O minulém víkendu si vyrazil okouknout závod série ITU MS v Londýně, jak by jsi jej okomentoval?
Kdesi v prehistorii se zrodil nápad vyrazit se kouknout na nějaký závod seriálu MS. Jelikož život není jen o závodech a člověk by měl ze světa i něco vidět padla volba na Londýn. Lítá nám to tam za barákem a letenky jsou za hubičku. Město to je jistě pěkný tak se vyrazilo na výlet. V pátek večer jsme dorazili do města, nic nenasvědčovalo tomu že by se měla nedaleko konat nějaká akce. Hyde park, místo činu se navečer zavírá, a tak původní plán spát na lavičce v parku a mít tak nejlepší místo u trati vzal za své a museli jsem se spokojit s hostelem přes ulici. Nějaký chytrák vymyslel vzít s sebou běžecký vybaveníčko. Nezbylo nic jiného než vyrazit ráno do Hyde parku pokusit se běhat jako místní(Brownlee a jemu podobní). Takových lidí co tam běhá nezávodí na všech závodech MČR dohromady. Po většinou to je jogging pro zdravý, ale občas se mihla i docela svižně běžící postava. Dostal jsem se i do prostoru závodu, vše již bylo nachystaný, plůtky kolem celé trati a na přechodech hlídkovali dobrovolníci jako by se mělo za nedlouho začít závodit, ale pořád byly dvě hodiny do startu žen. Po trati se pomalu trousily závodnice k přípravám na závod. Kamery ladili svoje stanoviště. Zkrátka poslední přípravy v plném proudu.
Po lehké snídani jsme spěchali na start žen. Stačilo neomylně sledovat dvě helikoptéry, které celý den poletovali nad areálem.  Sobota deset hodin je na místní asi přeci jen brzy tak na ženy nebylo diváku příliš moc. Ti co přišli si tak mohli vybrat spoustu atraktivních míst, kde se daly výkony závodnic sledovat.

Začněme popisem plavání. Až na start jsme se nestihli dostat tak jsme vše pozorovali z vhodně umístěného mostu, přes který vedla i trať cyklistiky, stojícího přímo naproti startovnímu molu a kousek od prvních dvou bójek, idylku doplňovaly v dáli vykukující věžičky westminsterského opatství. Celé plavání jako na dlani. Holky po představení vybíhali na dlouhý ponton, ze kterého se startovalo. Na naše poměry jich bylo, mírně řečeno, moc. První bójka byla od nás vzdálena asi 30 metrů, a tak bylo krásně vidět, jak si holky dávají slušně za uši. Pak už se to natáhlo a byla to nuda tak jsme šli raději k depu. Na borce byla zvolena jiná taktika a stáli jsme nejdřív za a potom před výběhem z vody, to bylo taky hodně pěkný místo. Ponton, na který se museli vyškrábat, byl z plastových dílů a asi to dost klouzalo a spíš než triatlon to připomínalo snažení tuleňů dostat se na břeh i s patřičnými strkanicemi a taháním zpět do vody. Ale diváci a fotografové si přišli na své. Depo měli pěkné přehledné, jen bohužel z jedné strany byla cílová rovinka a z druhé strany ne moc široký chodník a voda. Na dopolední závod pohoda, ale odpoledne už vznikala trochu tlačenka, když se lid přesouval do atraktivních pasáží kola. Ale abych jen nekritizoval, tak jednu věc měli vyřešenou úplně perfektně. Podél depa byly rozmístěny masivní odpadkové koše, když to člověk předešlého večeře nepřehnal s místním pivem, tak se na nich dalo stát a člověk měl celý prostor depa jako na dlani. Toto chválím a doporučuji zařídit všem pořadatelům závodů. Po té co se jak holky tak kluci převlékli do cyklistického a vyrazili na kolo jsem se přesunuli s valnou částí diváků kousíček za depo, kde byly chytře umístěny pěkné zatáčky, kde si krvelačný divák mohl přijít na své. Závodníci se projeli od depa k bráně parku a zase zpět a přes most směrem k městu během jednoho kola jsme si je mohli prohlédnout na jednom místě dvakrát během chvíle a to se vyplatí a ještě ke všemu zadarmo a jako bonus pro toho kdo vydržel se ve stejném místě točil i běh. Člověk se  nemusel ani pohnout a viděl vše podstatné. A to se opravdu vyplatí. Ještě k trati kola, žádný Tábor spíš Poděbrady po široké silnici v parku takové hezké kolečko, ale docela foukalo a kdo jel sám tak si asi zrovna moc neprozpěvoval, ledu o tom severním větru, jak umí být krutý, i když vlastně foukalo od západu tak to je pěkná blbost a mimo reproduktorů žádný zpěv nebyl slyšet.

