl v kopci o jeden okruh, měl jsem silné nutkání se ho zeptat: "Tak co, jak myslíš že to jede?" Ale nechal jsem si to nakonec pro sebe. Předjíždět na dřevě ostatní je radost. Kolo vás v závodě neskutečně motivuje získat další a další zářez.

Jestli čekáte nějaké vrzání, rezonování nebo jiné pazvuky, tak těch se nedočkáte. Rám je naprosto tichý. Žádné dunění, klepaní kabeláže a další pazvuky šířící se občas karbonovými rámy a dohánějící cyklistu k šílenství se tu nekonají. 

Dřevo velmi dobře pohlcuje vibrace, takže jízda na dřevěném kole je více komfortní. To ale neznamená, že kolo je "žvejka", jak by si mohl někdo udělat mylný závěr. Jízdní vlastnosti ovlivní výběr dřeva a geometrie rámu. Můj Dřevák je živé kolo, kterému se chce dopředu. Svou rychlou odezvou na pedál mi připomíná karbonovou silničku Scott Addict 15. 

Gramařina je fetiš

Dřevěné kola jsou pro lidi, pro které není váha primárním kritériem. Je pro cyklisty, kteří chtějí mít rám, jaký nemá nikdo jiný. Unikát s nadčasovým vzhledem. Lidí, co si nemusí nic dokazovat. Úžasná je barva dřeva, která  se mění během dne. Jinou má při východu slunce, v pravé poledne a s jiným barevným tónem dojedete domů při západu. To se prostě neokouká. 

Dřevěný rám, stejně jako ocelový nebo hliníkový, bude vždy vážit o trochu více než karbonový. Pokud chci postavit rám, který bude z hlediska bezpečnosti a tuhosti minimálně srovnatelný s karbonem, musím tomu uzpůsobit tloušťku stěn trubek. Výsledná váha je obvykle mezi 2 až 2,5 kilogramy. Ubírat na váze můžete jinde, třeba na dílech co se točí. Kola, pláště, duše,.. S hliníkovými komponenty se budete pohybovat lehce přes 10 kg. S karbonem se dostanete pod desetikilovou hranici. 

Zajímavé scénky jsem si užil i v servisech V jednom německém servisu mě pán přesvědčoval o tom, že to není dřevo, ale jen perfektně udělaný lak. To dá rozum, dřevěný rám přeci nemůže být dutý a mě vedou vnitřkem lanka. Tak jsem ho v tom s úsměvem nechal.

 

Když jsem pak nechal u Španělů měnit olej do kotoučovek, mechanik povídá:

"Kde jsi to koupil?"

Já na to: "To je moje."

Mechanik: "Jo, jasně. Ale kde ji to koupil?"

Já na to mizernou španělštinou: "Říkám, to je moje práce."

Mechanik: "Ty mi asi nerozumíš. Kde jsi to koupil, v Německu, viď?"

Přešel jsem raději do angličtiny: "Povídám ti, to kolo je moje práce, postavil jsem ho."

A pak bylo ticho.

Nové MTB pro devětadvacítky

Právě pracuji na novém hardtailu pro 29" kola, protože o něj je zájem. Prototyp chci nechat otestovat na bezpečnost ve zkušebním ústavu podle evropské normy ISO4210. Což je časově i finančně náročné. Více o projektu se dozvíte na stránkách startovac.cz, kde také můžete můj projekt podpořit. 

https://www.startovac.cz/projekty/kolo-ze-dreva/