Den před závodem bylo jasno, teplota ve stínu dosahovala 31 stupňů. V noci ale přišel nejprve déšť a k ránu se přihnala ještě větrná smršť. To, co organizátoři připravili den dopředu, bylo větrem zdevastováno. Původní start v 8:30 se kvůli tomu posunul o 1 hodinu. Vítr se uklidnil, silnice usychaly.

 

Plavecká část nebyla pro všechny stejná. Ten, kdo stál vlevo, měl již na startu „zásek“ cca 10-15 vteřin. První bójka totiž byla hodně vpravo (trochu mi to připomínalo situaci vloni v Karlových Varech). Naše závodnice měly díky vysokým startovním číslům nevýhodnou pozici. Očekávalo se roztrhání plaveckého balíku, namísto toho připlavala homogenní skupina 30 závodnic v rozmezí 20s. Výlez z vody byl tak obtížný (molo v hloubce), že závodnice museli vytahovat organizátoři (další nejistý faktor – ne na každého se dostalo a ne každého vytáhli rychle – trochu sem nerozuměl tomu, proč nemůže být trať na ME udělaná tak, aby byla pro všechny stejná). Na druhou stranu, štěstí přeje připraveným, že ano.

 

Do prvního depa přibíhaly holky jedna za druhou (naše v rozmezí 10. – 15.místa). Bylo jasné, že se balíky budou utvářet v prvních metrech. Mezitím se znovu rozpršelo. Hned na prvním kilometru skončil závod pro Katku Dudkovou, kterou vytlačila ze silnice před ní (nebo spíš vedle ní) jedoucí závodnice. Katka se zastavila až hrudníkem o železné oplůtky. Skončila v nemocnici. Této kolize byly svědkem naše zbylé dvě závodnice a rozhodně to jejich sebevědomí a psychiku nevylepšilo (den před tím při projížďce trati se ve sjezdu celkem brutálně „vysekala“ řecká závodnice – nefungovaly jí brzdy a ona to v plné rychlosti narvala do kamenné zídky. Kolo vejpůl, ona v nemocnici. Naše děvčata byla přímo u toho.)…navíc přišla první zatáčka a tři závodnice už se klouzaly po promáčeném asfaltu. Hanka Kolářová s Jitkou Šimákovou od té doby jezdily na chvostu druhého balíku (první původně 11členný, po pádu 8členný balík se vykrystalizoval již za depem). Každý ze čtyř okruhů znamenal zvlněnou trať s jedním 15% stoupáním v úzké uličce (připomínající trať v Táboře) s následným prudkým sjezdem se dvěmi 180stupňovými otočkami – na mokré trati opravdu kulinářský zážitek.

 

První balík přijel do depa s náskokem 1min20s. Běžecky vynikaly dvě závodnice, vítězná Ukrajinka Sapunova a Britka Stimpson. Hanka na běh vyrážela uprostřed druhého balíku, Jitka na samém konci (9.-23.místo). Zatímco Háňa se zpočátku trápila, Jíťa nasadila tempo a předbíhala jednu soupeřku za druhou. Na konci prvního okruhu byla Jitka 18., Hanka zhruba 21. Ve třetím okruhu se Jitka propracovala na 16. pozici a v posledním okruhu ještě předběhla Rakušanku Waldmaier, poslední z prvního balíku. Pro Jíťu to znamenalo 15.místo (umístění v první polovině startovního pole ze 34) a první body do Evropského poháru. Hanka nakonec doběhla ještě pořád na slušném 23.místě (boduje ovšem pouze 20 děvčat). Rozhodně žádné zklamání. Na medaili by holky musely běžet pod 36 minut, a to je zatím bohužel mimo realitu.

 

Chlapů bylo 64, a tak se čekala pořádná mela. Jenže to by na startu nesměli být nejlepší triatlonoví plavci současnosti. Slovák Varga, Rusové Polyansky a Brukhankov a Francouzi Raphael s Luisem. Tito startovní pole natáhli takovým způsobem, že tradiční plavecký had byl již za první bójkou. Ale zpět ke startu. Naši měli opět nevýhodu v podobě startovní pozice, Fana Kubínek sice před závodem říkal, že má na závod připravenou vychytávku, ale nechtěl nám ji prozradit. Po startovním výstřelu neskočil do vody, ale jako liška podšitá si to namířil po břehu na druhou stranu startovní čáry a skočil za těmi nejlepšími (vše je vidět na fotce níže). Takto si výrazně polepšil a po prvním plaveckém okruhu vylézal v kontaktu s těmi nejlepšími.

 

Bohužel to nebyl jeho den. Po příběhu do depa ho zastavil rozhodčí a 20s ho nechal stát u kola za ten husarský kousek na startu. První balík byl tatam. Na druhou stranu je třeba říci, že ztráta po plavání byla na nejlepšího Slováka Vargu 40 vteřin, a tak ho tato ztráta nemusela až tak mrzet. Moc ale nechybělo a nestihl ani druhý balík. Ve třetím balíku jezdil Zbyněk Pospíchal, ve čtvrtém zbytek naší výpravy (Lukáš Tomášek, Lukáš Hirt a Tomáš Kroupa). První balík jel neskutečný kule (třetí 9,9km technický okruh jeli 14:27 – tedy s průměrem 41,1 – zkuste si jet v Táboře takovým průměrem!). Jejich náskok tak narůstal hrozivým tempem. Co okruh, to minuta k dobru (taky díky pasivitě druhého balíku). Po třetím okruhu již náskok činil 3minuty (9 borců včetně Vargy). Čtvrtý, třetí i druhý balík se sjel. Poslední kopec zcela roztrhal první balík, do depa přijel první domácí Fabian, jako poslední Brukhankov díky pádu v posledním kopci a následným technickým problémům s kolem (což ho stálo boj o zlato).

 

Naši přijeli ve skupině bojující o 10.-53.místo. První z balíku vybíhal se ztrátou 3min20s na vedoucího Fabiana. Z našich se nejlépe se zvlněnou 10,25 km běžeckou tratí popral Zbyněk Pospíchal (25.), dále pak Tomášek (27.), Hirt (35.), Kubínek (38.) a Kroupa (48.). Nejlepší ze Slováků skončil Rišo Varga, když v cílové rovince sice prohrál souboj o 9.místo, ale splnil si tak předzávodní cíl skončit v TOP TEN. Od našich se možná čekalo trochu víc, ale jelikož se cyklistika vyvíjela dosti pasivním způsobem a naši rozhodně nepatří mezi evropské běžce, úplný propadák to rozhodně nebyl. Naopak sem byl příjemně překvapen s jejich bojovností na běhu.