Jak holky tak kluci přijeli do druhého depa v početné skupině, až na dva uprchlíky kteří byli tak okouzleni krásou cyklistické trati že si dali jedno kolo navíc. Zaujmuvši výhodnou pozici na odpatkáči jal jsem se sledovat tu valící se masu závodnic a odpoledne závodníku, kterak se řítí depem každý ke svému stojanu a vyráží v pekelném tempu na deseti kilometrové martyrium, depo bylo široké ale asi ne dost a tak i o pády nebyla nouze. Do jedné kolize se zamotal i s jedničkou startující domácí borec(hovado) Brownlee, tato nepříjemnost ho asi pořádně nakopla a z depa vyrazil v takovém tempu, že všichni okolo vypadali jako by to byl okresní přebor.

Jsem si říkal, že se dostane na čelo a pak trochu zvolní, ale on ne. On je hroznej individualista a v tomto divadle se rozhodl, že bude mít sólo. Po krátkém pozdravení s borci na čele se vydal osamocen k dalšímu triumfu v seriálu MS. To holky jsou větší kámošky a většinu běhu absolvovali na čele v pěti, do cílové rovinky se dvě z nich urazili a běželi si v pozadí každá sama. Sedíce na tribuně jsem si mohli vychutnat strhující finiš tří závodnic. Krátce k trati běhu. Po výběhu z depa následovala po několika stovkách metrů otočka a závodníci opět probíhali depem tentokrát v opačném směru a vydávali se na nekonečnou rovinku proti směru cyklistiky, kde byla rafinovaně umístěna další otočka a pak už jen následovala opět nekonečná rovinka zpět k průběhu depem, případně po třetím kole vytoužená cílová rovinka. Pro závodníky to musel být docela očistec třikrát tam a zpět prakticky jen rovně a ještě s nepříjemným protivětrem. Zlatý Poděbrady, kde se člověk ztrácí ve spleti cestiček. Nezávidím borcům když museli celý kilometr a půl sledovat, jak se jim Brownlee pomalu vzdaluje než zmizel definitivně za otočkou, po chvíli se otočí i oni a zase vidí, jak jim s každým krokem utíká. Podél trati běhu byla rozmístěna stanová vesnička, kde to vonělo grilovanými párky, hamburgry a jinými pro sportovce velice hodnotnými pokrmy. Dále se prodávalo vše možné i nemožné oblečení za bezkonkurenční ceny. A tak běžící závodník nemusel mít obavy, že ho dostihne hlaďák, nebo že bude potřebovat ke zlepšení svého výkonu veškeré kompresní doplňky, zde se prodávali nejen podkolenky ale i kalhoty  trika a podobně, člověk se zde mohl zakompresovat od hlavy až k patě. A ještě se zde mohl člověk přihlásit k nedělnímu závodu age group. 

Kdybych to měl nějak shrnout tak jedině slovy klasika:“Dobrý jak sviňa“. Coby divák jsem nezaznamenal žádný zásadní organizační problém. Prostředí bylo velice přívětivé, diváci byli stále v bezprostředním kontaktu se závodníky. I ve vodě se plavalo velice blízko břehů, a tak si člověk mohl vychutnat ten boj člověka s přírodou a s množstvím dalšího člověka, který chce být také v první skupině. Jen ten centrální prostor kolem depa by si zasloužil rozšířit, hlavně počet odpadkových košů nebude zanedlouho stačit náporu diváků lačnících po nejatraktivnějším výhledu. V tomto kraji žije lid milý a přívětivý, neviděl jsem za celou dobu pobytu nějaké konflikty či snad hádky. Pro olympijský závod pořadatelé stále hledají důstojnou kulisu, a tak dnešní podoba pravděpodobně není konečná.

