Nebyl ale čas dlouho přemýšlet nad tímto velkým zklamáním, v 10,30 startér poslal všechny závodníky na úvodní jednoduchý
2 km dlouhý běh. Ten zvládl nejrychleji Honza Šmíd, právě člen jediné zmíněné štafety. Za ním v malých odstupech doběhli všichni ostatní a vrhli se na trať kola.
Úvodní kilometry po silnici sloužily pouze jako rozcvička po “plavání”. Vzápětí ale přišla první pecka – krátká stojka na písku a po kořenech. V těchto místech začnou pálit lýtka i trénovaného pěšáka, natož závodníka s kolem na zádech. A to dokonce ve dvou okruzích… Jsem rád, že jsem nebyl na místě. Asi bych si nedal za rámeček, co by mi tito cyklo-horolezci řekli. Další partie už byly naopak velmi příjemné a svižně sjízdné, na což doplatila první čtveřice. Prostě přehlédli šipku, dojeli na silnici, chvíli pokračovali až do blízkého Cvikova, tam se otočili a jeli zase zpátky na původní trať.
Mezitím závodníci na kratším SAMÍKOVI dojeli svých 11 kilometrů a pustili se do běhu, o něco delším než avizovaných 4 km. Ještě o něco déle běžel pozdější vítěz Ondřej Johannis kvůli strhanému značení. Nakonec se ale našel, doběhl jako první do cíle, sedl na kolo a jel opravit značení pro své soupeře – poněkud nezvyklé v době fotbalových afér a vrcholící volební kampaně. Na SAMÍKOVI závodila pouze jedna účastnice - Martina Landová si v klidu vychutnala nádhernou krajinu a nyní si užívá v nových botách od New Balance, které dostala jako vítězka hlavní ženské kategorie.
Závodníci na dlouhé trati dokončili 32 km časovku a pustili se do poslední disciplíny. Běh na SAMUELU rozhodně není jen doplňkem a jedinou trpěnou možností, jak se cyklističtí specialisté dostanou legálně do cíle. Naopak, kdo si neušetřil dostatek sil, později ve skalnatých kopcích trpce litoval a nemohl si užívat dalekých výhledů. Po téměř 2,5 hodinové perné dřině se v cíli objevil jako první David Procházka o necelou minutu před Jardou Jírou. Třetí skončil Mirek Kalina. Nejlepším veteránem se stal Petr Pivrnec. Velké uznání zaslouží i jediná účastnice Open SAMUELA, Markéta Friedbergerová. V cíli se mnou nemluvila, ale při vyhlášení vítězů se už usmívala. Chválabohu!
Usmívalo se více lidí, neboť byli vesměs nadopováni litry endorfinů a navíc ceny zbyly téměř na každého - buď jako na vítěze nebo jako vylosovaného v následné tombole. Potěšilo termoprádlo Progress, boty a trika New Balance z českolipského Intersportu, adrenalinová trika Respiro, slevy na sportovní zájezdy CK TRIP. Při doplnění tekutin jistě posloužily produkty Pivovaru Rohozec. Vrcholem byl dort s obrázkem sloupského areálu, který zcela nečekaně donesla starostka obce. Uvidíme, jestli ho vítězi nebude líto sníst a nepřiveze ho příště jako putovní…
Což byla dobrá záminka pro veřejný slib, že se za rok ve Sloupu v Čechách opět sejdeme. Věřme, že v podstatně větším počtu, ale stále v pohodovém duchu.