Co říkáš na výkon mladého Brownleeho? Líbil se ti závod?
Výkony obou bratří Brownleeů snad nepotřebují komentáře. Jejich úspěch se rodí ve vodě, kde si oba s přehledem vylezli do první skupiny. Díky aktivitě pronásledovatelů přijíždělo téměř celé startovní pole do druhého depa pohromadě, ale to nic neubírá na faktu, že jim to lítá.  Když jsem se díval s jakou lehkostí si běží pro vítězství, tak jsem si říkal, že na tom vlastně nic není :-) Ten borec běží tak krásně lehce po špičkách, že se snad ani nedotýká země. Dal jsem si večer místní pivo, třeba tkví tajemství úspěchu v něm, ale druhy den ráno jsem žádnou změnu nepociťoval, jen se mě nechtělo ještě víc z postele, takže v tom to asi nebude. Ono to bohužel bude asi hlavně o té dřině v přípravě. Jedu přes půl Evropy, abych zjistil to co už dávno vím, nikdo nic převratného nevymyslel a dřít se musí pořád. Závod to byl velice pěkný, postavit se na start by bylo jistě ještě lepší, ale dostat se na takovou úroveň to chce ještě hodně dřiny, potu a sem tam i krve.
 
Máš nějaký zajímavý zážitek ze zákulisí a z natáčení :-) ?
Zážitkem byl celý výlet. Chtěl jsem se dostat do natáčení, že bych se třeba vyslík a běhal nahej po depu, jako někteří fanoušci na Wimbledonu nebo některých fotbalových utkáních, ale pak jsem si to rozmyslel, bych byl zase jen pro srandu stačí dělat ostudu u nás, nemusím jí dělat i v cizině. Být vyhoštěn z Anglie asi taky není žádný med, když si uvědomím že skoro všude je jen moře a pokoušet se předplavat Rosťu Vítka se mě taky dvakrát nechtělo, i když z letadla se to zdálo být kousíček na druhou stranu kanálu.

V letošní sezóně jsi opět posunul svoji běžeckou výkonnost, jsi spokojen s výsledky?
Růst běžecké výkonnosti mě ujišťuje v tom, že co dělám asi nedělám úplně tak blbě, a že to má i třeba trochu smysl. Kdyby člověk byl spokojený, tak se už nemá kam zlepšovat a já věřím že stále je co zlepšovat. Jistá nespokojenost musí být stále přítomna, aby donutila člověka vstát ráno z postele. Až se jednoho krásného rána probudím a řeknu si už nevstanu, jsem spokojený s tím co jsem dokázal, tak mě prosím dejte někdo facku nebo mě raději rovnou odstřelte.

Plánuješ nějaké zásadní změny na příští sezónu, co třeba intenzivní spolupráce s nějakým trenérem? Jak vidíš svoji perspektivu v triatlonu?
Určitě plánuji docela zásadní změnu a to že budu opět o rok starší, moudřejší asi těžko, jen budu mít zase o rok víc zkušeností. Co mě ale trápí víc je fakt že přestávám býti dítětem a stávám se mužem. Nebojte jen co se triatlonových kategorií týče. Mimo to a to je ještě horší bych měl za rok končit ve škole, a tak řeším co dál či jak si protáhnout bezstarostná studenská léta. Rád bych se dále zlepšoval, ale tak nějak podvědomě cítím že sám už na to nestačím a konzultace s trenérem by se měli změnit v nějakou intenzivnější spolupráci. Takže ano pokud chci vidět nějakou svoji perspektivu v triatlonu měl bych se odhodlat k zásadnějším změnám, jak v přípravě tak v přístupu k tréninku a třeba si i začnu psát tréninkový deník, ale tak zásadní změny po mě zase nemůžete hned chtít. Příští sezónu vidím jako zlomovou buď se někam posunu a nebo ne a triatlon pro mě zůstane jen krásným koníčkem a pokusím se realizovat někde jinde.

Hary Hudák o tobě prohlásil, že jsi netrénovatelný, jak by jsi to okomentoval? Je tomu skutečně tak, jak to vidí Zbyněk Pospíchal?
Haryho si vážím a myslím, že podobně kvalitních trenéru jako je on v naší republice moc není. Jsem rád že mě dovolil nahlédnout trochu pod pokličku jeho trenérského umění. Doufám že netrénovatelný neznamená nic sprostého, ale co tím přesně myslel se ho budu muset někdy zeptat. Je pravda, že za těch pár let co trénuji sám jsem si zvykl dělat hodně věcí po svém, nebráním se však konstruktivní kritice a rád si nechám poradit.
Všem, kteří byli k výplodům mojí choré mysli, které zde prezentuji, tak milostivi a dočetli až sem uctivě děkuji a přeji co nejlepší závěr sezóny a vychutnejte si plnými doušky poslední dny prázdnin a léta.

plavání

Radka Vodičková

celkový pohled na závod

Vendula Frintová

Hvězda Brownlee

Zbyněk Pospíchal